Tak jsme konečně zase jednou vyrazili pod širák. Uplynulý víkend sliboval krásné počasí, kamarádi měli volno, takže jsem naplánoval takový menší přechod části Chřibů. V sobotu ráno jsme to vzali vlakem z Brna do Bohuslavic a odtud už pěkně po svých, vzhůru do smíšených a bukových lesů tohoto kraje. Po červené přes Lenivou horu, Velkou a Malou Ostrou a Zavadilku přicházíme k zřícenině Cimburk, kterýžto měl být takovým kulturně-turistickým vrcholem dne. A hned úvodem vám řeknu jedno: NECHOĎTE NA CIMBURK! Tuto zříceninu se snaží zrekonstruovat občanské sdružení Polypeje, což je sice v zásadě věc chvályhodná, realita je však značně deprimující. U vstupu nás uvítalo na močku ožralé špinavé individuum (stejně vypadající kumpáni seděli opodál), nesmyslně blekotající páté přes deváté, ze kterého nakonec vypadlo, že se platí 30 Kč za osobu. Za našich 150 Kč (5 lidí) jsme samozřejmě neobdrželi žádný lístek a nic podobného, takže při pohledu na hromady prázdných lahví od chlastu a stav "osádky" zříceniny nám bylo jasné, kam asi tak putuje minimálně část vybraného "vstupného". Prohlídku jsme měli hotovou cca za tři minuty, protože k vidění jsou pouze pytle od cementu, míchačky, lešení, plevel a pár polorozpadlých zdí. Nevím, jestli jsem třeba namlsán krásou Landštejna a tudíž mé očekávání bylo přehnané, nevím, jak bude Cimburk vypadat časem, ale jedno vím jistě - v následujících zhruba deseti letech mě tam už nikdo nedostane ani heverem.

Nevadí, nenecháme si přece zkazit výlet. Něco jsme pojedli (Markétina oříšková směs z Halčiny kšiltovky chutnala báječně :o)) a razíme dál. Zmákli jsme celkem slušný výstup po červené na Kazatelnu a mažeme dále do kopce po zelené na vrchol s roztomilým názvem Ocásek. Nahoře nás uvítal skutečně překrásný les obrovských (ale fakt obrovských) buků a mezi nimi i pár výhledů na jih a jihovýchod. Ty stromy tam jsou skutečně úžasný, tohle teda za barákem v Rosicích nemám :o) Dáváme pauzu a pomalu se vydáváme na záverečnou část sobotní trasy - sestup do obce Staré Hutě. Po cestě se ještě ládujem ostružinami, kterých je tu hafo a po celodenním procházení lesy taky konečně vylézáme na nějaké louky a pastviny (nad Stupavou). Romantická krajina s pěknými výhledy, pasoucí se kravky, slunko pomalu klesající k obzoru, prostě romantika jak když vyšije.

Chvilka bloudění, ale už jsme na silnici a štrádujem dolů do Starých Hutí. Nevím, jestli to skutečně nešlo jinudy, ale vést turistickou značku po krajnici E50ky, kde decimetry okolo vás sviští auta a mašiny na hlavním tahu na Uherské Hradiště nám přišlo od Klubu českých turistů trošku drsné. Ale to už úplně hotoví vcházíme do dědiny, zjišťujeme u prvního stavení existenci a polohu hospody a tradááá... Párek, pivo, pivo, pivo, kafe, pivo, pivo, kafe, pivo, pivo a pak ještě nějaký piva a jdem se pomalu natáhnout do lesa :o))) Jen malé upozornění - na návštěvu hospody U kata ve Starých Hutích nesmíte být cimprlich, kterému vadí troška zaschlé tatarky na kávových lžičkách nebo zapečená dvoucentimetrová jepice v hranolkách :o) Ranní probuzení na mýtince v lese u potoka je opět romantika sama a první pohled po otevření očí ve spacáku mluví sám za sebe:

Snídaně, špetka osobní hygieny, sbalit a maže se dál. Ze Starých Hutí stoupáme po žluté pod Buchlovský kámen a pak stále po červené až na kopec Vlčák. Tam prudce doprava a stále po červené až k hlavní "události" dnešního dne - parádní kamenné rozhledně na nejvyšším vrcholu Chřibů zvaném Brdo. A jak byl včera Cimburk zklamáním, tak rozhledna na Brdu nám to vynahrazuje měrou vrchovatou. Famózní a vkusná stavba trojúhelníkové podstavy se zaoblenými rohy a perfektně vyřešenými okny na výhledy. Uvnitř je dokonce i občerstvení, takže doplňujeme tekutiny a vzhůru na vyhlídku. Jak výhledy do kraje, tak interiér rozhledny jsou nádherné a návštěvu skutečně doporučuji.

Ještě chvilka odpočinku pod rozhlednou a šupito presto dolů do obce Roštín - cíli našeho putování. A můžu vám říct, že jsme si fakt medili, že jsme šli na rozhlednu z druhé strany a ne z Roštína. Kdo se na tuto cestu chystáte, tak se připravte na pěkný peklíčko. Od zastávky autobusu se potáhnete přes celý Roštín aspoň půl hodiny a pak vás čekají asi tři kiláky do zatraceně strmýho kopce. A ten teda je! Po sestupu nám vibrovala kolena jak masážní přístroj z teleshoppingu. V Roštíně dáváme oběd a pivko a busem frčíme přes Střílky zpět do Brna.

Celkově shrnuto - spokojenost. Počasí vyšlo, sranda byla, příroda pěkná (ty buky, ty buky) a rozhledna na Brdu jako třešnička na dortu. Kdo má zájem, tak může mrknout na asi čtyřicítku fotek z tohoto výletu.

Tag: cestování, fotosérie