Jaroslav Macháček

Klasická vstávačka před pátou a před devátou už šlapeme z bystřického nádru dolů do města. Pozdravíme koníčky na jarní pastvě, proplétáme se Bystřicí a kolem čističky po modré směrem na Aueršperk.

Bystřicko je v těchto místech opravdu moc pěkné… čisté lesy, krásné rozkvetlé jarní louky, pastviny, potoky… a celkem slušný kopce :o) V Pivonicích už toho máme poměrně dost, takže se ani nejdem podívat na zříceninu Zubštejn po půlkilometrové odbočce. Je hrozný dusno, pod mrakem a blbě se dýchá. Nad krajinou visí jakýsi podivný opar, slunko je na obloze jak za difuzérem, takže tentokrát ani moc nefotím.

Přes Jahodnou scházíme do Štěpánova, kde jsme už před pár lety v místní hospodě baštili. Hospoda je tady pořád, navíc pěkně opravená a se zahrádkou. Bohužel zjišťujeme, že potřebujeme chytit jeden vlak z Nedvědice a moc času nám nezbývá. Takže pivko a kofola v nás jen zasyčí a mažeme jak o závod do Nedvědice. Cestu ani nevnímám, hlava mně třeští a nohy tentokrát bolí jak čert. Ona je navíc ta červená ze Štěpánova do Nedvědice z větší části pěkně hnusná, skoro pořád po silnici :o(

Na nádraží docházíme s „jazykem na vestě“ asi 10 minut před odjezdem, odměňujeme se narychlo koupeným ledovým pitím a zmrzkou a fičíme k domovu. No… nějak to tentokrát holt nesedlo. Jeden z méně povedených výletů – prostě jak se říká „není každý den posvícení“. Nicméně Bystřicko skrývá hodně pěkná místa a k Vírské přehradě máme v plánu se ještě vrátit.

FOTOGALERII Z VÝLETU NAJDETE ZDE!!!

V sobotu opět kouzelné počasí, takže hurá na další výlet.

Klasické vstávání v pět, vlak směr Třebíč a kolem osmé už mažem z Krahulova. Kolem Pastvištního rybníka, pak troška bloudění a přes Čechočovice nahoru do lesa na Zadní horu.

Smrkové monokultury nás vítají neuvěřitelnými mračny pylu a během chvilky jsme žlutí jak žluťásci. Horší ovšem je, že agresivní pyl se dostane úplně všude. Foťák pak pucuju pěkně dlouho a oči nás řežou jak po dvoudenním flámu bez spánku :o) Přes Horní horu přicházíme k pěknému (leč rekonstrukci nutně vyžadujícímu) zámečku s názvem Sádek. Od něj scházíme do Kojetic a po krásné polňačce mezi zelenými poli a modrým nebem s parádními mraky se pomalu loudáme směrem k rozcestí Mastník.

Pak zase do lesa a pod Pekelným kopcem pomalu k Třebíči. Pivo, kofola u Ježků za nádrem a tydýt k domovu a do hospody na zápas našich na MS v hokeji :o)

PS: Upozornění pro kohokoliv, kdo by se náááhodou chtěl někdy po této cca 20 km trase vydat. Na "seznamáckých" Mapách.cz nemají na této štrece aktualizované značení!!! Co mají zeleně, je v reálu žlutá turistická, naopak žlutá mezi Mastníkem a Třebíčí je zelená. A Čechoňovice (opět dle Mapy.cz) se ve skutečnosti jmenují Čechočovice :o)

FOTOGALERII Z VÝLETU NAJDETE ZDE!!!

PPS: Panorama, které vidíte ve fotogalerii jako poslední foto s číslem 32 si můžete prohlédnout ve větším rozlišení (1500px delší strana). Stačí kliknout na tento náhled:

Ve čtvrtek státní svátek tudíž volno, počasí jak z pohádky, tak přece nebudeme sedět doma.

Vstáváme s Ájou už v pět, takže před osmou ranní už vystupujeme z vlaku v Číchově. Nádherným svěžím jarním ránem si vyšlapujem po modré přes sportovní areál Jalovec a Střeliště směrem do Radonína. Překrásné lesy, kouzelná krajina podhůří Českomoravské vrchoviny, remízky, osamělé stromy, louky, rybníčky... krajinářské mráčky na nebi, čerstvý vzduch, teplo a slunečno, nikde ani noha... naprostá paráda... užíváme si to naplno a můj foťák má pohotovost...

U rozcestníku Na Kříži přecházíme na žlutou a pomalu scházíme do Okříšek. V "hotelu" za nádrem zaháníme žízeň a za chvíli už mažem vlakem k domovu. Překrásnejch 19 kiláků... excelentní jednodenní výlet... krajinu kolem Třebíče můžu jen a jen doporučit.

FOTOGALERII Z VÝLETU NAJDETE ZDE!!!

První květnový víkend byl ve znamení sakra příjemného dvoudenního courání po Valašsku.

V sobotu kolem deváté necháváme auto v malebné osadě Pulčín a jdeme omrknout poměrně známé Pulčínské skály. Původní plán zněl, že to jen tak "oběhnem a valíme dál". Hmmm, půl hoďky škrábání se nahoru a neméně náročný sestup nebyl zrovna nejoddychovější částí výletu :o) Ale místo je to opravdu krásné...

Vracíme se na modrou a po nepříliš záživné lesní cestě k Čertovým skalám sledujeme, jaké škody zde za sebou zanechala nějaká ničivá vichřice... místy skutečně solidní polomy.

Čertovy skály působí impozantním dojmem, který ovšem velmi kazí fakt, že leží u frekventované silnice a jen několik desítek metrů od nich se nachází motorest, parkoviště atd. Na (z našeho laického pohledu) takřka kolmých a dokonale rovných stěnách procvičuje své schopnosti několik lezců a mně doposud není jasné, jak se dá po takové skále šplhat :o)

Mažeme dál po Vizovické naučné stezce (a modré turistické), pořád lesem a nahoru, přes Krajčici a Láz až na celkem známé Vařákovy paseky – dějiště masakru místních obyvatel na samém konci II. světové války.

Krásné louky plné rozkvetlých květů, sluníčko svítí, výhledy excelentní... co víc si přát. Dáváme pauzu a chvíli se válíme na prohřáté trávě. Nedaleko si pár rodin s dětmi opéká špekáčky, ale ani přes naše nápadně vyzývavé pohledy a spousty jasně pochopitelných narážek se pozvání nedočkáváme :o) Tak nic, dáváme svoje rohlíky se salámem ze staniolu a vracíme se dva kiláky po modré zpět na rozcestí. Odbočujeme na žlutou a kolem Lačnovských skal pomalu scházíme z hřebene. Po nějaké chvilce konečně vycházíme z lesa a já se kochám neskutečně krásnými výhledy na valašskou krajinu plnou lesů, okrášlenou pastvinami a loukami s rozesetými solitérními stromy a keři.

Následuje setkání se stádem kraviček, z nichž jedna měla takové vemínko, že by z něj mohla pár dní prosperovat středně velká mlékárna. Zatahuje se, takže schovávám foťák a za chvíli už nasazujeme kapuce. Naštěstí přeháňka nebyla ani prudká ani dlouhá, tudíž kolem Lačnovských rybníků už procházíme opět za slunečného počasí.

V Horní Lidči hledáme hospodu s jídlem, ale bohužel tam v tomhle směru chcípl pes, takže chvíli posedíme na zahrádce jedné cukrárny, kde mají točený pivko (!), přes telefon zamlouváme ubytování ve vedlejší Francově Lhotě, dopíjíme a rozdělujem se. Holky jdou po silnici do zmíněné Fr. Lhoty a my s Kamilem mažeme přes kopec po žluté do Pulčína pro auto. Nádherné podvečerní slunce nasvětluje zase ty neskutečné scenérie valašské krajiny plné luk, pastvin a vesniček mezi zalesněnými kopci. Asi nejhezčí část výletu. Autem do Lhoty, bágle na pokoj v Ranči u Zvonu a šup do hospůdky. Hladoví do sebe nahážeme večeři a nad mapou hodnotíme ušlapaných 30 kiláků a plánujeme trasu na zítra. U pivka pak mastíme přes půlnoc kostky a karty...

Druhý den se probouzíme do prosluněného rána s modrou oblohou a popojíždíme do nedalekého motorestu u Čertových skal, kolem kterého jsme šli včera. Parádní snídaně nás nabíjí na celý den, dělám pár fotek skal a jedeme do obce Zděchov, kde necháváme auto. Po neznačené lesní cestě vycházíme k hřebeni, kde se napojujeme na žlutou a drápeme se (doslova!) na vrchol Filka. Po zelené krásnými smíšenými lesy s občasnými výhledy na obě strany pokračujeme až na vrch Jahodný, kde začínáme přes famózní louky sestupovat dolů do obce Hovězí (pro mě jako zapřísáhlého masožrouta půvabný název :o)).

V Hovězí dáváme pivko a kafčo a při následném táááhlééém a nekonečném výstupu po žluté do sedla Stříbrník si nakonec libujeme, že v dědině nevařili a tudíž netáhneme do kopců navíc ještě plné žaludky :o) Kolem motokrosové trati s řádícími motorkáři (v té romantické krajině opravdu jak příslovečná pěst na oko) docházíme na lesní cestu, kde jsme ráno výlet začínali a vracíme se k autu u Zděchova.

Celý výlet zakončujeme v zatraceně příjemné kolibě nedaleko Hovězí. Návštěvu můžeme jen doporučit... pěkné stylové prostředí, obrovské porce vynikajících jídel za rozumné ceny. No a pak už jen proti zapadajícímu slunci zpátky k Brnu a domovům. Hodně povedený dva dny!

Sobotní trasa


Nedělní trasa


FOTOGALERII Z VÝLETU NAJDETE ZDE!!!

Na vánočních trzích ve Vídni už jsme byli, letos padla volba na Blavu. Mimochodem, pomalu se z těchto výletů stává tradice, příští rok je plánovaná Budapešť. Razíme ráno rychlíkem z Brna v sestavě já, Ája, Kamil a Halka a za necelé dvě hoďky už vystupujeme na (poměrně neútulném) bratislavském hlavním nádraží. Celé dopoledne jsme věnovali courání po moc pěkném historickém centru a pojídání a popíjení dobrot na obou náměstích, kde vánoční trhy probíhají. Výborný jsou bronzový sochy chlápka čumícího z kanálu a fotografa za rohem :o)

Následuje krátký špacír po nábřeží Dunaje a výšlap na hrad. Na rovinu - Bratislavský hrad je ošklivý. Prosím všechny potenciální slovenské čtenáře, ať se nezlobí, jde jen o můj subjektivní názor, ale je to prostě nezajímavá krychle... a kde nic, tu nic. Výhled na Dunaj je sice pro našince impozantní, na Petržalku však již méně :o) Všude je turistů jak much, fučí ledový vítr, tak radši mažem z hradu dolů, zpět mezi útulné stánky s túze dobrým punčem.

Nejen pitím je však člověk živ, tak hledáme restauraci, kde bychom si dali oběd. V poměrně hezké sklepní hospůdce se bavíme tím, že v podstatě cokoliv si objednáme, tak nemají :o)

Ovocný čaj?
Prepáčtě, jenom černý.
Americké brambory?
Jejda, zrovna došly.
Nivovou omáčku?
Mohla by být tatarská?
Horké jablko nebo horkou čokoládu?
Jééé, nestačila by obyčejná káva?
Vykostěné kuřecí stehno?
Aj, pardon... pouze s kostí (že jsme ve finále dostali bez varování prsíčka už byla jen třešnička na dortu :o))

Ale co? Máme dobrou náladu, je sobota, punč na náměstí už zase čeká, tak co bysme dělali peklo... Platíme (Kamil s Ájou ještě vyhádají zpátky 30 kaček za tatarku, kterou jsme vůbec neměli) a hurá zpátky na punč. Kamil to do sebe lije jak vodu a začíná být veselo. Pohupujeme se v rytmu vánočních koled, Kamil navrhuje vlítnout na opuštěné pódium :o) V nejlepším se má ale přestat, takže vzhůru na vlak a tydýt zpět do Brna. Kamil nemíní v punčování přestat (jednu chvíli už chtěl i punč-ocháče :o)), a tak jsme nuceni místo k autu se ještě v ledovém větru trmácet na Svoboďák a dokrmovat punčovou opici :o) Posléze ještě zakončujem tuhle povedenou sobotu slušnou kalbou doma v Rosicích...

Resumé: Skvělý den plný srandy a punče :o) Bratislavské historické centrum plné nádherných uliček, podloubí, zákoutí, obchůdků, kavárniček atd. je opravdu překrásné. Vánoční trhy opravdu vánoční, bez jakýchkoliv "ťamanských serepetiček"... spousta rozmanitých jídel, řemeslných výrobků (a několika druhů výtečného punče :o)) za slušné ceny. Všude čisto, spousty odpadkových košů a pracovníci úklidové čety procházející náměstím a neustále udržujícím vše v čistotě a pořádku. Jak tristně pak z tohoto srovnání vychází Brno!!!

Na Svoboďáku o vánočních trzích bordel jak v tanku (ráno, přes den, večer, kdykoliv...), dvě (slovy dvě) popelnice přetékající odpadky, punč jalový, naředěný a ještě dražší v českých korunách než ty silné dobroty v Blavě ve slovenských, stánky s tričky s dementními nápisy, povlečením, podprsenkami a podobným "vánočním" zbožím... Na Masaryčce místo útulných kavárniček a obchůdků (ČEST VÝJIMKÁM!!!) samé sračky typu "Vše za 39,–", "Výprodej" atp. Smutné, velmi smutné srovnání... Takže klobouk dolů bratia, do Bratislavy se kdykoliv rád vrátím... máte tam pěkně útulno :o)

FOTOGALERIE Z VÝLETU ZDE

Pokud chcete přehrávání na chvíli zastavit pomocí pauzy, netřeba se trefovat kurzorem přímo na patřičné tlačítko. Jednodušší a rychlejší je stisknout mezerník :o) A pro opětovné spuštění totéž. Anebo stačí kliknout kamkoliv do "přehrávaného obrazu", pro znovurozjetí produkce pak znovu kamkoliv double-klik.

Zdroj: A NEW MAC TIP EVERY DAY

Po extrémně náročném týdnu v hokně jsem s obrovskou chutí vypadl s kamarády na víkend na chajdu. Počasí vyšlo parádně, pokecalo se, popilo, srandy kopec, grilování famózní... Co vám budu povídat, mrkněte na pár fotek...

Tak jsme konečně zase jednou vyrazili pod širák. Uplynulý víkend sliboval krásné počasí, kamarádi měli volno, takže jsem naplánoval takový menší přechod části Chřibů. V sobotu ráno jsme to vzali vlakem z Brna do Bohuslavic a odtud už pěkně po svých, vzhůru do smíšených a bukových lesů tohoto kraje. Po červené přes Lenivou horu, Velkou a Malou Ostrou a Zavadilku přicházíme k zřícenině Cimburk, kterýžto měl být takovým kulturně-turistickým vrcholem dne. A hned úvodem vám řeknu jedno: NECHOĎTE NA CIMBURK! Tuto zříceninu se snaží zrekonstruovat občanské sdružení Polypeje, což je sice v zásadě věc chvályhodná, realita je však značně deprimující. U vstupu nás uvítalo na močku ožralé špinavé individuum (stejně vypadající kumpáni seděli opodál), nesmyslně blekotající páté přes deváté, ze kterého nakonec vypadlo, že se platí 30 Kč za osobu. Za našich 150 Kč (5 lidí) jsme samozřejmě neobdrželi žádný lístek a nic podobného, takže při pohledu na hromady prázdných lahví od chlastu a stav "osádky" zříceniny nám bylo jasné, kam asi tak putuje minimálně část vybraného "vstupného". Prohlídku jsme měli hotovou cca za tři minuty, protože k vidění jsou pouze pytle od cementu, míchačky, lešení, plevel a pár polorozpadlých zdí. Nevím, jestli jsem třeba namlsán krásou Landštejna a tudíž mé očekávání bylo přehnané, nevím, jak bude Cimburk vypadat časem, ale jedno vím jistě - v následujících zhruba deseti letech mě tam už nikdo nedostane ani heverem.

Nevadí, nenecháme si přece zkazit výlet. Něco jsme pojedli (Markétina oříšková směs z Halčiny kšiltovky chutnala báječně :o)) a razíme dál. Zmákli jsme celkem slušný výstup po červené na Kazatelnu a mažeme dále do kopce po zelené na vrchol s roztomilým názvem Ocásek. Nahoře nás uvítal skutečně překrásný les obrovských (ale fakt obrovských) buků a mezi nimi i pár výhledů na jih a jihovýchod. Ty stromy tam jsou skutečně úžasný, tohle teda za barákem v Rosicích nemám :o) Dáváme pauzu a pomalu se vydáváme na záverečnou část sobotní trasy - sestup do obce Staré Hutě. Po cestě se ještě ládujem ostružinami, kterých je tu hafo a po celodenním procházení lesy taky konečně vylézáme na nějaké louky a pastviny (nad Stupavou). Romantická krajina s pěknými výhledy, pasoucí se kravky, slunko pomalu klesající k obzoru, prostě romantika jak když vyšije.

Chvilka bloudění, ale už jsme na silnici a štrádujem dolů do Starých Hutí. Nevím, jestli to skutečně nešlo jinudy, ale vést turistickou značku po krajnici E50ky, kde decimetry okolo vás sviští auta a mašiny na hlavním tahu na Uherské Hradiště nám přišlo od Klubu českých turistů trošku drsné. Ale to už úplně hotoví vcházíme do dědiny, zjišťujeme u prvního stavení existenci a polohu hospody a tradááá... Párek, pivo, pivo, pivo, kafe, pivo, pivo, kafe, pivo, pivo a pak ještě nějaký piva a jdem se pomalu natáhnout do lesa :o))) Jen malé upozornění - na návštěvu hospody U kata ve Starých Hutích nesmíte být cimprlich, kterému vadí troška zaschlé tatarky na kávových lžičkách nebo zapečená dvoucentimetrová jepice v hranolkách :o) Ranní probuzení na mýtince v lese u potoka je opět romantika sama a první pohled po otevření očí ve spacáku mluví sám za sebe:

Snídaně, špetka osobní hygieny, sbalit a maže se dál. Ze Starých Hutí stoupáme po žluté pod Buchlovský kámen a pak stále po červené až na kopec Vlčák. Tam prudce doprava a stále po červené až k hlavní "události" dnešního dne - parádní kamenné rozhledně na nejvyšším vrcholu Chřibů zvaném Brdo. A jak byl včera Cimburk zklamáním, tak rozhledna na Brdu nám to vynahrazuje měrou vrchovatou. Famózní a vkusná stavba trojúhelníkové podstavy se zaoblenými rohy a perfektně vyřešenými okny na výhledy. Uvnitř je dokonce i občerstvení, takže doplňujeme tekutiny a vzhůru na vyhlídku. Jak výhledy do kraje, tak interiér rozhledny jsou nádherné a návštěvu skutečně doporučuji.

Ještě chvilka odpočinku pod rozhlednou a šupito presto dolů do obce Roštín - cíli našeho putování. A můžu vám říct, že jsme si fakt medili, že jsme šli na rozhlednu z druhé strany a ne z Roštína. Kdo se na tuto cestu chystáte, tak se připravte na pěkný peklíčko. Od zastávky autobusu se potáhnete přes celý Roštín aspoň půl hodiny a pak vás čekají asi tři kiláky do zatraceně strmýho kopce. A ten teda je! Po sestupu nám vibrovala kolena jak masážní přístroj z teleshoppingu. V Roštíně dáváme oběd a pivko a busem frčíme přes Střílky zpět do Brna.

Celkově shrnuto - spokojenost. Počasí vyšlo, sranda byla, příroda pěkná (ty buky, ty buky) a rozhledna na Brdu jako třešnička na dortu. Kdo má zájem, tak může mrknout na asi čtyřicítku fotek z tohoto výletu.

Kamarád Mechy (zmíněný na konci předchozího příspěvku) je právě s kamarády na velmi zajímavém turisticko-paraglidistickém výletě na Ukrajině a pravidelně každý den přes svoje PDAčko háže na svůj web zprávy o aktuálním dění na expedici. Pokud by to někoho zajímalo (a omluví Michalův skutečně svérázný rukopis a gramatiku :o)), tak ať v následujících dnech občas mrkne na jeho reportážní stránku. Docela mu tenhle výjezd závidím...

Mechy-fotograf v  akci

Jak zmíněno níže, letošní dovolenou jsme strávili v překrásném a hlavně turisty dosud masově neobjeveném koutě naší republiky - v Rychlebských horách. Vše začalo parádním výstupem na Králický Sněžník (ano vím, to jsou ještě Jeseníky) a pokračovalo týdenním touláním po polských hranicích, v netknutých lesích, po pastvinách a romantických vesničkách. Nevím, jestli je to mojí zálibou v Aloisi Nebelovi a jeho příbězích z tohoto kraje, ale docela mě to vzalo za srdce. Místní to asi tak nevnímají a možná je spíš dost štve nezaměstnanost a chudoba kraje, ale ten duch místa, onen známý genius loci, tam je. Aspoň já ho cítil. Místa kudy šla smutná válečná a poválečná historie spojená s masivním odsunem sudetských Němců jsou těmito událostmi doposud načichlá a poznamenaná.

Ještě dnes vidíte spousty obydlí, kde by se od zítřka mohly začít točit Želary či podobný film. Rozpadlé usedlosti a samoty, na druhé straně spousta domů a chalup krásně a vkusně upravených pro rekreační účely. Všechno poctivé kamenné domy z první poloviny 30. let minulého století nebo pak fantastické dřevěné roubenky. V okolí pastviny plné krav nebo malebná vesnická nádraží. Hluboké lesy plné borůvek, křišťálově čistých potoků a pěkných výhledů. A za celý týden nepotkáte v lese ani nohu!

Pokud tedy nepotkáte osamělého psa jako my na jedné z túr :o) Šel s námi asi 15 kilometrů přes kopce, po hranici až do Travné, kde jsme mu se smutkem v očích odjeli autobusem. Dojeli jsme do Javorníku, zašli na oběd, dali zmrzku, čekáme na další spoj a najednou pic ho! – pejsek za náma doběhl po silnici až sem, očichal, nás, oblízl ruku a lehl k nám, jak kdyby se nechumelilo :o) Takže jsme mu "ujeli" dalším autobusem a teď čekáme, kdy dorazí sem k nám do Rosic u Brna :o)

Jinak kdyby někdo chtěl detailnější informace o konkrétních místech, tak ať klidně napíše, rád se o zážitky podělím. Takhle na rychlovku mohu doporučit rozhlednu na Borůvkové hoře, zaniklou německou osadu Hraničky, dědinky Zálesí nebo Travná, Tavernu v Javorníku (nej– restaurace v celém kraji!), jeskyně Na Pomezí a zatopené lomy v okolí Žulové a Vápenné.

Z celého výletu jsem nadělal samozřejmě spoustu fotek, takže kdo má zájem, tak se může mrknout na stotřicetipoložkovou fotogalerii.

PS: Týdenní pobyt jsme zakončili na parádní akci - sletu motorových paraglidistů v Červeném Potoku na úpatí Jeseníků, kam nás pozval kamarád Mechy. Z této famózní akce připravuji samostatnou fotogalerii, takže ještě pár dní vydržte...

Míříme s přítelkyní na potulky zapomenutým krajem Rychlebských hor, takže se s vámi asi na čtrnáct dní loučím. Ani nevíte, jak se do Sudet těším ... Takže se tady opatrujte a těšte se na fotky krásné přírody. Zatial ...

Přírodní park Třebíčsko nás lákal už dlouho, jednou jsme tam už dokonce něco podnikli, ale totálně to tehdy zkazilo počasí. Tentokrát vše klaplo naprosto perfektně! Slunečno, teplo, modrá obloha, sem tam mráček ... nádhera. A ta krajina! Tenhle typ á la Vysočina mám strašně rád. Polní cesty, zlátnoucí obilí, remízky uprostřed polí, osamělé stromy a balvany, romantické rybníky, pěkné lesy, malé roztroušené vesničky, kde vám natočí pivko, i když je hospoda zavřená (Přeckov - díky pane hospodský!) ... no prostě paráda. Sice jsme to malinko přehnali s kilometráží (v tom teple bylo těch 30 kiláků víc než dost) a příchod do Třebíče připomínal "návrat osleplých Bulharů do vlasti", ale stálo to za to. Opět další místo, které mohu doporučit jako tip na bezvadný výlet, pěší i cyklistický. Kdo má zájem, může kouknout klasicky i na fotogalerii z výletu.

FOTOGALERII Z VÝLETU NAJDETE ZDE

Popis trasy: Z Třebíče po modré přes Ptáčov až na Kobylinec u Trnavy. Tam odbočit po žluté do Trnavy a dále přes Přeckov na rozcestí Kuchyňka. Odtud po zelené doleva a přes Horní Vilémovice a Okřešice zpět do Třebíče.

Repro Mapy.cz

Jak už jsem u panoramat tady níže avízoval, strávili jsme s přítelkyní minulou sobotu překrásným výletem na Pavlovské vrchy neboli Pálavu. Ráno to sice s počasím vypadalo všelijak a při čekání na autobus v Hustopečích (parádní kostel!!!) i trošku sprchlo, ale jak jsme se přibližovali k Novomlýnským nádržím, začalo být jasno, že tentokrát to klapne.

Mikulovem jsme se jen mihli a mažeme po červené. Kozí hrádek, Turold, výstup na Tabulovou a Stolovou horu s překrásnými výhledy, sestup do Klentnice, ledová kofola, kousek po silnici, kousek lesem, po zelené spodní trasou pod vysílačem, výstup na Dívčí hrad nad Pavlovem a Novomlýnskými nádržemi, sešup do Dolních Věstonic, přechod hráze oddělující Střední a Dolní nádrž, oběd ve Strachotíně na Rybářské baště, kousek po silnici, kvalitní dešťová přeháňka mezi poli, závěrečné pivko v bizarní nádražce v Popicích a vlakem k domovu. Ve stručnosti řečeno ... :o)

Repro Mapy.cz

Jako obvykle mnohem víc poví fotografie, takže mrkněte na šedesátku záběrů a mně nezbývá než tenhle kousek naší zemičky doporučit vaší návštěvě.

Na známém mapovém serveru Mapy.cz neusínají na vavřínech a po nedávném přidání historických map nyní přichází s (aspoň podle mě) obrovskou peckou. Na Mapy.cz nyní totiž najdete i kompletní turistické mapy pro celou republiku!!! Sice nevím, co na to KČT, ale já jsem nadšen :o) Sice to ještě není dokonale odladěné, vykreslování křiklavě barevných vektorů někdy "trhá" pohyb a trošku vadí přeškrtnuté místopisné názvy, ale stejně je to paráda. A do budoucna se chystají další vylepšení a novinky. Kdo chce vědět ještě víc, tak může navštívit blog, kde najde i legendy k turistickým mapám a pár desítek názorů dalších návštěvníků serveru ...

V sobotu nám bylo s Ájou líto nevyužitého odpoledne (před parádní večerní oslavou narozenin - ještě jednou díky, Markéto!) a tak jsme se nechali odvézt jak Jeníček s Mařenkou na kraj Moravského Krumlova a pustili se po říčce Rokytné do Ivančic.

Repro Mapy.cz

Nádherné jarní počasí, romantická vesnička Rokytná s kostelíkem, rozkvetlé louky, bublající Rokytná, kolem majestátní Krumlovsko-rokytenské slepence, pohodička ... Kdo má chuť, čas a zájem, tak se může mrknout na menší fotogalerii z tohoto výletu.

FOTOGALERII Z VÝLETU NAJDETE ZDE

Předminulý víkend (12. května) proběhl další z našich výletů a tentokrát jsme zamířili do oblasti nedaleko Poličky zvané Toulovcovy maštale.

Repro Mapy.cz

Parádní den plný rozmarného počasí od pálícího slunce po krupobití, nádherné přírody, krásných lesů a v nich ukrytých skalních útvarů, chutných česneček a orosených piv či zavřených rozhleden ... to vše okořeněno mých brilantním pádem i s foťákem do potoka. Kdo chce vědět o tomto nádherném koutu naší vlasti plném výtečně značených turistických tras a cyklostezek víc, ať surfuje na mastale.cz. Návštěvu tohoto kraje můžu fakt jen doporučit. Fotogalerie z výletu opět napoví víc ...

FOTOGALERII Z VÝLETU NAJDETE ZDE

Tak jsme zas o víkendu neodolali a vyrazili na výlet :o) Tentokrát to byla víceméně organizovaná akce, kterou pořádali v Oslavanech. Ta číslovka v titulku sice udává počet kilometrů, ale těch padesát platilo jen pro kola. My "normální" jsme si šlápli pohodovou "dvacítku" v krásném prostředí jarní Chvojnice a Oslavky.

Repro Mapy.cz

Pár zastávek po cestě na pivko taky bylo, douzovaná cigárka na Katovně nás naplnila energií, počasí překrásné, holky si na závěr zablbly s diplomy, zkrátka velmi pohodová akce. Pár fotek (spíše pro naše známé, nicméně mrknout může každý ...) najdete ve fotogalerii.

FOTOGALERIE Z VÝLETU

Sobota 14. 4. byla naprosto dokonalým dnem na nějaký ten výlet. Stoprocentně jasná obloha a teploty kolem 24-25 stupňů nás provázely překrásným údolím říčky Brtnice. Tentokrát takřka kompletní sestava "nás kluků a holek co spolu chodíme" vyrazila na necelých dvacet kiláků a byl to skutečně nádherný den. Pokud budete někdy přemýšlet nad výletem v okolí Jihlavy, nechte se případně inspirovat.

Z Přímělkova (trať Brno–Jihlava) se vydáte po zelené romantickým údolím Brtnice. Po cestě narazíte na zříceninu hradu Rokštejna (zřejmě jediný hrad postavený v údolí :o)) a na krásný - nyní zřejmě rekonstruovaný - starý válcový mlýn. V městečku Brtnice vás uvítá mohutný zámek (původně hrad) a kostel, na náměstí najdete rodný dům významného architekta Josefa Hoffmanna a pár restaurací. Taky jsme zaskočili na oběd a doporučuji mrknout na fotky, abyste viděli ty dobroty na vlastní oči. Obzvlášť já a Aleš jsme si dopřáli :o)

Repro Mapy.cz

Z Brtnice to střihněte po žluté přes pole a lesem do Bransouz, kde můžete v příjemné vesnické hospůdce hned u nádraží počkat na vlak na Brno nebo na Jihlavu.

FOTOGALERIE Z VÝLETU

Předvelikonoční sobota slibovala celkem pěkné počasí, tak by byl hřích sedět doma. V již téměř klasické sestavě s Ájou a Markétou jsme zamířili tentokrát na Svrateckou hornatinu, konkrétně asi 20 kiláků z Nedvědice do Tišnova. Počasí sice nakonec moc nevyšlo a celý den bylo zataženo, takže jsem se zase táhnul s foťákem zbytečně (kruci, ta Tokina 12-24 je potvora těžká :o)), ale aspoň nepršelo, jak už na našich akcích bývá zvykem :o) Zabloudili jsme tentokrát taky jenom jednou a přestože některé úseky cesty bych neoznačil zrovna za nejkrásnější krajinu, celkový dojem byl určitě moc příjemný.

Repro Mapy.cz

Nejvíc asi zaujala Stezka Járy da Cimrmana v okolí Synalova (s plostikou velkého mistra nás Markéta vyfotila :o)) a pak městečko Lomnice. Nádherný kostel uprostřed, židovská čtvrť se hřbitovem, spousta roztomilých a vkusně zrekonstruovaných chaloupek, pěkné náměstí a v neposlední řadě parádní a ukrutně levný oběd v Penzionu Pod sýpkou učinili z návštěvy Lomnice jeden z nejsvětlejších bodů našeho putování :o)

S plostikou JDC (foto Markéta)

V neděli bylo konečně pěkně, takže jsem neodolal a vyrazil na takovou menší procházku na zajímavé místo blízko Ivančic zvané Pekárka (místní tuhle lokalitu označují též jako Čertova p*del kvůli anatomicky pěkně tvarované skále :o) Teplo vytáhlo i první motýly a včelky a shora byl nádherný výhled na krásnou jihomoravskou krajinu. Pár fotek z tohoto mini-výletu jistě řekne víc než spousta slov. Mrkněte na to ...

Pokud by tohle místo někoho zajímalo blíž, tak tady máte pseudomapku, kde je Pekárka označena červeně.

Repro Mapy.cz

Ačkoliv nyní se venku žení čerti a shora padá zase to bílé a vlhké svinstvo (první jarní den, pche!), možná si vzpomenete na nádherné a skutečně jarní počasí minulého týdne. Využil jsem tedy laskavosti kolegů v práci, vzal si volno a zamířil na step do Pouzdřan (jižní část této národní přírodní rezervace se nazývá Pouzdřanská step, severní zalesněnější pak Kolby). Loni v květnu už jsme tam byli s přítelkyní a kamarádem, tentokrát jsem jel sám (20 minut vlakem z Brna - pohoda!). V Pouzdřanech vystoupíte z vlaku a hned u nádražní budovy vás modrá turistická značka pošle kolem školy nahoru do kopce na ta správná místa.

Repro Mapy.cz

Procházel jsem se nazdařbůh sem a tam, fotil, sluníčko hřálo, ptáci vyřvávali, srnky se honily se zajíci, na obzoru se v oparu leskla hladina Novomlýnské nádrže a nad ní se tyčila silueta Pálavy. Tak jsem si sedl do suché trávy na vyhřátou stráň a užíval si tu pohodu (umocněnou vzpomínkou na všechny ty nebožáky, kteří byli zrovna v práci :o))). Zajímavě taky působily osamocené suché stromy trčící ze stepní trávy, na stromech zářily první květy a pupeny a v dálce svítila bělostná věž Pouzdřanského kostela. Nakonec jsem slezl ze stepi dolů a šel se projít i do vesnice, takže opravdu pěkný kostel (a jedno hezké podloubí) mám vyfocen i v detailu. Více než spousta slov asi řeknou právě fotografie, a tak jsem připravil celou galerii z tohoto výletu. Jinak jsem měl s sebou i pinholku, tudíž jak dorazím film, tak budou ještě nějaké "stepní pinďoury".

FOTOGALERIE Z VÝLETU NA POUZDŘANSKOU STEP

Stojedenáctipoložkovou "foto-reportáž" ze silvestrovské chaty najdete TADY. Je to sice převážně pro zúčastněné či naše známé, ale vítáni jste samozřejmě všichni. Jen nečekejte žádné velké "umění" :o) A všem opět doporučuji procházet snímky postupně od začátku tak, jak jdou po sobě, protože jak fotky, tak jejich popisky na sebe navazují. Tož "Na zdraví!" :o)