Dvakráte o „něm“
A kdyby se vám
zdálo, že on Jirka nakonec nejni tak špatnej
chlap, můžete si třeba smlsnout na jeho
mladistvém uvědomění.
U všech rohatejch, tohle jsme, do p*dele,
skutečně chtěli?!?!? Jak jsme byli stupidně naivní
v tom revolučním a porevolučním
opojení :o(
Upozornění na TV – U mě dobrý
Je mně jasný, že nabádat někoho,
aby se díval v sobotu v osm večer
na Novu, zavání označením „blb
měsíce“. Přesto bych si dovolil
tento čas v sobotu
6. 3. a tuto stanici
doporučit vaší pozornosti, a i když
asi spíš budete někde pařit, máme přece všeliká
záznamová zařízení,
že? ;o)
U mě dobrý je po, tady již taky zmiňovaném, Pějme píseň dohola druhým „zvláštním“ filmem z dílny Hřebejk-Jarchovský. Je to film, kteří tvůrci (jak sami nedávno přiznali v dvojrozhovoru pro Reflex) dělali s jistým kalkulem a komerční vypočítavostí a on se jim odvděčil minimální návštěvností a prachbídným výdělkem :o) Proč tomu tak je, to ví asi jen …… (dosaď autoritu své víry).
Každopádně my s manželkou patříme do kategorie diváků, kteří si tenhle až „utajený“ film doslova zamilovali. Není to žádná prvoplánová řachanda, postavy jsou krásně vykresleny, vzpomínky na raná devadesátá ožívají, spousta hlášek, povedená zápletka v druhé půlce filmu, osobitá muzika, atmosféra poklidu na říčním břehu… prostě fakt pohoda!
Z herců rozhodně exceluje Bolek Polívka coby stárnoucí kouzelnický seladon Mrklas (Mr. Class), miluji Mirka Vladyku v pozici totálního lůzra včetně jeho semetrické manželky v podání Simony Babčákové, na roli postarší máničky by se těžko kdo hodil lépe než Jiří Schmitzer, Lenku Vlasákovou zcela nekriticky obdivuji již delší dobu (ten převlek za štětku a hláška „fakt mně to sluší?….aúúúú…!!!! :o))… a ani ostatní nezůstávají pozadu (Vladimír Javorský, Petr Forman, Josef Somr, neherci v rolích slizké bandy skořápkářů, …).
Prostě nezbývá než stejně jako Petr Forman lezoucí z koupelny plné pěny z „ekologického“ šamponu, pokývat hlavou se slovy: „Dobrý, ty vole, DOST dobrý“.
Oficiální web filmu najdete na www.tha.cz/filmy/umedobry
První část Vyprávěj dovyprávěla…
Ale ať už si o Vyprávěj myslíte cokoliv, svůj význam podle mě uvedení tohoto seriálu stoprocentně má. Má ho v „připomínání“ a v případě mladších generací v „ukazování“. Ano, připomenutí a ukázání toho, že stačilo mít například delší vlasy nebo poslouchat jinou hudbu než většina, a ne že si někdo kolemjdoucí zaklepal na čelo jako dnes, ale vyhodili vás ze školy, z práce nebo jste šli rovnou do basy! A navíc zničili život i vašim blízkým a známým. Vy všichni, kdo jste to buď nezažili, nebo s „ostalgickou“ slzou v oku vzpomínáte, jak dřív bylo líp, si předchozí věty přečtěte ještě jednou a pořádně se nad nimi zamyslete.
A i když celkové vyznění Vyprávěj je spíše takové „pelíškovsky hladící“, satanzaplať za každou sebemenší zmínku o zvrhlosti komunistického režimu. A ani laskavý závoj vzpomínek na dětství mé a starších generací, kdy člověk nevnímá Pionýra jako něco špatného, ale chce si prostě jen hrát s ostatními, NESMÍ překrýt to hlavní a jediné poselství, že komunisti se prostě nevolí a již nikdy nesmí dostat šanci ke svým zrůdným experimentům. Což je mimochodem velmi vhodné si připomenout i v souvislosti s nadcházejícími jarními volbami...
Mimochodem, návštěvu
webu, na který se dostanete klikem
na obrázek výše, doporučuji.
Zkuste třeba Kalkulačku...
Pozitivní zprávy
Neskutečně mě potěšila rada uživatele lulu v komentářích pod minulým článkem, kterou ukončil moje týdenní trápení. A jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré, a stejně tak i moje lapálie s počítačem v článku zmiňované, mají svoji pozitivní stránku. Můj iMac má teď přeinstalovaný systém i celý balík CS3, všechno je na nově založeném účtu, vyházel jsem mraky nepotřebných aplikací, utilit, skriptů, pluginů a podobného harampádí, pročistil bookmarky, soubory atd. a nyní je radost k takto vypulírovanému počítači zasednout.
Potěšila mě nezlomná vůle a touha po vítězství na ZOH ve Vancouveru v podání Slovinky Majdičové, která si se čtyřmi zlomenými žebry dojela pro bronz ve sprintu klasicky a v podání Anje Paersonové, která se hodně slušně rozmázla po šedesátimetrovým letu luftem, aby den nato bronzově zazvonila v superkombinaci. Klobouk dolů, dámy!
Jsem nadšen z výkonu zlínského očního chirurga Pavla Stodůlky, který navrátil jedinečnou operací zrak člověku, který 53 let neviděl! Ufff, naprosto neskutečné!
Hodně jsem si „pošmákl“ na Renčově filmu Hlídač č. 47, který jsem konečně zhlédl. Herecký výkon pana Rodena mě přimáčkl do sedačky a nenechal vydechnout až do závěrečných titulků. Skvělý film!
Párkrát jsem si udělal radost puštěním sice starého, leč pořád famózního klipu Stolen Babies – Push Button. Kdo má rád mírně avantgardní muziku a kapelu nezná, tomu tyhle Amíky můžu jen a jen doporučit.
Dost mě rozesmála a škodolibě potěšila historka mé kamošky, která je známá svoji poctivostí a slušným chováním. Jela z jednoho konce Brna na druhý, asi čtvrt hodiny běhala po bohunickém kampusu, aby sehnala jízdenku, zjišťovala si, jak dlouho ta šalina pojede, vybírala správný typ jízdenky a po tom všem přetáhla dobu jízdy asi o minutu, a když už se chystala vystupovat, tak ji vybral revizor a měla to za sedm kil :o)))
A neméně vtipný příběh ze života našich dalších kamarádů. Mají malého synka a maminka ho jeden celý den učila, že kravička dělá búúú. K večeru už Hyneček opravdu na otázku Jak dělá kravička vždy vyloudil kouzelné búúú. Můj kamoš čili Hynkův táta přišel večer domů a hrdá maminka se hned jala chlubit, co se s malým přes den naučili. Tatínek je chvíli pozoroval a pak suše pronesl Hynečku, jak dělá motorka? A z malýho se neomylně ozvalo úplně to stejné búúú, jako po otázce na kravičku :o))) Následovalo jak dělá knihovna, jak dělá salám atp. a pořád se z postýlky ozývalo búúú :o))) Pak následoval tatínkův smích a několik maminčiných nepublikovatelných vět :o)))
Ta naše povaha česká...
Cítíte ten podtext? Velikánská interaktivní výstava za jistě nějaký ten milion a uprostřed těch zajímavých a vzácných exponátů štětka za dvacku na řetězu! Je mně z toho tak nějak hořko-sladce smutno-veselo...
PS: Jen doufám, že jim návštěvníci nebudou pomalu po kapsách odnášet tu odhrabanou hlínu. Víte, co dneska stojí taková kvalitní zemina?!
Láska rohatá – slátanina bezduchá!
Po deseti minutách jsem se začal přemlouvat, ať u televize ještě chvilku vydržím, že se to určitě ještě zlepší. Prd leda, nezlepšilo! Až do konce jsem tak sledoval slátaný pseudopříběh, kde snad nešišlaly jen stromy v lese. Např. paní Bohdalové si za spoustu rolí z minulosti moc vážím, ale tahle její stylizace á la šišlající babka v hadrech už mně leze pěkně krkem. A o panu Zedníčkovi platí nemlich to samé. Jirku Mádla mám taky docela rád, ale proč musí i on, coby čert Záprtek, „fiflat“ jako nějaký paralýzou stižený mimoň?! Pana Táborského mám jako herce taky velmi v oblibě, ale tady už tím svým 666krát zopakovaným zakazuje se a podle paragrafu prudil až hrůza.
Již před uvedením filmu se zjevovaly zvěsti o geniálních digitálních tricích. Jestli to měly být ty plameny z kamen nebo přeměna Mádla v kozu a zpět, tak potěš satan! Opravdu „dechberoucí triky“… pfff... Ale asi spolkly většinu peněz z rozpočtu, takže jaksi nezbylo na kvalitnější interiéry. Ty dvě místnosti, kde sídlila zlatnice Konvalinková působily značně studiovým dojmem typu „pohádka z brněnského studia s umělými plameny místo ohně“.
Á propos zlatnice Konvalinková. Když se jí podařilo konečně získat zlatý voči, k tomu přihodila plnou hubu zlatých zubů a poprvé se podívala do kamery, tak jsem se málem strachy po**al!!! Tenhle děsuplný zážitek mě bude budit ze spaní ještě aspoň čtrnáct dní a myslím, že slabší dětské povahy řičí hrůzou ještě teď. „Laskavá“ pohádka se v okamžiku změnila v hororovou záležitost takového kalibru, že by i Stephen King a Wes Craven bledli hrůzou.
Celé to bylo takové slátané, poskákané, neplynulé, bez vtipu a nadhledu… prostě nula od nuly pošla. A dostat fintivou služku z pekla tím, že čert udělá na její úpis kaňku a tím se onen úpis stane „neplatným“, tomu říkám panečku scénáristická genialita!!! :o(
Na závěr si dovolím citovat kulturní rubriku idnes.cz, kde o pohádce psali ještě před jejím uvedením v televizi:
Každý rok ČT vyrobí několik nových vánočních pohádek; některé se chytí, jiné upadnou v zapomnění. Kde skončí Láska rohatá? Podle režiséra Bočana míří do takzvaného zlatého pohádkového fondu. A důvod? „Protože v ní hrají samí skvělí herci, ti nejlepší z nejlepších. Alespoň já si kvalitnější obsazení neumím vůbec představit,“ říká Bočan.
Ehm… nechci být generálem po bitvě, ale ve zlatém pohádkovém fondu neskončí tahle pohádka ani náhodou. Z ho*na bič neupleteš a slátaný a slaboduchý scénář nezachrání ani výborný režisér a kvalitní herci. Tudíž spíš než zlatý fond mě napadá slovní spojení smetiště dějin. Tak snad příště…
Už zase se mi chce zvracet!
Jak říkám... už
zase se mi chce zvracet.
Mám radost...
Mám vždycky takovou radost, když vidím, že se někomu něco tak parádního podařilo a hlavně, že se mu to podařilo díky nápadu, píli, pracovitosti, poctivosti, ... Vím, že výše uvedené výrazy bohužel nejsou zrovna „hesly dneška“, a že častěji si k zakázce a penězům přijde lump, který ví, kde koho podmáznout, ale o to víc takovým lidem, jako je pan inženýr Jiří Londin a jeho Dřevotvar z Bystré u Poličky, fandím. A je úplně fuk, že se zrovna v této situaci jedná o můj oblíbený Apple. Takovým lidem držím palce a přeji jen to nej-, ať dělají dokovací stanice pro iPod, operují oční sítnice, zkoumají kvasary, vyrábí kvalitní beton nebo třeba „jen“ dobře čistí ulice.
Pointu žádnou nečekejte, prostě jsem jen chtěl, abyste to věděli ;o)
Filmový klenot opět zazářil!
Prvotina scénáristického
dua Hřebejk-Jarchovský (netřeba
blíže představovat) pod režijním vedením
Ondřeje Trojana spatřila světlo
světa těsně po revoluci a zavádí nás
do bizarního světa pionýrských táborů let
osmdesátých. Směska naprosto famózních neherců
a začínajících herců (Aňa Geislerová, Jiří
Strach, Václav Chalupa) vytvořila neskutečně
úchylnou koláž, podbarvenou neméně ujetou hudbou
Zikkuratu a dotvářenou grafickou parádou
mezititulků a titulků šumného Davida
Vávry .
Pokud jste mladší ročníky a netrávili jste
prázdniny v „osmdesátkách“ na táborech,
nešmírovali holky ve sprchách nebo totálně
ožralé vedoucí v táborové kuchyni, neztrapňovali
se u nadpozemsky dementních her a scének
u „posvátného“ ohně, neúčastnili se neméně
jetých nočních stezek odvahy či večerních diskoték,
asi vám Pějme píseň dohola nic moc neřekne. Mnohým
mým stářníkům se však při vyslovení názvu filmu loudí
na rty slůvko „kultovní“.
Na závěr si půjčím jeden velmi výstižný citát
z internetové diskuze: „Ujetá komedie
o ujetých lidech s dementním kulturistou
a skvělou hudbou... zvláštní spojení, ale
funguje skvěle :o)“
Tak Bizone, HU!
A kdo by měl málo, tak šup sem.
Quo vadis, češtino?
Co mě dostává do kolen, je rádobymoderní mluva takových těch „manažerů“, co jsou zásadně bizy a z huby jim padá jen samej ejčár, dedlajn, badžet a týmbilding. Ale nešť, to jsou aspoň převzaté anglické výrazy označující skutečné věci, činnosti apod., i když působí značně směšně (aspoň na mě). Peklo se otevírá ve chvíli, kdy se nějakej jouda snaží takto „moderně“ znásilňovat i češtinu jako takovou.
Takže to je pak potřeba například něco zasapovat (rozuměj zanést položku do programu SAP), vytvořit přípodpis (čti přidat svůj podpis k ostatním na kolujícím oběžníku!) nebo vykomunikovat (z tohoto hnusu se mně obzvlášť navaluje). No a nedávno jsem se v práci dostal k navýsost povedené perle, která mě v podstatě vedla k napsání těchto řádků. Nejmenovaný rezervační systém provádějící on-line objednávky hostů pro restaurace, penziony a hotely nabízel svoje služby mimo jiné těmito slovy:
„Ubytovatel platí systému XXX provize za uskutečněnou objednávku a tuto provizi platí až po odbydlení hosta.“
U Jóviše, po „odbydlení“?!?!?!?! Po přečtení takovéhoto skvostu mě napadá zcela konkrétní odpověď na otázku položenou v titulku :o)
Malé češtinářské povzdechnutí – psaní složených číselných výrazů
Jednou z mnoha věcí, která mně fakt drásá oči, je rozšířené špatné psaní složených číselných výrazů. Ať jde o celostátní tisk nebo reklamní letáček prodejce kuřat z Hornídolní, všude jsou k vidění různé šílené varianty ti, -ti, - ti atp. Takže jednou provždy! Pokud vytváříte a píšete výraz složený z číslice a slova a nechcete ho vypisovat celým slovem (např. dvanáctiletý), pak se číslice sází přímo ke slovu, bez mezery a bez všech další „serepetiček“ okolo!
Takže potom SPRÁVNĚ napíšete např. tohle:
12letý chlapec
20tunová konstrukce
10kilogramová krůta
6minutový interval
24stupňové speciální pivo
…a tak podobně.
A V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ UŽ NIKDY V ŽIVOTĚ POD TRESTEM SMRTI NENAPÍŠETE TAHLE ZVĚRSTVA:
20ti letá whiskey
12-ti karátové zlato
7 - mi násobný vítěz závodu
17 - ti palcový monitor
5timetrové lano
Všem čtyřem čtenářům, které zaujal tento článek děkuji za pozornost a tomu jednomu, co si to bude i pamatovat a řídit se tím, blahopřeji :o)))
Chudák
Tullamorka :o(
Není tady něco špatně?
„Společnost XXXXXXXX, výrobce rostlinných uzenin, představila svůj nejprodávanější produkt 'Uzená rostlinná lahůdka' v novém obalovém designu. Jde o rostlinnou uzeninu, která díky svému složení dokáže uspokojit jak konzumenty zdraví prospěšných a nízkokalorických potravin, tak vyznavače vegetariánského i veganského způsobu stravování. Tento rostlinný salám je vyroben na bázi pšeničné bílkoviny a tím je zaručena jeho nízká kalorická hodnota, zvláště pak ve srovnání s běžnými uzeninami. Obligátní sója je zde obsažena pouze ze dvou procent a jen jako technologická přísada. Největší devizou tohoto výrobku jsou přírodní ingredience. Dalším aspektem je také tzv. zdravé uzení neboli uzení tekutým kouřem. Tekutý kouř neobsahuje vysoce nebezpečné karcinogenní látky, neboť ty jsou z něj během procesu jeho vzniku odstraněny.“
Takže z procesu výroby uzenin odstraníme maso a udicí kouř...!!! Dóbro dóšli...
Svět už se asi opravdu zbláznil...
Navíc jsem se v tom blogpostu o ten e-shop ani slůvkem negativně neotřel, ba naopak bych řekl, že by mně spíš mohli poděkovat za to, že jsem tam vrazil hned dva aktivní linky odkazující na jejich web. Chjo, lidi už fakt neví, co by roupama vymýšleli za nesmysly. Za chvíli tady budeme jako v jistých Státech a budem se žalovat všichni navzájem za sebemenší prkotinu, místo abychom používali selský rozum. Osobně díky svému focení a také práci détépáka mám k autorským právům přiměřený respekt, ale čeho je moc, toho je příliš. Pokud bych zmiňovaný web nějak poškodil, tak bych se nedivil, že na mě vytáhnou co půjde, ale takhle? Možná nějaká klauzule něco o použití loga v těchto případech říká, ale na rovinu - je mně to úplně šumák. Ono totiž nic není černobílé a nelze vše posuzovat podle jednoho mustru... a já se dle svého svědomí ničeho špatného nedopustil. Ufff, fakt nechápu nic...
PS: Napadá mě jedna rouhačská myšlenka. Že se možná ona firma nechce tím logem moc chlubit... ona to totiž žádná „typografická lahůdka“ není. Nic ve zlém ;o)
První hoře má nový klip
Já a souhlasit s RH?! Ano
Osobní hudební objev – PRVNÍ HOŘE
Electronic... postpunk...
jazz... experimental... hardcore... black
metal... kabaret... cirkus... alternativa...
originalita... strach... radost... deprese...
ma-sa-krrrr... i přes výše uvedené žádný
pejsko-kočičkovský eintopf, ale
perfektně zahraná genialita
s hlavou a patou a texty
k zamyšlení... ne-sku-teč-ná pódiová
show... excelentní muzikanti... pro
hledače absolutně originálních
a geniálně úchylných postupů... polámaných
rytmů a nečekaných stopek... třetí
v Břitvě 2008... první
v Andělovi 2008 (kategorie
Hard'n'Heavy)... propadl jsem jim, jak masařka
tři dny staré rybí hlavě... zásah přímo
na solár... tleskám
a doporučuji.
VAROVÁNÍ:
Tahle hudba opravdu není pro
každého!
PRVNÍ HOŘE najdete na:
http://www.prvnihore.net
http://bandzone.cz/prvnihore
http://www.myspace.com/prvnihore
Modrobílá srdce se rozbušila!
Nová deska Model Bazaar!
Nejsem žádný fundovaný
hudební kritik a hudbu dělím zásadně na dva
typy: líbí–nelíbí. A z téhle desky
jsem jednoduše nadšen! Akustická
neo-folk-rocková paráda (k čertu se
škatulkama!!!) té nejvyšší kvality. Už více než
týden nemám v iPodu nic jiného a pořád se
nemůžu nabažit. Ty nádherné
kytary Radka a Honzy, jejich sugestivní vokály,
podbarvení Soniným cellem, promyšlené aranžmá,
gradující i klidné pasáže... nerad bych zabředl
do rozplizlého sentimentu, ale tohle je prostě
balzám na duši. Můžou mě
v práci na**at jak chtějí, ale vyjdu
z kanclu, strčím sluchátka do uší a MB
mě v pár vteřinách přenáší do jiné dimenze,
pryč od stresu, nervozity a problémů všedních
dní.
Přemýšlel jsem, kterou skladbu z desky
vyzvednout (znáte to... takovou tu „hitovku“), ale po
spoustě poslechů si troufám tvrdit, že celé
album je natolik vyrovnané,
že zdůrazňovat některý song by bylo nesmyslné.
A to je další důvod, proč mají MB moje
neskonalé sympatie. Udělat jednu dvě
hitovky nemusí být problém, ale naplnit celé
CD kvalitou až po okraj, to už chce
„fištróna“. Jedna skladba za druhou se vám vrývají
do mozku a nutí vás po zbytek dne si
pohvizdovat jejich úryvky, aniž byste se toho byť jen
malinko snažili zbavit...
Model Bazaar mají našlápnuto k zatraceně
světlým zítřkům a jestli jim to vydrží,
předpovídám jim skvělou budoucnost.
V současnosti si např. velmi dobře vedou
v soutěži Jack Daniel´s Talent Scouting,
kde pro ně můžete hlasovat. Ale
budou to tam mít teda hóódně těžký, protože jak
jsem si projel profily kapel a poslechl
ukázky skladeb, tak je to jedna kvalitka vedle
druhé.
PS: Umístění mých fotek
do bookletu desky „A Bit“ je pro mě poctou
nejvyšší a pověstnou třešinkou na dortu.
Soňo, Radku, Honzo... díky... ať vám to
šlape a držím palce!
Modrobílé Brno zdraví Chomutov...
Foto převzato z
www.regiony24.cz
Teď ještě to Ústí a pak... :o)
Ďáblova lest
Včera večer byl odvysílán poslední díl a já jsem z toho tak nějak smutný a zklamaný. Tři týdny se těším na to, jak bude tajemný a překvapivý pachatel nečekaně odhalen v samém závěru filmu a oni nám ho (vlastně ji) ukážou už v půlce posledního dílu. Ale nešť, to bych ještě překousnul. Ale proč, prosatana (tady je tohle zvolání příhodné :o)), to pseudomagické finále v podobě zářících soch vysílajících „božskou energii“ do kříže v páně Trojanových rukou a zabraňujících tak dokonání satanského rituálu?!?!? Tohle jsem fakt nečekal a zklamalo mě to. Proč to celé nemohlo zůstat u „normální“ detektivky s „normálním a lidským“ řešením?
A (podle mě) velmi křečovitý vtípek se satanskou espézetkou (SAT666AN) pohřebáckého vozu na závěr jen podtrhl moje rozčarování z vyvrcholení jinak velmi zdařilé práce. Trošku škoda...
Foto převzato z
ceskatelevize.cz
BlueBoard.cz
Ševče, drž se své brusle...
Já se, satanchraň, vůbec neposmívám vybraným sportovcům, sám bych tam působil prkenněji než Zdeněk Srstka v jakékoliv jeho roli. Tohle „povzdechnutí“ míří na toho, kdo to celé vymyslel, zrealizoval a donutil tak nebohé sportovce (kteří umí perfektně úplně jiné věci) ze sebe před národem dělat jelita. Ten musel mít skutečně „mírně zataženo“. Takže po vzoru mého nejoblíbenějšího časáku... NEVER MORE!
(Takřka) bez komentáře
Výhoda...
Ilustrační foto: Já
(já věděl, že se ta úchylárna bude jednou
hodit :o))
Bravo Raoule!
Tip na knihu aneb Jak mě zase Nebel poslal do kolen!
Nedávno jsem tady avízoval, že si
objednávám novou knihu od Jaroslava
Rudiše a Jaromíra 99 s názvem
Na trati. Knížka došla, já ji
slupnul na jeden nádech a jsem opět
nadšen. Kdo si jednou zamiluje
neskutečné příběhy Aloise Nebela a dalších
postaviček z Bílého potoka, ten je
navždy ztracen. Vždyť já tam
loni dokonce jel na dovolenou, abych nasál
atmosféru kraje, který „dodnes
čerpá sílu ze starých německých kostí“!
Až vás někdy bude něco „tlačit na vnitřní straně duše“ nebo si budete potřebovat ujasnit, „kam vlastně patříte“ sáhněte po příbězích Aloise Nebela a spol. A pak i vy budete tyhle okamžiky milovat. Myslím ty krásné chvíle, kdy... zasvěcení vědí...
Citát týdne
Vzkaz pro Helenu Šulcovou...
...moderátorku Dobrého rána na ČT24:
„Na váš podivně mečivý, kozí hlas jsem si už jakž takž zvyknul, ale přestaňte se prosím pořád tak šíleně předklánět na té židli. Vždyť já co chvíli trnu strachy, že mně vypadnete z obrazovky do pokoje...“
Třeskutá zábava... jen pro silné žaludky
Stěží uvěřitelné!
Osobní hudební objev - Model Bazaar
http://www.myspace.com/mbazaar
http://www.modelbazaar.com/
http://bandzone.cz/modelbazaar
http://www.last.fm/music/Model+Bazaar
Jaromír Konečný - Moravská rapsodie
Jaromír Konečný emigroval počátkem 80. let do SRN a v této knize vzpomíná na 70. léta prožitá v ocelovém srdci republiky - Ostravě. Poutavé vyprávění pomocí ich-formy vás vtáhne do pochmurné atmosféry normalizačního bezčasí, ani nebudete vědět jak. Ale nebojte - nejedná se o nějaké zapškle politické dílko příslušníka tehdejšího disentu.
Konečný líčí hlavně běžný život "mániček a hašišů" v té době (mladší generace asi vůbec nebudou tušit, která bije)... příběh se proplétá mezi hospodami, mejdany a nekonečným souložením, ale i touhou po lásce, romantickými verši či vzdorem proti "rudým mravencům". A velmi sympatický je i ironický tón popisující "třetí kulturu" a zmíněný disent...
Na rovinu - knížka není pro útlocitné povahy. Jadrná ostravština řinčí sprostými slovy až to zvoní. Na druhou stranu si vůbec nemyslím, že tvrdý slovník by tady byl použit samoúčelně. Naopak - má zde své nezastupitelné místo a dotváří náladu děje.
Prostě knížka "dobra jak cyp", mohu ji jen a jen doporučit.
PS: A koho by ostravština chytla za srdce, tak může studovat slovník :o)
Zavalené celnice
Na druhou stranu chápu, že kvůli levnému dolaru se z toho musí celníci osypávat. Když jsem pak po několika dnech mluvil s paní z onoho skladu, tak říkala, že v současnosti odbavují třikrát (!) více zásilek než před Vánocemi. Takže celé tohle moje povzdechnutí berte jenom jako upozornění na současný stav věcí a pokud se teď někdy chystáte nakupovat přes internet v zahraničí, tak se jednak obrňte trpělivostí a druhak počítejte s tím, že clo a DPH budete platit na 90 %... "odchytávají" teď skoro všechno. Ale ruku na srdce – pořád se to vyplatí, že jo?! :o)
Rozpačitý slogan na brněnském iStyle
Nebel zamíří do kin!!!
No a právě včera
udělila grantová komise Státního fondu na podporu
a rozvoj české kinematografie celých
15 milionů korun na zfilmování tohoto díla!
Produkovat film bude společnost Negativ, hlavní roli
železničáře Aloise Nebela by měl ztvárnit Miroslav Krobot a ve filmu
samozřejmě zazní muzika od Priessnitz (zpěvák
a textař kapely Jaromír 99 je jedním
z dvojice tvůrců komiksu).
Celkový rozpočet filmu by se měl pohybovat kolem
40 milionů a výše této sumy je převážně
způsobena plánovanou, poměrně netradiční, metodou
natáčení - tzv. rotoskopie. Při ní je
natočen a sestříhán celý film obsazený
skutečnými herci. Potom se na něj vrhne tým
počítačových animátorů a jednotlivá políčka
v podstatě obkreslí. Přitom dochází
k určité míře abstrakce, hlavní rysy herců
i nasvícení scén však zůstávají zachovány.
Premiéra je plánována na rok 2010 a já už se
nemůžu dočkat. Asi půjdu po cca devíti letech zase
jednou do kina...
Zdroje:
Aktualne.cz, E15.cz, Ikarie.cz
Dění kolem bratrů Mašínových a Února 1948
A až se dokoukáte,
tak si přečtěte rozhovor s předsedou KSČM
Vojtěchem Filipem, abyste měli
ten den už úplně zkažený. Jednu "perlu"
z onoho interview si dovolím ocitovat:
"Byl únor 1948 komunistickým
pučem?"
"Nebyl. Bylo to provedeno ústavní cestou, dokonce
ústavnější, než byla takzvaná sametová revoluce
v roce 1989."
No satan s náma a zlý pryč...!
Repro
z dekomunizace.cz, akce Trikem proti
komunismu, autor Hellik
Tip na knížku - Kolonie
Kolonie se v podstatě Trpaslíkovi celkem podobá... taky se většina děje odehrává na obrovské kosmické lodi a taky celou dobu fandíte naprosto neschopnému, ale sympatickému chlapíkovi. Na palubě se nachází poslední zástupci lidské rasy, kteří mají osídlit nějakou planetu a pokračovat v zachování lidského rodu. Cestou se ale všechno seběhne poněkud "jinak"...
Některé postavy jsou naprosto fantastické a z puberťáckého kapitána Gwenta, "porno-kněze" Lewise nebo flagelantní náboženské fanatičky Peckové budete naprosto vyřízení :o) Stejně jako z různých hlášek a přirovnání, kterými se kniha jenom hemží:
"...pohybuje se s veškerou přesvědčivostí čerstvě zrozeného koloucha, který byl procpán mlýnkem na kávu a jehož pak znovu poskládal slepý hodinář s Parkinsonovou nemocí..."
Generační sága o zradě, pomstě a zářivě růžových ponožkách. Seženete např. u Kosmase.
Mechanický pomeranč
Ve zkratce... partička mladíků se baví násilím, dojde k vraždě (obrovským umělým penisem!!!), hlavní hrdina Alex jde do basy, přihlásí se do speciálního vládního programu na převýchovu delikventů, je "převychován" pomocí opravdu svérázné metody (neprozradím) a propuštěn. Shodou okolností se dostává zpět mezi lidi a na místa, kde řádil před uvězněním, ovšem nyní je již "trošku jiný".
Malcolm McDowell v roli Alexe je prostě "k zulíbání" a při vzpomínce na scény s bitím spisovatele a znásilňováním jeho manželky (přičemž si prozpěvuje letitý hit Singing in the Rain) nebo s olizováním boty po jeho "úspěšné převýchově" se vám bude svírat žaludek ještě hodně dlouho. Celý snímek je plný brutálního násilí a drsných sexuálních scén, takže jej rozhodně nelze doporučit slabším povahám. Vy ostatní, kteří milujete např. Natural Born Killers jako já, neváhejte ani vteřinu! Bomba!
Foto převzato
z ceskatelevize.cz
Dvě zprávy dne
DBC Pierre – Ludmilina lámaná angličtina
"Bratři Heathovi se narodili jako siamská dvojčata a byli odděleni až po dlouhých letech. Nadále bydlí spolu a pokoušejí se žít jako ostatní lidé. Jeden z nich si v opilosti vyhlédne na internetu krásnou dívku odkudsi z Arménie a rozhodne se, že si ji přiveze do Londýna... Ve druhé dějové linii se ocitáme v "typické" nuzné vesnici; Ludmilin bratr prodá družstevní traktor, aby měl na vodku, dívka sama způsobí smrt svého dědečka, ale protože na jeho poukázky fasují chleba, raději jeho úmrtí zapřou. Ve chvíli, kdy se hrdinka setkává s oběma bratry, je země napadena sousední republikou..."
Knížku jsem opět přečetl jedním dechem a všem, které oslovují "ingredience" zmíněné výše ji můžu jen doporučit. Seženete např. u vydavatele. A na závěr jeden z mých oblíbených úryvků :o)
"Protože co nám kdy dali vegani? Pár písniček o vlasech. Pár receptů na tofu. Jezdí naším metrem, létají našimi letadly - a kašlou na to, co jim to udělá s čakrami. Postavil někdy nějaký vegan metro? Ne, mají moc práce se zapalováním svíček a pojídáním placenty."
:o) :o) :o)
Dobré ráno…?
Schválně si někdy zkuste přepnout mezi třemi zmíněnými stanicemi a sledovat ty rozdíly. A nejlépe rovnou v 6.00 hod. Na ČT24 vás uvítají dva milí, nevtíraví a seriózní profesionálové, následovaní neméně sympatickými sporťáky a „počasáky“ a v tomhle tónu se pak nese komplet celé vysílání nezávisle na aktuální moderátorské dvojici.
Bliknete na jedničku, kde se podivní „vesničani“ z Brna nebo Ostravy snaží o dementní vtípky a trapnost a jakási upocenost tečou z televize takovým proudem, že nestačíte měnit vandlíky. Obzvlášť výživné jsou v tomto směru paní Brindzáková a Polzerová. Jinak čest občasným výjimkám.
No a ve finále (už jen pro silné žaludky) můžete nakouknout na Nováky a jejich pitvoření, šklebení a hýkání. Kde na ČT1 tahají humor z paty, tam ve Snídani s Novou rovnou dolují hlubinný vrt. To jen moderátoři si myslí, že jsou vtipní… a nejsou. Velkou švandou až bžundou bývá např. „nenucené plkání“ moderátora(-ky) s takovým tím pohůnkem, co tam ve studiu sedí u komplu. Jinak mým osobním favoritem nebo spíš favoritkou a zároveň žhavou kandidátkou na titul Ušišlaný trapák roku 2007 je totálně "slaďounká" a nablblá Klára Doležalová (na fotografii vlevo :o)), ke které jsem si vypěstoval opravdu solidní averzi. A to je TA Klára, která druhdy celkem sympaticky asistovala Marku Ebenovi v „Anežce“. No, každému co jeho jest.
Tudíž zběsile mačkám to správné tlačítko na ovladači a šupem se vracím na jediné příjemné a informativní ranní vysílání a začínám každý pracovní den s profíky ze „čtyřiadvacítky“. Díkybohu za její existenci…
Měl jsem ho v ruce...
Foto převzato z
Apple.com
Přesně tak,
v brněnském iStylu je k dispozici
jeden kousek (8GB verze)
a můžete si ho tam osahat a ozkoušet.
A moje první dojmy? Jsem
nadšen a vím, že si ho
na 100 % koupím, jak jen to
bude možné. Nádherná věcička s parádně
intuitivním ovládáním. Trošku to
bude asi chtít pocvičit psaní na elektronické
klávesnici iPhonu, ale měl jsem z toho mnohem
větší strach. Už po pár desítkách sekund byl cítit
rapidní úbytek nechtěných ťuknutí na jiné písmenko
a myslím, že bude stačit půlden a bude
to naprosto v pohodě.
Listování obaly desek (Cover Flow), prohlížení fotek
nebo videí, zobrazování informací, práce
s prohlížečem nebo mejl klientem... vše
prostě jedna báseň. Přirozené, jednoduché
a znovu musím opakovat to slovo -
intuitivní. Prostě si jen tak
pohráváte s prstem na velkém displeji
a posouváte kam co chcete. A ta vychytávka
se zvětšováním a zmenšováním fotek nebo map
roztažením dvou prstů od sebe nebo automatické
otočení snímku při otočení telefonu...
yeaahhh. Tohle prostě musíte vidět,
zažít, vyzkoušet...
Btw, poslal jsem si z iPhonu svůj první
mejl :o)
Bohajeho...!!!
Ha!
Jasně, to video je trošku drsný, ale stejně mně to přijde pokrytecké. Internet, televize, gamesy atp. plné brutálností a pornografie a někdo si dá tu práci s tím, že utrácí svůj čas značkováním "nevhodných" videí a navíc tak označí něco, co třeba rodičům toho dítěte z inkriminovaného videa nepřijde vůbec divné. Třeba je to vesnice kdesi v Asii, kde lidé odjakživa s hady žijí v těsném sousedství a je třeba si od malička vštěpovat základy chování, zvykat si na hady atp. Nevěřím tomu, že by na záznamu bylo zachyceno cílené týrání, navíc když je jasně vidět, že to dítě si chce samo vyloženě hrát. Někdo má dementní barbínu s kabelkou, parukou, řasenkou, Kenem a zaručeně pravými vložkami od Mattela a někdo holt kobru. Kolik návyků tzv. "vyspělé euro-americké civilizace" by asi přišlo totálně nepochopitelných indonéskému rolníkovi?
Tak já jen tak, že nic není černobílé ...
PS: Takže se na to video rychle mrkněte, než dostane pět praporků! :o)
Hrůza od Creativu
Vždyť to vypadá, jak něco od kolotočářů ze střelnice za 39,– (a lízátko k tomu dostanete zdarma)! A uvádět jako výhodu (!) to, že nepotřebujete iTunes...? Ehm, databázím čehokoliv pouze ve file manageru, si myslím, už opravdu odzvonilo a iTunes patří k tomu nejsofistikovanějšímu katalogizačnímu softwaru na hudbu, co existuje. A jen tak na okraj - Shuffle je menší, lehčí, vydrží hrát déle a přehraje více typů hudebních formátů. A dá se připnout svou geniálně jednoduchou klipsnou kamkoliv na oblečení. ZEN Stone si můžete strčit akorát tak do kapsy ... což je vlastně při tom, jak vypadá, docela výhoda :o) Ale ano, můžete si samozřejmě přikoupit nějaké obaly, věšáky, držáky apod.
Možná budu obviněn z nemístné propagace produktů firmy Apple, ale já si zkrátka nemohu pomoct. Obšlehnout úspěšný výrobek umí dokonale Číňani. Creative obšlehl iPod Shuffle a vylezlo z toho něco otřesně nekoukatelného s designem, který se může líbit akorát tak lidem s vkusem Michala Davida. Co si o tom myslíte vy?
Alois Nebel
Tuším, že spousta z vás nemá ponětí o co jde, tak následuje malé představení. Autory černobílého komiksu jsou Jaroslav Rudiš (možná znáte knihu Nebe pod Berlínem, za kterou získal Ortenovu cenu, Rudišovu kapelu U-Bahn nebo film Grandhotel, ke kterému napsal scénář) a Jaromír 99 (zpěvák a textař skupiny Priessnitz). Někteří z vás si mohli všimnout stripů tohoto komiksu v časopise Reflex, kde už nějaký čas vycházejí, a kde jsem se do příběhů ze zapadlých sudetských nádraží zamiloval i já.
Hlavní hrdina Alois Nebel je nádražák tělem i duší a občas vidí věci, které jiní nevidí, což ho mimo jiné přivede do psychiatrické léčebny. Spolu s ním procházíte různými příběhy podivných i obyčejných lidí, dostanete se do koncentračního tábora, mezi roztodivné existence na pražském Hlavním nádraží, do sovětských kasáren, ... Kulisou všech příběhů jsou Sudety v okolí Jeseníku, kraj s nelítostnou minulostí, kraj syrový jako lidé v něm a jejich osudy. A člověk po dočtení všech příběhů najednou vidí, jak malí jsme proti kolečku dějin, které se otáčí dál a dál podle svého ...
Černobílé kresby jsou natolik výmluvné a sugestivní, že když v knize prší (a to dost často), máte chuť roztáhnout deštník, a když probíhá pařba v nádražní hospodě, tak slyšíte cinkot půllitrů a cítíte tabákový dým ...
Báječná kniha! Doporučuji všem, kteří: a) mají rádi inteligentní komiks, b) mají rádi inteligentně a zajímavě podané lidské osudy, c) zajímají se o historii v netradičním balení, d) nade všechno milují dráhu nebo e) se nechali nalákat mou pseudorecenzí :o) Koho by zajímalo víc, tak šup na aloisnebel.com ...
Prvních pár dní s iPod Shuffle
Byli jsme u rodičů přítelkyně a její maminka dostala MP3 přehrávač značky Emgeton. A jelikož její generace přecejen není v používání počítačů a podobných technických záležitostí tak "na výši", požádala mě a Áju, jestli bychom jí přehrávač nezprovoznili a nenahráli tam nějaké písničky. Co se jevilo jako legrácka na pár minut (to je tak, když si zvyknete na uživatelskou přívětivost výrobků firmy Apple) se proměnilo v několikahodinový horor. Neskromně si o sobě myslím, že se v těchto věcech jakž takž orientuji, ale po šedesátém osmém přenastavování menu, hledání na dvacetkrát zanořených položek, nastavování nesmyslných funkcí, které běžný uživatel v životě nebude potřebovat atd., atd. jsme s přítelkyní oba blahořečili naše iPody. Ohavný "krabicoidní" design a těžkopádné ovládání jen dokreslovalo celkový dojem z famózního výrobku firmy Emgeton. O "souboji" s Windows Media Playerem raději pomlčím, když už máme henten Týden slušnosti.
Moje generace třicátníků si jistě vybaví, že i v 80. letech patřily audio kazety Emgeton k tomu nejhoršímu na trhu a letmé setkání s touto firmou po letech hovoří podobnou řečí ...
(Foto převzato
z mp3store.cz
a
Apple.com)
O čem všem to je?
Taky vás tak ukrutně rozčilují moderní a hlavně dementní floskule? Všechno musí být „o něčem“. Běžkařské závody jsou hodně o kvalitě sněhu a o správném namazání lyží, jednání ve Sněmovně bude o ochotě některých poslanců ke kompromisu, divadelní hra je o přístupu režiséra a herců ...
Když slyším sportovního trenéra mluvit o tom, že „to dnes bylo hlavně o srdíčku“, tak mám nutkání se vyzvracet. A když dodá, že jeho lidičky šli tomu štěstíčku naproti, tak už regulérně kosím za sedačku. Prosatana, co nutí lidi mluvit jak kretény? Jen to, že je to zrovna in? ... trendy ... cool ... BLUÉÉÉÉ!!!








