Jaroslav Macháček

Tak jsem si zase po čase udělal radost a zakoupil něco v mém oblíbeném e-knihkupectví u Kosmase. Volba tentokrát padla díky doporučení Jaroslava Rudiše v Reflexu na titul uvedený výše.

Jaromír Konečný emigroval počátkem 80. let do SRN a v této knize vzpomíná na 70. léta prožitá v ocelovém srdci republiky - Ostravě. Poutavé vyprávění pomocí ich-formy vás vtáhne do pochmurné atmosféry normalizačního bezčasí, ani nebudete vědět jak. Ale nebojte - nejedná se o nějaké zapškle politické dílko příslušníka tehdejšího disentu.

Konečný líčí hlavně běžný život "mániček a hašišů" v té době (mladší generace asi vůbec nebudou tušit, která bije)... příběh se proplétá mezi hospodami, mejdany a nekonečným souložením, ale i touhou po lásce, romantickými verši či vzdorem proti "rudým mravencům". A velmi sympatický je i ironický tón popisující "třetí kulturu" a zmíněný disent...

Na rovinu - knížka není pro útlocitné povahy. Jadrná ostravština řinčí sprostými slovy až to zvoní. Na druhou stranu si vůbec nemyslím, že tvrdý slovník by tady byl použit samoúčelně. Naopak - má zde své nezastupitelné místo a dotváří náladu děje.

Prostě knížka "dobra jak cyp", mohu ji jen a jen doporučit.

PS: A koho by ostravština chytla za srdce, tak může studovat slovník :o)