26.–28. 5. 2017
Šípská a Malá Fatra

Tak konečně zase trošku větší výlet ;o) Počasí má být excelentně jarní, v pátek beru volno a tradá na Slovensko…

sipska-a-mala-fatra_05-2017_mapa
Trasa měří skoro 40 km, na kterých nastoupáte a sestoupáte slušných cca 3000 výškových metrů


Vyrážím nezvykle pozdě – až v 8:45 vlakem od nás, v Brně přestup na regiojeťácký bus a 3,5hodinová jízda do Žiliny. Tam mám hoďku čas, takže se jdu projít do centra, kde právě probíhají jakési slavnosti města – všude plno atrakcí, pódium, stánky s občerstvením atp. Tudíž toho využívám a u jednoho do daleka vonícího stánku si dávám pořádný kus grilované krkovice s čerstvým chlebem. O půl třetí mně jede courák do Stankovan, kde asi za hodinku pod modrou oblohou a pálícím sluncem vystupuji. Hned u zastávky je knajpa a představa jednoho oroseného na zahrádce je sakra lákavá, ale nakonec jsem na sebe tvrdý a raději hned vyrážím na druhou stranu – čert ví, jak by to dopadlo :o)))

Příjemnou lesní cestou vede žlutá TZ podél potoka a následně do Žaškovského sedla. Je krásné jarně‑letní odpoledne s částečně oblačnou oblohou, pofukuje mírný větřík – ideální počasí na šlapání. V sedle si dávám chvilku pauzu a kochám se výhledy a slovenskou romantikou v podobě pasoucích se ovcí, prohodím i pár slov s krásným koníkem :o)

sipska-a-mala-fatra_05-2017_clanek1

Následuje poměrně slušný výstup lesem směrem k vrcholu Šíp. Cestu zpestřují občasné vápencové skalky a dokonce tady můžete navštívit i jednu menší jeskyni. Nahoře samozřejmě pauza, kochačka, výhledy, focení, … Je silný opar, ale siluety Západních Tater, Veľkého Choče, Nízkých Tater či Veľké Fatry se dají rozeznat krásně. I pohled na masivní Kopu naproti nebo na Stankovany a Ľubochňu v údolí Váhu pode mnou je moc pěkný… určitě těch 730 výškových metrů od nádraží stálo za to ;o)

sipska-a-mala-fatra_05-2017_clanek2

Cesta pokračuje lesem a mezi dalšími parádními vápencovými bradly směrem k druhému vrcholu Šípské Fatry – Zadnímu Šípu. V jednom místě je průchod mezi vápencovými stěnami tak úzký, že se s báglem na hrbě sotva protáhnu. Pokud nosíte např. karimatku na boku batohu, tak počítejte s tím, že tady budete almaru ze zad sundávat a protahovat ji štěrbinou naštorc ;o) Podél cesty září v trávě spousta jarních květin, vynikají obzvlášť sytě modré květy hořce Clusiova. V jednom místě se z malé skalky otevírá i výhled na severozápad k Malé Fatře a nepřehlédnutelnému Veľkému Rozsutci a Stohu…

sipska-a-mala-fatra_05-2017_clanek3

Na vrcholku Zadního Šípu se tyčí asi 20metrový dřevěný kříž a klobouk dolů před těmi, kteří jej tady vztyčovali. Výhledy jsou podobné jako na předchozím vrcholu, ale pauzu na pár fotek si dávám. Ještě se zapisuji do vrcholové knihy a začínám sestupovat krásným slunečným podvečerem a hustým karpatským lesem dolů k osadě Podšíp.

sipska-a-mala-fatra_05-2017_clanek4

Sestup je to výživný a kolena dostávají celkem zabrat, ale to už pomalu mezi stromy prosvítá louka a střechy nádherně zachovaných dřevěnic. Dříve to bývala klasická osada, kde ve velmi skromných podmínkách normálně žili lidé, dnes už bývalé salaše a dřevěnice slouží pouze k chalupářským účelům. V době mé návštěvy tady není ani noha, takže si můžu všechno krásně prošmejdit a prohlédnout – samozřejmě z venku, chalupy jsou zamčené ;o) Je to opravdu nádherný kout Slovenska, kde si připadáte jako byste se vrátili o století zpět v čase. Tenkrát asi místní obyvatele spíš zajímalo, zda je skromná úroda zeleniny z malých políček uživí, a jestli se v zimě přes dvoumetrové závěje dostanou do kostela, ale dnes je to prostě romantika jako víno. Staré dřevěné chalupy s doškovými střechami, nad nimi vápencová bradla šípského masivu, louka plná květů, statný solitérní kaštan, zurčící pramen ledové vody, okolní hluboké lesy a hlavně výhledy na Kopu a hřeben Malé Fatry s dominantním Stohem a Veľkým Rozsutcem… uff!

sipska-a-mala-fatra_05-2017_clanek5

sipska-a-mala-fatra_05-2017_clanek6

Stavím stan na měkké trávě přímo pod rozložitým kaštanem, polykám něco k večeři a pak už jen bez dechu sedím na louce a sleduji slunce pomalu mizící za malofatranským hřebenem a celou tu nádheru kolem. Bez přehánění jeden z nejkrásnějších večerů, jaké jsem kdy na Slovensku zažil a vám návštěvu Podšípu vřele doporučuji…

sipska-a-mala-fatra_05-2017_clanek7

sipska-a-mala-fatra_05-2017_clanek8

Před spaním jdu ještě pověsit jídlo asi 50 metrů od stanu na hřebík na stěně jedné z chalup, ať mně kdyžtak případná mlsná medvědí návštěva nešmejdí rovnou ve stanu a lezu do peří. Noc je klidná, jen kolem půlnoci mě na chvíli probudí bubnování celkem vydatného deště na stan, ale za chvilku zase usínám, takže vlastně ani nevím, jak dlouho pršelo. Vstávám po páté a obloha už je zase krásně modrá a zdobí ji jen občasný mráček.

sipska-a-mala-fatra_05-2017_clanek9

Jdu si pro jídlo a už z dálky vidím, jak z igelitové tašky vyskakuje myš, vybíhá asi 30 čísel po kolmé stěně chalupy a mizí pod střechou. A sakra! Až na jednu tatranku a malý sáček se sušeným masem je všechno rozkousané a nahryzané od těch malých hladových potvor :o) No, co už teď? Měl jsem být prozíravější ;o) Jdu si vyčistit zuby a dobrat vodu k nedalekému prameni a cestou k němu nacházím na zplanělé jabloni krásný mladý sírovec žlutooranžový. Škoda, že ho nemůžu vzít, z jabloně jsem ho ještě nejedl…

sipska-a-mala-fatra_05-2017_clanek10

Na louce snídám tu tatranku, co mně místní akrobatické myši (fakt bych nečekal, že se tam můžou dostat :o)) nechaly, balím spaní a samozřejmě se při tom všem řádně kochám nádherným úsvitem. Slunce ozařuje protější vrcholky a pode mnou v údolí Váhu se převaluje mlha jak v obrovském hrnci… paráda!

sipska-a-mala-fatra_05-2017_clanek11

V půl sedmé mám sbaleno a vyrážím na další prudký sešup lesem, který opět prověřuje kolena. Při občasných výhledech je krásně vidět, jak se přibližuji tomu kotli mlhy v údolí a nakonec to udělá během pár desítek metrů „blik“, a z krásného slunečného rána jsem jedním vrzem ve vlhkém a chladném vzduchu s malou viditelností. Celkem zajímavý zážitek :o) Docházím k osadě Dierová, což asi dříve bylo fungující středisko s táborovými chatkami, vleky, chalupami, hospodou atp., ale nyní je z něj pouze chátrající „město duchů“. Kdyby hledal nějaký režisér lokace pro natáčení hororu, tak sem by se měl mrknout. Dole za polem přecházím přes chatrnou lávku přes Váh a docházím k vlakové zastávce Kraľovany‑Dierová, která se honosí stejnou vizáží jako středisko nad ní. Bývalá nadražní budova je plná odpadků, výkalů a čert ví čeho ještě – raději dovnitř moc dlouho nenahlížím, protože jednak se mně z toho smradu navaluje a druhak bych tam nerad objevil mrtvolu nějakého bezdomovce.

sipska-a-mala-fatra_05-2017_clanek12

Šlapu asi půl kiláku po silnici a následně odbočuji na neznačenou cestu, která vede ze začátku po louce a poté kolem pár chat odbočuje prudce nahoru do lesa. Po nočním dešti jsou tady cesty pěkně blátivé, navíc rozšlapané od krav, které tudy zjevně pastevci vyhání nahoru na horské pastviny. Cest se tady klikatí pěkná řádka, ale s navigací v mobilu nemám problém a bez většího kufrování nabírám výškové metry. Stále jsem v „mlžném kotli“ a okolní krajina má díky tomu krásně mystickou atmosféru…

sipska-a-mala-fatra_05-2017_clanek13

Po čase ale opět vycházím nad horní hranici mlhy a nad hlavou se otevírá modrá obloha s oblaky. Občas cesta vyjde z lesa na krásné podhorské louky s pěknými výhledy na Šípskou Fatru, kde jsem byl včera…

sipska-a-mala-fatra_05-2017_clanek14

Rozšlapanými cestami plnými kravinců stoupám výš a výš až docházím k ohrazené pastvině plné krav a štěkajících hlídacích psů pod vrcholem Kykulka. Obcházím ohradu a na druhé straně pozoruji starou salaš, na jejíž verandě pokuřují dva starší bačové a okřikují psy, kteří mě hlasitě vyštěkávají. Musí to být zajímavý život – vyhnat stádo nahoru, trávit celé léto ve staré salaši a jednou týdně akorát sejít dolů do dědiny pro chleba a tabák. Na první pohled romantika, ale rozhodně k tomu musíte mít vztah – tohle nebude pro každého…

sipska-a-mala-fatra_05-2017_clanek15

Cesta tady dále stoupá tu lesem, tu po loukách s výhledy… prostě nádhera! V jednom místě mě trošku zarazí rachot z lesa, ale nakonec to není medvěd, ale jen pár statných jeleních laní, který prosviští pár desítek metrů přede mnou – ani nestihnu sáhnout po foťáku. Po chvíli vycházím na velkou louku s další salaší, která je evidentně jakž takž udržovaná, ale zamčená, takže s případným noclehem tady nepočítejte. Dávám krátkou pauzu s výhledem na zalesněný hřeben Žobráku vedoucí ze Stohu a pokračuji dál ve stoupání. To teda ale tady je! Slunko se do mě opírá, terén je čím dál prudší, z louky se vypařuje vlhkost… celkem peklo :o) Dřinu trošku „rozmělňují“ pohledy na spousty krásných květů všude kolem mě, ale nemám sílu na víc než jednu fotku pěkných vstavačů mužských…

sipska-a-mala-fatra_05-2017_clanek16

sipska-a-mala-fatra_05-2017_clanek17

Celkem vyšťaven dolízám na vrchol louky k okraji lesa kousek pod vrchem Magura, hážu sebou do stínu stromů na kraji louky a dávám si poctivou přestávku… uff, slušný krpál :o) Ale výhledy jsou tady opět skvělé a navíc ze zajímavého úhlu pohledu – napravo vykukuje Osnica, dále zubatý Veľký Rozsutec, Stoh s oblakem pod vrcholkem a taky část hlavního hřebene Kriváňské Malé Fatry od Poludňového grúně po Chleb (už abych tam byl :o))…

sipska-a-mala-fatra_05-2017_clanek18

Po oddychu scházím kousek lesem a vycházím na horní hraně sjezdovky pod Magurou. Výhledy se mění z malofatranských na oravské, vévodí jim Chočské vrchy, Dolný Kubín a za oparem silueta Západních Tater. Před chvílí poctivě nastoupané metry ztrácím v prudkém padáku po sjezdovce sportovního areálu Lučivná, navíc zapomenu odbočit podle plánu na modrou TZ, takže si jako ten kretén nedobrovolně přidávám takových 100 výškových metrů dolů a (po uvědomnění si omylu) zase nahoru… grrr! :o)

sipska-a-mala-fatra_05-2017_clanek19

Modrá značka vedoucí z Párnice podchází Maguru z druhé strany a ještě hodnou chvíli se vlní lesem, aby následně konečně „vyšla“ do nejoblíbenějších vrcholových odlesněných partií. Vítá mě tady krásná louka pod Strungovým príslopem s výhledem na Osnicu, kam zamíří moje další kroky…

sipska-a-mala-fatra_05-2017_clanek20

Celkem solidní stoupák ze Strungového príslopu na Osnicu ještě na chvíli zachází do lesa a výstup rozbahněným prudkým chodníkem mně dává docela zabrat. Všude kolem se táhnou lány kvetoucího česneku medvědího, a ta vůně, linoucí se celým lesem, je prostě neskutečná!

sipska-a-mala-fatra_05-2017_clanek21

Dorážím poslední výškové metry na vrchol Osnice a konečně si tenhle kopec v pomyslném seznamu můžu odškrtnout – tolikrát jsem se na něj díval a teprve nyní jsem se dostal k jeho zdolání :o) Bohužel zde také končí dvoudenní samota, protože slunečný víkend samozřejmě vyhnal na hory pěknou řadu lidí. Ani se mně tady nechce nějak zdržovat, cesta je přede mnou ještě dlouhá, takže si cvaknu jen dokumentačně rozcestník a hned pokračuji dál.

sipska-a-mala-fatra_05-2017_clanek22

sipska-a-mala-fatra_05-2017_clanek23

Scházím do sedla Osnice a po louce dál do sedla Medziholie. Vody mám ještě dost, takže k prameni odbočovat nemusím. Na chvilku se pokochám pohledem na majestátní Veľký Rozsutec nad mojí hlavou a několik fotek je samozřejmě povinností :o) Chodník na vrchol je do 15. 6. jako každý rok uzavřen a jako každý rok na to většina prdí… nahoru i dolů proudí davy, a i pouhým okem je vidět, že na vrcholu zřejmě nejhezčího slovenského vrcholu je lidí jako máku…

sipska-a-mala-fatra_05-2017_clanek24

Stáčím kroky směrem ke Stohu, ale jsem rozhodnut jeho vrchol dnes vynechat. Už toho mám od včerejška celkem dost, navíc jsem nahoře stál poměrně nedávno a traverzem po žluté jsem ještě nikdy nešel. Takže v příslušném místě nechávám červenou značku jejímu osudu a stáčím kroky na tzv. Stohovou zkratku. Upřímně – myslím, že jsem to udělal naposledy a příště to radši vezmu zase přes vršek. Traverz je (aspoň podle mě!) nepříjemná a nepěkná cesta se spoustou vyšlapaných a ohlazených kořenů a kamenů a nyní i bláta. Jde se tam pekelně blbě a už se těším, až budu mít tenhle úsek za sebou :o( Konečně dopajdávám do Stohového sedla a v trávě u cesty s výhledem na Rozsutec z druhé strany si dávám pauzu. V žaludku kručí jak o život, takže se ošidím pár kousky sušeného masa (myši jedny nenažraný, čert vás vem! :o)) a jde se dál. Ještě to nebude zadarmo a takové tři hodinky to vezme…

sipska-a-mala-fatra_05-2017_clanek25

Stoupám na Poludňový grúň a už to jde trošku ztuha. Naštěstí počasí je pořád parádní, a i když už jsem tudy šel mockrát, tak tyhle výhledy se jen tak neomrzí. Z PG stoupání ještě pokračuje na severní vrchol Sten, následně klesá a znovu stoupá na jejich jižní vrchol. Výhledy z tohoto úseku směrem ke Stohu a Rozsutcům stále považuji za nejhezčí z celé Malé Fatry…

sipska-a-mala-fatra_05-2017_clanek26

Občas sedám do trávy mezi kvetoucí hořce a prvosenky a užívám si pohledů na nádhernou slovenskou krajinu… už není kam spěchat, protože na chatu Pod Chlebem dneska dojdu, i kdybych se měl plazit :o)

sipska-a-mala-fatra_05-2017_clanek27

V Sedle za Hromovým ještě cvaknu Starou dolinu, Sokolie a Boboty a vydávám se na sestup traverzem dolů na rozcestí Kopiská. Na tu červenou střechu pode mnou se těším už od rána :o)))

sipska-a-mala-fatra_05-2017_clanek28

sipska-a-mala-fatra_05-2017_clanek29

V půl šesté konečně skládám hůlky a shazuji almaru ze zad na lavičkách před chajdou – mám za sebou hodně poctivou 11hodinovou túru a tu chuť na pivo si ani neumíte představit! :o) Polknu jedno zavlažovací, vyřizuji ubytování na povalu (zdražili na 8 eur), lehce nachystám spaní a pádím na baraní guláš, který do mě padne se čtyřmi krajíci chleba, jak Němci do krytu :o) Proti chalanovi, který sedí naproti mě u stolu jsem ale žabař. Vím, že je neslušné koukat cizím do talíře, ale chuť, s jakou do sebe naházel kotel kuřecího vývaru s masem a nudlemi, jelení guláš s osmi knedlíky a talíř parených buchet se nedala přehlédnout :o))) Tohle bych jedl tak týden :o)

sipska-a-mala-fatra_05-2017_clanek30

Jakmile zajde slunce, tak je ve větrném večeru venku celkem kosa, takže se většina lidí přesouvá dovnitř. Taky si urvu místo, dávám ještě nějaké to pivo a kafe a v deset se jde chrápat. Na povale je lidí jako much, spí se nejen po stranách, ale i všude uprostřed. Navíc jsem dostal místo úplně vzadu v druhé místnosti až na konci pod oknem, takže prokličkovat mezi lidmi, batohy a dalším harampádím je celkem slušná sranda. Už se nemůžu dočkat, až se mně bude chtít v noci na záchod :o) A taky že jo… v půl třetí ráno už to prostě nevydržím, čelovkou v ruce propouštím jen minimum světla mezi prsty, abych aspoň trošku viděl a prodírám se mezi spáči ven. Občas jsem asi na někoho šlápnul, takže dodatečně sorry ;o)

Venku je naprosto nádherně, teplo, bezvětří a tak jen v trenkách a tričku stojím aspoň deset minut před chatou a hltám tu noční krásu. Nebe je naprosto jasné a hvězdy září jak o život… dole v Turčianské kotlině svítí města a vesnice, nad hlavou silueta Chlebu a Veľkého Kriváně… prostě další parádní zážitek!

Ráno to nijak nehrotím a východ slunce ignoruji. Stejně je opar a celkem nudná obloha bez mráčku… fotil jsem před chatou už mockrát… prostě na to kašlu a chrním až do šesti – za včerejšek si trošku odpočinku zasloužím ;o) Po šesté potichu vynáším věci před chatu, v krásném slunečném ránu balím, snídám včera zakoupenou Horalku a před sedmou tradá dolů.

sipska-a-mala-fatra_05-2017_clanek31

Po zelené značce na Zajacovou jdu poprvé a je to celkem pěkná cesta. V horní pasáži se pěkně vine mezi borůvčím a lesy s výhledem do Turčianské kotliny a na vodní nádrž Krpeľany. Sešup lesem je samozřejmě pěkně strmý, ale to se při sestupu z hřebene do údolí dá tak nějak čekat :o)

sipska-a-mala-fatra_05-2017_clanek32

U rozcestníku Zajacová odbočuji na žlutou TZ a pokračuji v sestupu k ATC Trusalová a následně po asfaltu k motorestu Hrabinka. Už mají otevřeno, vůně polévek a zastíněná zahrádka lákají silou obrovskou, ale bohužel nemám čas :o( Přecházím silnici a polní cestou ve stoupajícím dopoledním žáru mažu směrem ke Krpelianskému kanálu. Tam cesta podchází dálnici D1 a pokračuje krajem pole podél železnice do cíle mé cesty – Krpeľan. Ještě pár posledních panoramatických pohledů k malofatranskému hřebeni, kde jsem „před chvílí“ štrádoval a výlet končí…

sipska-a-mala-fatra_05-2017_clanek33

Z Krpeľan mě pak bere bus do Martina, odtud vlak do Ostravy‑Svinova a další do Brna a domovských Rosic… všechno bez problémů a zpoždění! Máte u mě zase jedno malé plus, České dráhy ;o)

Závěrem…
Sice celkem náročný výšlap (podle mých měřítek!!!), ale krásný, bezesporu krásný! Paradoxně mě tentokrát nejvíc neuhranul nějaký vrchol, ale atmosféra dřevěnicové osady Podšíp… tam teda bylo fakt nádherně. Ale samozřejmě celý výlet měl spoustu parádních pasáží a míst… konečně jsem se mrknul na Osnicu… počasí skvělé… pohoda, jazz ;o) Tak zase někdy, Malá Fatro…


FOTOGALERII Z VÝLETU NAJDETE ZDE


Na výšlapu jsem nacvakal materiál na řadu spojovaček, takže kdo má zájem o výhledy ve velkém rozlišení, může si kliknout na náhledy níže. Jinak jsou panoramata samozřejmě stabilně dostupné také v příslušné sekci fotogalerie tohoto webu.

Mala-Fatra_05-2017_1-panorama-ze-Sipu-k-Choci-a-Velke-Fatre_dole-Vah-Stankovany-a-Lubochna_nad-nimi-vpravo-Kopa_800px

Mala-Fatra_05-2017_2-mezi-Sipem-a-Zadnim-Sipem_vlevo-vzadu-Velky-Rozsutec_uprostred-Hrcova-Kecka_napravo-za-vetvemi-Kubinska-hola_panorama_800px

Mala-Fatra_05-2017_3-osada-Podsip_podvecerni-vyhled-ke-Stohu-a-Rozsutci_zapad-slunce_panorama_800px

Mala-Fatra_05-2017_4-usvit-na-Podsipu-s-vyhledem-na-Malou-Fatru_panorama_800px

Mala-Fatra_05-2017_5-zprava-Strungovy-prislop-Osnica-Velky-Rozsutec-Stoh-Steny_panorama_800px

Mala-Fatra_05-2017_6-Velky-Rozsutec-z-uboci-Osnice_panorama_800px

Mala-Fatra_05-2017_7-Velky-Rozsutec-a-Stoh-z-uboci-Poludnoveho-grune_panorama_800px

Mala-Fatra_05-2017_8-panorama-od-Poludnoveho-grune_800px

Mala-Fatra_05-2017_9-panorama-z-jizniho-vrcholu-Sten-od-Rozsutce-k-Velke-Fatre_800px

Mala-Fatra_05-2017_10-panorama-ze-Sten-do-Turcianske-kotliny-a-k-Velke-Fatre_800px

Mala-Fatra_05-2017_11-rano-pred-chatou-pod-Chlebom_ZT-VCH-NT-v-rannim-oparu_slunce_panorama_800px

blog comments powered by Disqus
© 2005–2017 Mach Napište mně