Tak, tak, máme tu moje další češtinářské povzdechnutí, které (jak jste z titulku jistě vytušili) se bude týkat jmen.

Jari, Andri, Šári vs. Jary, Andry, Šáry

Upřímně řečeno, nikdy mě nenapadlo PROČ tomu tak je, ale vždycky jsem automaticky na konci této domácí podoby křestních jmen psal měkké i. To ypsilon mě tam strašně bilo do očí, i když před ním stojí navýsost tvrdá souhláska :o) Když mě ale kolegyně v práci začala bombardovat emaily a IM zprávami, kde z mého jména v této „žoviální“ podobě trčelo na konci právě tvrdé y, jal jsem se zapátrat, jak to skutečně je. Nebudu to dál prodlužovat, co si o tom myslí jazykozpytci z ÚJČ, si můžete přečíst tady a já budu dál psát na konci vždy měkké i (a vám bych si to dovolil doporučit také).

…ovi …ovi

Tenhle nešvar byl velmi oblíbený na pionýrských táborech při předávání diplomů :o) Diplom za běh na 100 metrů Františkovi Karáskovi… ufff, hrozný mor :o) Prosím vás, v případě, že příjmení bude končit ve třetím pádě na koncovku -ovi, tak stejnou koncovku v žádném případě nepoužívejte i ve jméně před ním stojícím. Tam pak patří koncovka -u, tedy …diplom Františku Karáskovi. Což ovšem neznamená, že tvar Františkovi je bezpodmínečně špatně a nelze ho použít! Pokud bude stát jméno samo o sobě nebo se Franta bude příjmením jmenovat třeba Malý, tak není problém a dokonce si můžete i vybrat: Františkovi Malému i Františku Malému – obojí je správně.

PS: Když jsme u těch jmen, tak jsme nedávno v diskuzi na Grafice řešili správný zápis složených příjmení žen (Slavěna Čápová-Papoušková) a………… nic jsme nevyřešili :o))) Kdo má zájem, může číst zde.

Tag: čeština

Pod jedním mým nedávným příspěvkem o aplikaci Soxy se objevil komentář čtenáře Jakuba, který se podivoval nad používáním slova dvojklik (naši krátkou debatu v kompletním znění si můžete přečíst, pokud přejdete na tento článek a rozkliknete si pod ním Komentáře). Musím se přiznat, že mě to celkem zaskočilo, neboť jsem nad tímto slovem nikdy nepřemýšlel a prostě je běžně používal. Nakonec mně to ale nedalo a zaslal jsem dotaz do jazykové poradny ÚJČ, jak to tedy s tím dvojklikem je. Odpověď si sem dovolím vložit v původním znění:

Vážený pane Macháčku, výrazy klik i dvojklik najdeme v Novém akademickém slovníku cizích slov jako výrazy slangové, užívané v oboru výpočetní techniky. Nepovažujeme je za spisovné, pro stisknutí tlačítka myši je v češtině spisovný výraz poklepání, klepnutí. Co se týče představy mechanického cvaknutí či jiného podobného zvuku, ta se váže i ke slovu klepnutí, a to z toho prostého důvodu, že se jedná o slovo napodobující zvuk.

S pozdravem Jana Svašková, Ústav pro jazyk český AV ČR, oddělení jazykové kultury – jazyková poradna

Takže ve zkratce shrnuto - spisovné to není, ale slangově se to používá běžně. Doufám, že vám nebude vadit, když i já si tady nadále občas dvojkliknu ;o)

PS: Paní Janě Svaškové z jazykové poradny letí poděkování za ochotu.

Tag: čeština, ostatní, zajímavost

Důvtipnější čtenáři již tuší, že tady máme opět náš nepravidelný koutek se záludnostmi českého jazyka.

Viz vs viz.

V tomhle už se naštěstí tak moc nechybuje, ale přesto je sem tam vidět tvar s tečkou na konci. Ona tečka tam ale rozhodně nepatří, neboť slovo viz není žádná zkratka (za kterou by se tečka psala), nýbrž rozkazovací způsob slovesa vidět. Takže pro příště už opravdu bez tečky :o)

Kompa(k)tibilní

Jeden můj kamarád (a on moc dobře ví který :o)) mě přivádí k šílenství používáním tvaru kompaktibilní s ká uprostřed. Žádné takové slovo ale v češtině neexistuje! Pokud máte na mysli ucelený, pak použijte slovo kompaktní. Pokud myslíte snášející se či slučitelný, pak je na místě slovo kompatibilní.

Lyže na ližiny

Spousta lidí se možná bude divit, ale slovo ližiny opravdu píšeme s měkkým i po el. Ono to dost svádí narvat tam to ypsilon, protože se zdá, že ližiny budou mít něco společného s lyžemi, obzvláště když se na ližiny na střeše auta dost často připevňují právě lyže :o) Tak tomu ale skutečně není, neboť slovo ližiny je odvozeno od slova líha, kterýmžto se označuje dřevo, na kterém něco leží.

Zapamatovat, používat… a nashle u dalšího dílu.

Tag: DTP, čeština

Nesnáším, v současné době satanvíproč módní, nadužívání zdrobnělin. To jsou furt samý srdíčka a človíčci... nedávno jsem zahlédl u Přemka „Ukrajince-mi-hoďte-před-barák-zabetonuju-ho-už-sám“ Podlahy, jak nějaká paní vařila rejžičku a přidávala tam masíčko a brokoličku... UFF!!! A čtu si to takhle něco na idnes.cz a zrak mně padne na název rubriky:

Jak říkám... už zase se mi chce zvracet.

Tag: názor, ostatní, čeština

A je tu zase malý nepravidelný seriál o oblíbených češtinářských prohřešcích. Dnes jen krátce ve dvou bodech...

Standardní vs. standartní

Ano, spousta lidí tohle slovo píše správně, ale nemenší skupina terorizuje moje oči „oblíbeným patvarem“ s písmenem t. Takže jednou pro vždy - nepíše se standartní, ale standardní. Standarta je prapor nad prezidentským palácem (třeba) a se slovem standardní (ve smyslu ustálený, obvyklý, ...) nemá nic společného. A dokonce i káva nese označení Standard a ne Standart. Sranda pak je, když firma prodává kafe, kde je slovo Standard jasně vidět i na obalu prodávaného výrobku, ale hned vedle v popisku mají nesprávný tvar s písmenem t (např. tady nebo tady - rozklikněte si obrázky).

Popisek vs. popiska

Vééélmi rozšířené psaní tohoto slova v ženském rodě je další podivností. Osobně by mě zajímalo, jak tenhle nešvar vznikl. Copak by někoho z vás napadlo říct, že nad článkem byla velká červená nadpiska? Nebo že uprostřed stránky byla zajímavá podnadpiska? Nebo dokonce, že na konci dokumentu byla podpiska pana ředitele?! Nenapadlo, protože to prostě neleze z huby a je to blbost :o) Tak proč, u všech belzebubů, se slovo popisek (od slova popis, podobně jako nadpis, podnadpis či podpis) tak nesmyslně přetransformovalo v širokém použití do tvaru popiska? Tak příště prosím vás raději umístěte pod fotku popisek než popisku, jo? ;o)

Tag: DTP, čeština

Já samozřejmě chápu, že jazyk není pobledlá mrtvola zakonzervovaná navěky v nehybné poloze, a že se musí vyvíjet a přizpůsobovat době. Tudíž sledujeme např. spousty anglismů přirozeně pronikajících do našeho jazyka, slova pojmenovávající nové technologie a komunikační prostředky, změnu pravidel reagujících na vývoj atp. Někdy se „nové“ slovo do běžné mluvy začlení naprosto přirozeně, někdy to skřípe až běda... například v souvislosti s přejímáním cizích slov. Nikdo už se nepozastaví nad běžným použitím slov jako workoholik, lídr, špílmachr, ale třeba cunami byste mě nepřinutili napsat ani za zlatý prase. A přitom Ústav pro jazyk český tento přepis povoluje také.

Co mě dostává do kolen, je rádobymoderní mluva takových těch „manažerů“, co jsou zásadně bizy a z huby jim padá jen samej ejčár, dedlajn, badžet a týmbilding. Ale nešť, to jsou aspoň převzaté anglické výrazy označující skutečné věci, činnosti apod., i když působí značně směšně (aspoň na mě). Peklo se otevírá ve chvíli, kdy se nějakej jouda snaží takto „moderně“ znásilňovat i češtinu jako takovou.

Takže to je pak potřeba například něco zasapovat (rozuměj zanést položku do programu SAP), vytvořit přípodpis (čti přidat svůj podpis k ostatním na kolujícím oběžníku!) nebo vykomunikovat (z tohoto hnusu se mně obzvlášť navaluje). No a nedávno jsem se v práci dostal k navýsost povedené perle, která mě v podstatě vedla k napsání těchto řádků. Nejmenovaný rezervační systém provádějící on-line objednávky hostů pro restaurace, penziony a hotely nabízel svoje služby mimo jiné těmito slovy:

„Ubytovatel platí systému XXX provize za uskutečněnou objednávku a tuto provizi platí až po odbydlení hosta.“

U Jóviše, po „odbydlení“?!?!?!?! Po přečtení takovéhoto skvostu mě napadá zcela konkrétní odpověď na otázku položenou v titulku :o)

Tag: čeština, názor

Jelikož se moje malé češtinářské povzdechnutí celkem líbilo a psali jste si o další, přináším opět pár postřehů o „oblíbených“ a rozšířených češtinářských chybách…

Měnová jednotka euro

Slovo euro se skloňuje naprosto běžně podle vzoru město a není pražádný důvod k tomu, vyslovovat či psát otřesné patvary s nevyskloňovaným podstatným jménem. Tudíž si od teď pamatujte, že jestli ještě jednou v životě řeknete, že ten párek ve Vídni stál dvě euro a pak jste na zemi našel třicet euro, tak vám uhnije a upadne jazyk :o) Párek stál dvě eura a našel jste třicet eur. A malý dodatek – jak je zřejmé z výše uvedeného, měnová jednotka euro se stejně jako všechny jiné píše s malým počátečním písmenem.

Názvy víceslovných ulic

Současné psaní velkých písmen ve víceslovných názvech ulic bylo ustáleno v Pravidlech českého pravopisu už někdy v roce 1993 a je nanejvýš vhodné se jím řídit. Do té doby byl velký problém v tom, že pokud člověk nežil přímo v inkriminovaném místě, tak měl jen pramalou šanci zjistit, zda se píše správně ulice Na loukách nebo Na Loukách. To samozřejmě záleželo na tom, zda byly Louky místopisný název nebo ta ulice byla fakt na konci dědiny a vedla někam do polí a luk.
Tudíž se několik moudrých hlav dalo dohromady (ne, tentokrát to nebylo v NDR, ale patrně v ÚJČ :o)) a vymyslelo řešení, které se sice zpočátku nesetkalo s příliš velkým ohlasem, ale lidé si pomalu zvykli a rozhodně bych si dovolil doporučit se tímto zavedeným pravidlem řídit. Spočívá v tom, že všechna slova ve víceslovném názvu ulice se píší s velkým počátečním písmenem a hotovo. Nikdo už tak nemusí telefonovat na obecní úřad do Zlámané Lhoty a ptát se, zda jde o Louky nebo louky :o) Prostě se píše Na Loukách, V Uličce, Za Branou, Pod Kopcem atp.
POZOR! Tohle pravidlo má jednu výjimku, a tou je případ, kdy následuje za úvodní předložkou přídavné jméno. To se potom píše s malým počátečním písmenem… další slovo za ním opět s velkým. Pár příkladů… Na černé Louce, U stříbrného Potoka, Pod zadní Strání, U červeného Dvora, …

OPRAVA!!! OPRAVA!!! OPRAVA!!!

Jak jsem byl upozorněn v komentářích pod článkem, má informace o psaní malých písmen na začátku přídavného jména za předložkou v názvech ulic je mylná. Uznávám svoji chybu a všem čtenářům, které jsem svojí dezinformací zmátl, se velice omlouvám. Správné psaní takovýchto názvů je tedy následující: Na Černé louce, U Stříbrného potoka, Pod Zadní strání, U Červeného dvora, ... Ve výjimečných případech, kdy je podstatné jméno za přídavným samo o sobě jménem vlastním, se i toto píše s velkým počátečním písmenem: K Novému Spořilovu, K Novému Bubenči, U Nového Suchdola, ...

Zatracená výjimka

Slovo výjimka je další z výrazů, ve kterém se často chybuje a jehož nesprávné psaní mě značně rozčiluje. Tudíž, anóbrž, jelikož a protože… píše se výjimka a nikoliv vyjímka. A samozřejmě stejně tak je správně výjimečný a výjimečně (a nikoliv vyjímečný a vyjímečně). Další podobná slova, kde můžete chybovat jsou např. výhybka či výšivka. Zapamatovat!!!

Protežovat

Schválně by mě zajímalo, kolik lidí si po přečtení nadpisku řeklo, machruje a sám tady má chybu… vždyť se přece říká protěžovat někoho. Leda prd, přátelé, leda prd! Někomu dávat přednost před druhým a upřednostňovat jeho zájmy se správně česky řekne protežovat s e bez háčku. Takže zapsat za ušiska a používat správně. Jdeme dál…

Abyste…

Přehnaná snaha lidí psát „ultraspisovně“ vede často ke komickým tvarům by jste, aby jste, kdyby jsi apod. Těmto patvarům se prosím vyhněte a používejte vždy spisovné bys, kdybys, abys, abyste atp.

Chladicí versus chladící

Nesprávné psaní slov končících na -icí, -ící je jedním z největších češtinářských nešvarů, který kolem sebe v běžném životě vídávám dnes a denně. Ono se řekne, že jde jen o čárku, a že význam je stejný, ale není to pravda. Tato přídavná jména dělíme na tzv. účelová a dějová a podle toho používáme správný tvar.
Tvary s krátkým písmenem (chladicí, spořicí, školicí, …) jsou přídavná jména účelová, protože naznačují, k jakému účelu daná věc slouží. Např. chladicí box, spořicí účet, školicí středisko, …
Oproti tomu máme přídavná jména dějová s dlouhým písmenem, která napovídají o ději nebo činnosti právě probíhající. Tudíž bychom pak správně napsali: Box chladící potraviny, člověk spořící na penzi, mistr školící nováčky atd.
Cítíte ten rozdíl? Pokud si nejste někdy jisti, doporučuje se nahradit si inkriminované slovo slovem vzdělávací/vzdělávající. Když tam bude pasovat kratší tvar vzdělávací, pak jde o přídavné jméno účelové a píšete krátce, pokud delší tvar vzdělávající, pak jde o činnost a píšete dlouze.

Díky / kvůli

Posledním dnešním poučením, které byste si mohli zapamatovat a hlavně přenést do praxe, je správné používání slov uvedených v titulku. Můžou mě vždycky sebrat všichni čerti, když čtu v novinách větu „Díky krutému požáru jsme přišli o všechny stroje.“ Díky?!?!? Proč, u všech satanů a luciferů, díky??!?!? Tak tam někde u ohořelých výrobních hal stojí uplakaní, bezmocní a zlomení zaměstnanci a majitelé firmy, která právě přišla v ohni o všechen majetek a vybavení a říkají „Díky“?! Děkují plamenům, že z nich udělaly žebráky?!?! Snad jedině, kdyby šlo o pojišťovací podvod, ale tuhle fantasmagorickou variantu nyní pomiňme :o)
Takže v takovýchto nepříjemných či negativních případech je na místě použít slovo kvůli (kvůli ohni jsme přišli o všechno, kvůli podvodu sedí ve vězení, …) a slůvko díky používat skutečně jen v „pozitivních“ souvislostech (díky znalostem vystudoval VŠ, díky výhře v loterii si mohli koupit auto, …).

Pozor, v tomto případě je slovo Díky na místě, i když jde o požár! Protože tento ničivý živel měl tentokrát pozitivní výsledek a vědci díky němu učinili zajímavý objev

Tag: DTP, čeština

O typografii a pravopisu jsem tady snad ještě nepsal. Je mně sice jasné, že to jsou věci, které většinu populace až tak netlačí, a že na špatně napsané „i/y“ ještě nikdo neumřel, ale stejně jsem zastáncem názoru, že aspoň základní znalosti české gramatiky by měl ovládat každý. Že tomu tak není, o tom se přesvědčuji dnes a denně a je to bohužel smutný fakt. Fakt o to smutnější, že i opravdu velmi sledovaná média (tištěná i elektronická) si se správným pravopisem či sazbou hlavu vůbec nelámou. A vysvětlujte pak komukoliv, že takhle se to opravdu nepíše, když on to viděl přesně takhle na titulce MFDnes, a že přece není možné, aby to takhle špatně vysázely „nejčtenější seriózní noviny“ (MFD byl příklad, našly by se mraky dalších…).

Jednou z mnoha věcí, která mně fakt drásá oči, je rozšířené špatné psaní složených číselných výrazů. Ať jde o celostátní tisk nebo reklamní letáček prodejce kuřat z Hornídolní, všude jsou k vidění různé šílené varianty ti, -ti, - ti atp. Takže jednou provždy! Pokud vytváříte a píšete výraz složený z číslice a slova a nechcete ho vypisovat celým slovem (např. dvanáctiletý), pak se číslice sází přímo ke slovu, bez mezery a bez všech další „serepetiček“ okolo!

Takže potom SPRÁVNĚ napíšete např. tohle:
12letý chlapec
20tunová konstrukce
10kilogramová krůta
6minutový interval
24stupňové speciální pivo
…a tak podobně.

A V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ UŽ NIKDY V ŽIVOTĚ POD TRESTEM SMRTI NENAPÍŠETE TAHLE ZVĚRSTVA:
20ti letá whiskey
12-ti karátové zlato
7 - mi násobný vítěz závodu
17 - ti palcový monitor
5timetrové lano

Všem čtyřem čtenářům, které zaujal tento článek děkuji za pozornost a tomu jednomu, co si to bude i pamatovat a řídit se tím, blahopřeji :o)))

Chudák Tullamorka :o(

Tag: názor, DTP, čeština