28. 9. – 1. 10. 2017
Malá Fatra

Původní plán sice zněl Západní Tatry (ne zcela po značkách), ale napadlo tam dvacet čísel sněhu, hřeben byl místy pokrytý ledovou klouzačkou a mně se jednoduše do těchto podmínek nechtělo. Volba náhradního cíle se podřídila již zakoupeným jízdenkám na cestu tam i zpět a příznivější předpovědi počasí. A vyšla z toho zase Malá Fatra :o)

mf_09-2017_clanek_mapa
Trasa měří asi 35 km, na kterých nastoupáte cca 3000 výškových metrů a sestoupáte asi 3300 m. Klikni pro přesun na mapy.cz.


V pátek přesun přes Žilinu do Terchové, Bieleho potoka… u koliby naproti hotelu Diery jedno točené startovní a kolem třetí odpoledne se pomalu a v klídku vydávám do Jánošíkových dier. Už jsem tady nějaký pátek nebyl a je tady pořád hezky. Pomůcky usnadňující postup jsou opravené, některé přibyly, kolem všechno září v podzimních barvách a odpoledním zářijovém slunci… paráda. Jako bonus ještě nacházím hned u cesty vzácný a chráněný kyj uťatý.

mf_09-2017_clanek_01

mf_09-2017_clanek_02

V krásném slunečném podvečeru dorážím na kótu Pod Tanečnicí s excelentním výhledem na Malý Rozsutec a nějaké to foto je takřka povinností… Následně se posouvám ještě kousek do sedla Medzirozsutce a tady to pro dnešek zabalím. Stavím stan, něco zblajznu, zamávám posledním slunečním paprskům a lezu do peří.

mf_09-2017_clanek_03

mf_09-2017_clanek_04

Noc je teplá a kromě masivního troubení říjných jelenů úplně v klidu, ráno vstávám před svítáním, rychle balím stan mokrý od rosy (sušit se bude cestou), kousnu do tatranky (pořádně snídat se taky bude později) a mažu na Veľký Rozsutec. A je to asi nejkrásnější část celého čtyřdenního výletu! Dole v kotlinách a údolích se válí mlhy, kolem se vystavují v ranním slunci podzimem vybarvené lesy, nikde ani noha, z dolin se nese opět jelení troubení a nad hlavou se proti modré obloze bělostně leskne vrchol kopce…

mf_09-2017_clanek_05

mf_09-2017_clanek_06

mf_09-2017_clanek_07

Na VR už jsem pěkných pár let nebyl, vždycky z toho z nějakých důvodů sešlo. Takže když teď stojím (takhle ráno zcela sám!) na vrcholu tohoto možná nejkrásnějšího slovenského kopce, navíc v neskutečně krásném počasí s atmosférou mizící a objevující se oblačnosti, tak si to užívám teda docela dost ;o)

mf_09-2017_clanek_08

mf_09-2017_clanek_09

mf_09-2017_clanek_10

Po mokrém a kluzkém vápenci (v nižších partiích blátě) opatrně sestupuji do sedle Medziholie a trvá mně to asi 1 a 3/4 hodiny. K tomuhle taková informační drobnost: nespoléhejte se při plánování túr na slovenských kopcích na časové údaje na mapy.cz – neumí počítat s náročností terénu a udávají opravdu nesmyslné časy. Použijte výtečný hikeplanner na hiking.sk, rozdíl vidíte na screenshotech sami ;o)

mf_09-2017_clanek_11

mf_09-2017_clanek_12

mf_09-2017_clanek_mapa_VR-SM

V sedle si dávám pauzu na pořádnou snídani a ještě zvažuji, jestli sejít k prameni doplnit vodu. Nakonec na to ale kašlu, na chatu Pod Chlebom to bude stačit. Balím sakypaky a jde se na druhého mazlíka dnešního dne – Stoh. Dole to zase malinko klouže, ale zažil jsem tady už mnohem větší blátivé orgie :o) Vycházím do horních travnatých partií a je mně jasné, že tady se žádné megavýhledy dnes konat nebudou. Na vrcholku vidím při krátké pauze kulový a až při sestupu do Stohového sedla se oblačnost trošku otevře a ukáže protější hřeben od Poludňového grúně, kam mířím…

mf_09-2017_clanek_13

Nad sedlem opět trochu blátoklouzání, dole krátká pauza a ber sa hore na PG. Počasí se umoudřilo, a i když je hodně silný opar, tak něco už přecejen lze z hřebene spatřit. Což je moc dobře, protože pohled ze Sten ke Stohu a Rozsutcům určitě náleží k těm nejkrásnějším na Malé Fatře. Někde před jejich jižním vrcholem si lehám na půl hoďky do suché vyhřáté trávy a s tímto grandiózním výhledem si na sluníčku a v lehkém větru suším stan. A pohledy do Šútovské doliny s podzimně vybarvenými listnatými lesy nebo na Tiesňavy a Terchovou na straně druhé taky nemají chybu ;o)

mf_09-2017_clanek_15

mf_09-2017_clanek_16

mf_09-2017_clanek_14

Dofuním do Sedla za Hromovým a traverzem to beru k chatě – na Chlebu je evidentně lidí jak na demonstraci, takže se mně tam vůbec nechce. Na chajdě polykám jednu kofolu na žízeň, objednávám pivo a ptám se na nocleh, i když je mně jasné, že na 99 % zbytečně. Kombinace čtvrtečního státního svátku v ČR, pátečních dovolených u většiny národa a víkendu nahnala na Malou Fatru stovky Čechů a s plnou obsazeností chaty se dalo počítat. Obsluha potvrzuje moje domněnky a omlouvá se, že není volný ani centimetr čtvereční. V pohodě… není problém. Platím jedno éčko za stan a jdu ho na louku před chatou postavit. Ujídám něco z vlastních zásob a následně se samozřejmě přesunuji do chaty na pivo. V podvečer vybíhám pro pár fotek zacházejícího slunce, následuje ještě nějaké to pivo, polévka, kafe a jde se chrnět. Mimochodem, nahoře v každé z obou povalových místností prý spalo asi 55 lidí. Když k tomu připočítáte 23 postelí, 5 nocležníků na zemi v restauraci a cca 30 lidí ve stanech, tak tu noc strávilo na chatě Pod Chlebom kolem 170 lidí!!! Uff…

mf_09-2017_clanek_17

mf_09-2017_clanek_18

K ránu mě probouzí mírný pocit chladu a musím na sebe hodit ještě jednu vrstvu. A jak tak slyším šustění a drkotání zubů z okolních stanů, tak nejsem jediný :o) Nad ránem šlehl mrazík, shodil teplotu na nějaké -3 °C, a když jdu fotit svítání, tak tropiko stanu jen křupe námrazou, stejně jako tráva všude kolem. Východ slunce je samozřejmě překrásný jako vždy a ta půlhodinka na úbočí Chlebu nemá chybu…

mf_09-2017_clanek_19

mf_09-2017_clanek_20

mf_09-2017_clanek_21

Dneska vůbec nikam nespěchám, takže si jdu v klidu sednout na snídani do chaty, pak pomalinku sbalit a courat se směr chata Pod Suchým. Mám na to celý den, takže opravdu klídek a pohodička. Veľký Kriváň se vystavuje v ranním světle, a jelikož jsem vyrážel fakt později, tak už na něj proudí první lajny lanovkářů ze Snilovského sedla. Na hraně chvilku přemýšlím, a i když mám času cisternu, tak při pohledu na ty mravence nade mnou se mně na nejvyšší vrchol Malé Fatry tentokrát nechce. Pomalu pokračuji přes Pekelník a sedlo Bublen na Malý Kriváň. Oblačnost se honí sem a tam, chvilku je to na bundu s kapucí, chvilku na triko. Všude pode mnou hrají lesy podzimními barvami, po úbočích se honí stíny oblaků… nikam nespěchám… prostě pohoda na kopcích ;o)

mf_09-2017_clanek_22

mf_09-2017_clanek_23

mf_09-2017_clanek_24

mf_09-2017_clanek_25

Na Malém Kriváni krátká pauza a jde se pomalu dál. Lidí už je tady podstatně míň, tak si zase můžu víc užívat klidu a kochat se krásnou podzimní přírodou okolo. Skrz silný opar stojí fotky většinou za prdlajz, ale snad vám aspoň trošku přiblíží atmosféru tohoto výšlapu…

mf_09-2017_clanek_26

mf_09-2017_clanek_27

mf_09-2017_clanek_28

Na Suchém to vypadá jako na Václaváku, protože tam právě dorazila velká parta lidí stoupajících od Strečna. Zbaštím tatranku, rozloučím se s hřebenem, pomyslně namažu kolena a jde se dolů. Sestup ze Suchého je vždycky lahůdka, tentokrát okořeněná o něco kluzkého bláta. V sedle Príslop pod Suchým využívám delší chvilky, kdy slunko není za mraky a lebedím si ve vyhřáté trávě. No a pak už jen přes Javorinu a po sjezdovce mezi pasoucími se kozami dolů k chatě Pod Suchým.

mf_09-2017_clanek_29

mf_09-2017_clanek_30

mf_09-2017_clanek_31

Opět se jdu zeptat na nocleh v chatě, ale v podstatě s ním moc nepočítám. K mému překvapení slečna po delším koukání do papírů zjišťuje, že je jedna poslední postel volná. Jasně, nebyl by problém jít ven vysušit a postavit stan, a ušetřit tak pár eur za nocleh, ale dopřeji si ten „luxus“ a vyspím se v posteli ;o) Hážu si věci na pokoj, dávám sprchu a chvíli venku a následně v restauarci relaxuji u piva, guláše, kafča apod. Lidí je tady večer opět jako much a opět tady slovensky mluví takřka jenom personál – zbytek Češi. Po západu slunce si ke stolu, kde sedím, přisedá nějaká rodinka s malými uřvanými caparty a mimibazarovské řeči maminek‑bydlenek o tom, jak si manža čvachtal, mě definitivně posílají nahoru na pokoj.

mf_09-2017_clanek_32

Ráno vstávám před šestou, potichu (abych neprobudil spolunocležníky) vynáším věci z pokoje na chodbu, páchám rychlou hygienu a po šesté, ještě za šera, vyrážím z chaty na další sestup směrem do Strečna, kde potřebuji chytit vlak v 8:45 h. Skoro celou dobu se jde lesem, ale občas se přecejen mezi stromy otevřou pěkné výhledy. Pohled na ranní Žilinu přikrytou nízkou oblačností s vyčuhujícím komínem místní teplárny nemá chybu.

mf_09-2017_clanek_33

A co teprve, když dorážím nad známý Domašínský meandr Váhu?! Foťák má pohotovost a jsou to skutečně překrásné okamžiky…

mf_09-2017_clanek_34

Docela jsem se při focení a kochání zdržel, takže při pohledu na hodinky je mně jasné, že budu mít co dělat, abych vlak stihnul. Zbytek cesty už mažu hodně ostrým tempem, ale když na mě koukne ze smrku veverka s šiškou v tlamce, tak přecejen ještě po foťáku sáhnu. Na cvak mám tak deset sekund a v lese je navíc skoro tma, takže technicky je fotka hodně špatná. Nicméně takováhle momentka se vám nepovede každý den, takže z ní mám docela radost ;o)

mf_09-2017_clanek_35

Dole u Váhu se zase vystavuje v ranních paprscích středověký hrad Strečno a v kombinaci s okolní podzimně vybarvenou krajinou mě nutí znovu sáhnout po foťáku :o)

mf_09-2017_clanek_36

Pak už bez nejmenší zastávky a skoro poklusem valím na nádraží v Nezbudské Lúčce, kam přibíhám asi pět minut před odjezdem. Rychle převléct propocené triko, poladit bágl a přes Ružomberok, Olomouc a Brno zpátky do reality všedních dní. Byly to nádherné čtyři dny a určitě na tenhle výlet budu dlouho vzpomínat. Tak zase někdy, Malá Fatro ;o)


FOTOGALERII Z VÝLETU NAJDETE ZDE


Na výšlapu jsem nacvakal materiál na řadu spojovaček, takže kdo má zájem o výhledy ve velkém rozlišení, může si kliknout na náhledy níže. Jinak jsou panoramata samozřejmě stabilně dostupné také v příslušné sekci fotogalerie tohoto webu.


023-vychod-slunce-pri-vystupu-na-Velky-Rozsutec_panorama

032-rano-pri-vystupu-na-Velky-Rozsutec_podzimni-listy_Maly-Rozsutec_panorama

034-rano-pri-vystupu-na-Velky-Rozsutec_mlha-v-udoli_Maly-Rozsutec_panorama

055-podzimni-Velky-Rozsutec-v-mracich-ze-sedla-Medziholie_panorama

058-hlavni-hreben_Stara-dolina-a-Boboty-z-uboci-Stohu_panorama

059-hlavni-hreben-z-uboci-Stohu_panorama

063-Velky-Rozsutec-a-Stoh-ze-Sten_panorama

065-Velky-Rozsutec-a-Stoh-ze-Sten_panorama

086-svitani-pod-Chlebem_panorama

091-zpod-Velkeho-Krivane-do-Stare-doliny-a-Snilovskeho-sedla_panorama

092-zpod-Velkeho-Krivane-k-Pekelniku_panorama

093-zpod-Velkeho-Krivane-k-Baraniarkam_panorama

097-cestou-k-Malemu-Krivani_pohled-k-Baraniarkam-a-Stare-doline_panorama

099-mezi-Pekelnikem-a-Malym-Krivanem_dolina-Belianskeho-potoka_panorama

102-mezi-Pekelnikem-a-Malym-Krivanem_dolina-Belianskeho-potoka_panorama

124-mlha-v-udoli-Vahu_Domasin_panorama_1200px_10-2017

blog comments powered by Disqus
© 2005–2017 Mach Napište mně