20.–22. 8. 2010 – CHKO Železné hory
Východní Čechy jsou pro nás
(s výjimkou parádních Toulovcových maštalí)
zatím velkou neznámou, takže jsme se rozhodli
zamířit právě tam – konkrétně
do Železných hor v okolí Třemošnice
a přehrady Seč. V pátek
po obědě frčíme prázdným rychlíkem z Brna
do Čáslavi a odtud místní lokálkou
do Třemošnice.
Viděl a zažil jsem už pár „úsměvných“ lokálních
mini-tratí, ale ta z Čáslavi
do Třemošnice patří v mém žebříčku
k nejkouzelnějším. Jediný vagónek
s kabinou pro mašinfíru vpředu
i vzadu, velmi (ale VELMI!)
bodrý průvodčí vyřvávající co chvíli názvy
blížících se zastávek a vtipkující
s cestujícími včetně psů, vlak řítící se
krajinou ohromující rychlostí umírajícího hlemýždě,
zastavení lokálky a přechod „fíry“
na druhou stranu vlaku do druhé řídicí
kabiny kvůli změně směru jízdy (tzv. úvraťová trať), zastavení vlaku
a ruční přehazování vekslu
(výhybky), všechny zastávky pouze na znamení
a to ještě takové zastávky, kdy to vlak
zapíchne uprostřed polí u nějaké plané
jabloně a dědinku, po níž se „stanice“
jmenuje, tušíte někde na obzoru za pěti
kilometry obilných lánů atd. No prostě bomba
bombastická! :o))) Pokud
jste milovníky tohoto druhu romantiky, pak si
tuhle železniční trať nenechte
ujít.
Chvilku nám trvá než se vymotáme z Třemošnice,
ale pak už v krásném podvečerním slunci
procházíme smíšenými lesy s převažujícími
majestátními buky a po pár kilometrech
scházíme k dvojici rybníků Dolní
a Horní Peklo. U druhého
ze jmenovaných se nachází malinký
kempík – místo našeho dnešního noclehu. Lidí je
tam málo, hospůdka taková „nic-moc-oidní“, ale stejně
dáváme pár piv a pak už jen nádherná
teplá letní noc pod širákem
u rybníka.
Ráno se chvilku procházím
po břehu s foťákem, pak nasnídat, nějaká ta
hygiena, sbalit a pokračujeme. Dopoledním cílem
je zřícenina hradu Lichnice, kam taky
po nějakých dvou hoďkách docházíme. Bohužel
zjišťujeme, že otevírací doba začíná až
v 10.00 hod. a jelikož je
teprve půl, budeme muset počkat. Nicméně
po chvilce vidíme cestičku kolem
zamčené brány, která patrně vede nahoru
ke zřícenině. Zkoušíme to a po pár
desítkách metrů se před námi zjevuje Lichnice
v celé své kráse. Nikde ani živáčka, světlo
taky ještě jakž takž ujde, takže fotím jak
o život. Po půl hoďce se zjevuje
pohodová kastelánka, která nás jenom poprosí
o zaplacení vstupného (20 Kč/osoba), ale
jinak neřekne na náš drobný „prohřešek“ ani
slovo. Asi to tam bude normální, takže pokud byste
na Lichnici někdy zamířili (vřele
doporučuji!) a bylo zavřeno, zkuste
v klidu bránu obejít a počkat
na „pověřeného pracovníka“ až nahoře.
Po prohlídce se
ještě zastavujeme o pár set metrů dál
na pěkné vyhlídce Dívčí skok
se zajímavou pověstí o kruté princezně
Miladě z hradu Lichnice. Ta si prý vymínila, že
její nápadníci se musí s koněm třikrát
otočit na kluzkém vrcholu skály. Rytíři padali
dolů do rokle jak na běžícím pásu
a vyzrál na ni až ten, který si dal
koně okovat diamantovými podkovami. Po splnění
úkolu Miladu, coby pomstu za její krutost,
zastřelil kuší. Tož tak na tom
světě :o)
Z vyhlídky scházíme do Lovětínské
rokle, což je celkem zajímavý zářez
do krajiny, který tady vytvořil
Lovětínský potok. Místo je
Lesy ČR ponecháno napospas přirozenému koloběhu
a tato přírodní památka tak získává docela dobrý
pralesoidní nádech. Pokud se tam
vydáte, tak si dovolím doporučit pevné,
nejlépe kotníkové, boty. V nějakých
sandálkách si při neustálém poskakování
po mokrých a kluzkých kamenech
a padlých kmenech stromů koledujete
o epesní výron kotníku či něco podobného.
Krátkou zastávku
v Třemošnici využíváme samozřejmě
k naplnění našich kručících žaludků. Hotel (ehm…
hotel… no, je to na tom baráku napsaný)
u silnice sice vypadá (a je cítit) jako
nefalšovaná „čtyřka bez obsluhy v roce
1985“, ale na zahrádce za hospodou
sedí celkem dost lidí a jídla před nimi
vypadají normálně, takže sedáme taky. A byli
jsme příjemně překvapeni. Rychlý
a šikovný číšník kmitá seč může a dřív
se dočkáte sněhu na povrchu supernovy než
byste tady byli chvilku bez pití. Dávám si
kus vepříka s hlívou a bramboráčky
a bylo to velmi ucházející.
Snad jen ty bramboráky by nebylo od věci
po dosmažení nechat trošku okapat
na ubrousku nebo papírové utěrce. Slovy pana
Pratchetta „když jsem bramboráčky nadzvedl
a podíval se pod ně, několik loužiček
oleje mi pohled oplatilo. Kuchař určitě někdy slyšel
o nutričních tabulkách, ale nesouhlasil
s nimi.“ :o)))
Z Třemošnice šlapeme po červené
po okraji lesa tzv. Kaňkových
hor s občasnými výhledy do okolní
ploché krajiny, sem tam zahlédneme krásné bedly
(fotit houby širokáčem 12-24 mm je teda
oříšek :o)), za plotem
velké usedlosti se na pastvinách popásají
koně, krávy, ovce, … pohoda. Ta
malinko končí, když zjišťujeme, že dvě ovečky
(z nich jedna pěkně rohatá) nestojí
za plotem, ale přesně uprostřed cesty, kterou
míníme pokračovat :o) Nakonec
se situace vyřeší a ovce nás obíhají zpět
ke svým družkám. Možná se nás bály víc než my
těch zatraceně špičatých
rohů :o)
Pokračujeme dál
po červené přes zaniklou osadu
Javorka a ne moc pěknými (aspoň
pro nás) smíšenými a netykavkou
velmi zaplevelenými lesy pomalu scházíme
k přehradě Seč. Na začátku
obří chatové osady si s námi ještě Klub
českých turistů a jejich „malíři značek“ zahrají
povedenou hru „Zkus se dostat po žluté
do kempu Pláž“, takže poslední dva kiláky
nám trvají skoro hodinu. Grrr…
V kempu testujeme, která že to hospůdka bude mít
tu čest hasit naši obrovskou žízeň
a nakonec zůstáváme na terase hned
u brány. Oddychujeme a pak až skoro
do půlnoci prndáme u piva, vína, tlačenky,
utopenců, … Noc je opět nádherně teplá
a díky těm „pár“ Gambáčům, co mám v sobě,
je mně celkem ukradená i „bájo
diskoška“, která chrlí do noci Kabáty,
Landy a další nesporné milníky naší špičkové
hudební alternativy. Naštěstí fakt usínám hned
po zalehnutí
do spacáku :o)
V neděli ráno
pokračujeme podél vody až na hráz Sečské
přehrady a dál po modré podél moc
hezké říčky Chrudimky, která vytéká
z přehrady. Cesta vede konečně krásným
smrkovým lesem s palouky mechu, kolem
skalky a kameny, občas vás značka vyvede až
na hřeben nad řekou a otevřou se
výhledy… pohoda. Docházíme až
do Bojanova a tam
se bohužel pohoda mění na „malinko“
stresovou situaci. Zjišťujeme, že jsme si špatně
zjistili autobusové spojení a autobus
do Pardubic sice jede z Bojanova, ale
přesněji řečeno
z Bojanova-Hrbokova, což je
dědina sedm kiláků daleko a to rozhodně už pěšky
nestíháme. Je neděle poledne, vesnice úplně mrtvá,
nikde ani noha, jediný jiný autobus jede až někdy
v pět kamsi do Chrudimi… co
teď? V zoufalství už přemýšlíme, komu
z příbuzných či známých zavoláme
a přesvědčíme ho, že neděle odpoledne je parádní
čas na autovýlet do východních Čech, ale
přecejen naděje umírá poslední a tak zkouším
stopovat. Ehm… stopovat… ona tam
teda za 20 minut projela až tři auta, ale
osud tomu chtěl, že ve čtvrtém seděla
sympatická mladá dvojice, která nás
do toho zatracenýho Hrbokova hodila, i když
tam původně vůbec neměla namířeno! Díky vám,
dobří lidé, ať jsou vaše datlovníky navždy obsypány
plody a váš velbloud nikdy nepocítí
žízeň!
Co závěrem? CHKO Železné hory
jsme navštívili poprvé a upřímně řečeno, nic nás
tam už asi moc nepotáhne znovu.
Lichnice je parádní, ale co
se krajiny týče, tak máme asi náročnější
představy na krásy přírody. Což neznamená, že
jinému by se tam nemohlo líbit. Každému holt vyhovuje
něco jiného a my to příště zkusíme zase jinam…
Ale hlavně že jsme vypadli na víkend ven,
bylo to moc fajn...
PS: Celou fotosérii
z výletu najdete ZDE nebo si klikněte na
jakýkoliv snímek výše. Na pláži u Seče
jsem si ještě cvaknul pár snímků vertikálně
na spojovačku a výsledné
panorama najdete buď
v příslušné sekci fotogalerie nebo
si klikněte na tento náhled...
Rostou jako... no... jako houby po dešti :o)
A když ještě začly svítit na mechové
palouky v nádherným lese první paprsky srpnového
svítání, nevěděl jsem, čím se kochat dřív -
jestli záplavou krásných hříbků nebo
dechberoucí přírodou. Nechci tady
zapadat do nějakých kýčovitých nálad, ale když
srovnám tohle neskutečné srpnové ráno
v lese za svítání na houbách
a stresování se ve smradlavým
Brně v práci u počítače, tak asi
není o čem... Doma jsem sice s úlovkem
bojoval pěknou chvilku, než jsem všechno očistil
a zpracoval (a trošku si zafotil), ale
rozhodně to stálo za to. Drtivá většina mladý
zdravý houby bez jedinýho červíka,
minimální odpad, který bych odhadoval tak na tři,
pět procent. Hned bych vyrazil zas.
A co vy, rostou u vás
taky?
Několik (snad) zajímavých odkazů 116
Prolínání II. světové války a dneška
A to slovo prolínání platí v tomto případě dokonale. Sergej Larenkov prolíná fotografie pořízené na stejném místě za války a v současnosti. Nejde tady ani tak o technickou kvalitu, ale ten nápad mně přijde hodně zajímavý. Však se podívejte kdyžtak sami...Série parádních makrofotografií...
...na vás čeká
na webdesignledger.com. Oblažte
svá kukadla a načerpejte inspiraci
pro vaše vlastní fotky...
Ilustrační foto
já ;o)
Peklo podle Atkinsona
Asi to bude spousta
z vás znát, ale já to nedávno viděl poprvé
a brečel smíchy :o)
„Ateisti, vy se teď musíte cítit jako banda
pitomců...“ :o)))
Několik (snad) zajímavých odkazů 115
Stará dáma a bouřlivé počasí na skvostných fotkách
Jestliže zanedbáváte pravidelné návštěvy na fotoblogu The Big Picture, mám pro vás dvě pozvánky na série, které mě v poslední době zaujaly. Milovníkům cyklistiky (a nejen jim!) si dovolím doporučit fotonávštěvu na právě skončivší Tour de France (část 1, část 2) a „bouřlivákům“ pak běsnění matky přírody napříč tou naší zeměkuličkou.Akce do vašeho Photoshopu
Nedávno byl spuštěn web ps-actions.com, kde můžete zdarma stahovat akce do PS, případně tam svoje nahrávat a sdílet tak s ostatními. Vše roztříděno dle verzí Photoshopu a kategorií.300 free grunge textures
Titulek mluví za vše, takže kdo potřebuje, může stahovat až do aleluja :o)Brněnské nádr na Necyklopedii
Vtipnou Anti-wikipedii určitě mnozí znáte. Nedávno jsem se náhodně proklikal na tamní stránku pojednávající o brněnským nádru. Dalších komentářů netřeba, čtěte sami :o)))
Otevření vína botou?!
Krátké video
na závěr. Tuhle fintu neznám a musím ji
na první pařicí akci vyzkoušet ;o)
Nová fotosérie „Domácí maličkosti“
Několik (snad) zajímavých odkazů 114
100 kvalitních „dřevěných“ textur
Obsáhlý výběr odkazů na „free wood textures“ můžete najít na freelancereview.net. Šup s tím do bookmarků a až budete potřebovat, tak jak když je najdete ;o)12 Free Grungy Bokeh Textures
Podobný výběr, ale méně
rozsáhlý a tematický jinak zaměřený pro vás
nachystali na psd.tutsplus.com.
„Průhledná“ zvířata
Na blogu pxleyes.com si můžete
prohlédnout povedenou sbírku fotografií
zobrazujících úžasná díla Matky přírody. Moc pěkné
fotky a leckdy fakt neskutečná fauna...
Foto:
Chris Newbert
50 fotek, 50 dní, 50 mm objektiv...
The Inspiration Blog
přinesl upozornění na projekt britského
designéra a fotografa Ricka Nunna Fifty of Fifty. Padesát
dní fotil oblíbenou „padesátkou“ den co den jeden
snímek a na (podle mě velmi povedený)
výsledek se teď můžete mrknout...
Afrika tančila v Rosicích
Komunikace
s publikem byla také na výtečnou, stačilo
prohodit pár naučených českých slovíček nebo pozvat
zástupce diváků, aby zkusil napodobit jejich
nejlepšího bubeníka v jeho umění
a „byli jsme jejich“ :o)
Koupit jste si také mohli nějaké africké upomínkové
předměty a tím pomoci v podpoře sirotků
z Bulawaya, jejichž rodiče zemřeli na AIDS.
Na závěr si na pódium sympatické černošky
vzali i pár místních dětí a myslím, že to
pro děcka musel být docela zážitek. Jen
chlapeček v červené košili a modré
kšiltovce to nějak „neustál“ :o)
Na závěr jen malé
doporučení – pokud Zimbabwané zavítají
se svojí show i do vaší blízkosti,
neváhejte.
BRAVO, IYASA!
PS:
Do 70položkové (!)
fotogalerie k tomuto vystoupení
se dostanete klikem na jakoukoliv fotku
výše, případně jděte do sekce Série ve fotogalerii,
případně klikněte rovnou SEM. A trošku
se omlouvám, že některé fotky nejsou
stoprocentně ostré, ale bylo mně je –
i přes nějaké technické nedostatky –
líto vyhodit, protože myslím, že ta atmosféra
v nich je ;o)
Letní špacír kolem Vanglu a tapeta pro vás
Jo, a kdybyste
si třeba chtěli navodit letní atmosféru
na ploše svého monitoru, tak jsem pro vás
nachystal jeden květinovej
wallpaper. Pro plnou velikost
si klikněte na náhled...
Ivančice panoramaticky
První je takové celkem klasické pano složené jenom ze čtyř fotek focených na výšku. Na web jsem je zmenšil na 3500 px a podívat se na ně můžete kliknutím na následující náhled...
Druhé panorama už je
podstatně větší záležitost a seskládal jsem je
z osmi fotek exponovaných tentokrát
horizontálně. V plné velikosti má
cca 30 000 px
na šířku a pro web jsem je
vyexportoval v plné velikosti pomocí Zoomify, takže si můžete
rolovat,
zoomovat atp. Opět
si klikněte na náhled...
A macek
na konec! Poslední panorama je složeno
z celkem pětadvaceti snímků focených
na výšku (!) a v plné
forsáži má přes
42 000 pixelů
po delší straně :o) Jen
pro představu je to
při 300 ppi asi
3,60 metru :o))) Bylo mně líto to
na web nějak extrémně zmenšovat, takže jsem to
smrsknul jen asi na polovinu. Tudíž kdo má zájem
o poměrně detailní prohlídku Ivančic
z rozhledny na Réně, tak ať
se připraví na fotku o delší straně
20 000 pixelů
a velikosti 13 MB. Takže
pokud máte pomalejší připojení, tak
bacha :o) Maxi-panorama
zobrazíte klikem na tento náhled...
PS:
Sorry za ty vodoznaky, ale znáte
lidi ;o) A jinak všechna
tři panoramata samozřejmě můžete také najít
v příslušné sekci fotogalerie.
Pár nových fotek...
Nová fotosérie Jen tak...
Několik (snad) zajímavých odkazů 113
Excelentní sbírka fotek zvířat
Parádní 360stupňové panorama
s paraglidem
40 Free Vector Guitar
Graphics
Beautiful Google Doodles from 1998
to 2010
Ať dlouho žije Kimův severokorejský
koncentrák
Čermák: Máte sedm nových zpráv.
Koho by zajímaly nějaké nahé ženy?
Bomba fotky z Islandu!
Doputoval ke mně jeden z „oblíbených“ hromadných mejlů, ale tentokrát tam nebylo 75 vtipů o blondýnách, ale opravdu skvostný výběr fotek právě s tematikou výbuchu sopky Eyjafjallajökull. A jelikož jsou ty snímky podle mě opravdu nádherné, bylo mně líto se o ně nepodělit. Jen pro jistotu ještě jednou zdůrazňuji, že fotky NEJSOU moje :o) Neznámým autorům se aspoň takhle na dálku omlouvám za jejich „neoprávněné užití“ a pochvalně mručím nad jejich kvalitou.
Klikněte na fotku pro vstup
do galerie
EDIT:
Ano, jsou to skutečně fotky z BigPicture, jak mě
několik z vás upozornilo. Chodím tam sice
pravidelně, ale tyhle mně nějak
utekly ;o) Takže kdo má zájem
o celou sérii a ve větším rozlišení,
tak šup sem.
Několik (snad) zajímavých odkazů 112
32 míst, kde najdete kvalitní vektory
Seznam stránek s grafikami v křivkách pro použití ve vašich projektech najdete na DesignM.agu.Vektory s květinovými motivy
Další hromada odkazů na „foliage vectors“ na vás čeká na Vectortuts+.
50 stylů vrstev, grafických prvků a předloh…
…pro použití
převážně ve webdesignu pro vás
nashromáždili na Psdtuts+.
35 akčních fotek…
…můžete omrknout na stránkách orphicpixel.com. Povedené kousky…A slibovaná čeština na závěr…
Na idnes.cz vyšel další test z mateřského jazyka. Dostal jsem za čtyři, ale jsem maximálně spokojen, neboť všechny podstatné a „užitečné“ věci jsem měl správně a skutečně si myslím, že se v životě obejdu bez toho, aniž bych věděl, co je to kohyponymum nebo pluralium tantum ;o)Novinka na Shutterstocku
Je sice v beta
verzi, ale plně funkční (osobně
vyzkoušeno). Pokud vám nebude vyhovovat, stále máte
k dispozici starou možnost popisování...
Nové pinholky!!!
Kdyby náhodou někdo nevěděl, co to vlastně „pinhole fotografie“ je, tak ho odkazuji na www.pinhole.cz.
Nové jarní fotky
A kromě uvedené
série jsem si nafotil i šest fotek vertikálně
na spojení do panoramátka,
které najdete ve velikosti 3500 px
po delší straně v této sekci fotogalerie.
Nová fotosérie – Černobílé jaro
PS: Pár fotek jsem
přecejen nechal v barvě
a šoupnul je do galerií Příroda VII.
a Makro II.
Několik (snad) zajímavých odkazů 110
Hromada vektorů zdarma...
...nebo za pár kaček na vás čeká na vector.tusplus.com. Převážně retro záležitosti, některé dost povedené...35 High-Quality Free Vector Packs
Další sbírka odkazů na zajímavé balíčky vektorů zdarma hledejte na oblíbeném designm.agu...57 stránek s free fonty
Ona jsou sice tahle free písma většinou nepoužitelná pro seriózní práci, ale sem tam se to šiknout může.Nádherné krajinářské fotky
Výběr padesáti snímků z celého světa, na které je radost se podívat...Neobvyklé pisoáry
Muehehe... u některejch bych měl asi docela problém vykonat to, proč tam člověk jde :o)Mapa pro fajnšmekry
Podle téhle mapy by se to cestovalo,
co? :o)
Několik (snad) zajímavých odkazů 109
CS5 je zde!
Jak asi všichni
uživatelé oblíbeného balíku od Adobe vědí, včera
byla oficiálně představena další verze
s označení CS5. „Svatá trojice“ hlavních
programů – IND, PS a ILL – přináší
mimo jiné několik několik povedených vychytávek.
Podívejte se sami:
InDesign
Photoshop
Illustrator
Takřka vše o Illustratoru
Na webu vandelaydesign.com vyšla obrovská sbírka odkazů na tutoriály a ukázky týkající se Illustratoru. Najdete tam vše od představení programu až po pokročilé praktiky. Slušná snůška…45 povedených „grunge“ fontů zdarma
Odkazy na výše uvedené máte k dispozici na psdfan.com.Dlouhé expozice
Krásné ukázky fotek „na dlouhý čas“ můžete omrknout na noupe.com. Některé jsou fakt nádherné!Foťák proklatě nízko
Na Grafice vyšel článek představující interesantní možnost, jak mít fotoaparát pořád po ruce a ještě u toho vypadat jako drsný kovboj :o) Fakt zajímavá věc, koukněte tam i na videa…Útok pixelů!
A největší bomba nakonec. Tohle úžasný video mně úplně vzalo dech! Smekám před lidmi, co něco takového dokážou vymyslet a zrealizovat...
Velikonoční výlet u Třebíče
Juzaphoto – excelentní fotky přírody
Několik (snad) zajímavých odkazů 106
Ideální rodina
Celkem vtipně sepsaný článek o tom, jak z nás svět reklamy dělá úplné blbce.Marc Adamus - takhle fotí profík
Když je co fotit, a když se to umí, tak to nemůže dopadnout jinak :o) Excelentní krajinářská fotografie...
Camouflage Photography
Svérázná fotografická „disciplína“ a naprosto geniální ukázky dvou autorů - Číňana Liu Bolina a Holanďanky Desiree Palmen.
Foto Liu Bolin
Tiskněte svoje fotky levně a kvalitně!
Tudíž jsem neváhal a najel na jejich firemní web. Pohled na ceník mně skutečně překvapil, kde jinde vám udělají A4ku od jednoho kusu za pětku a A3 za dvacku? Ale cena bez kvality je k ničemu. Takže jsem vybral pár fotek a přes jejich webové rozhraní objednal k vytištění na formát A4. Fotky jsem vybíral schválně takové, aby na nich byly i velké jednolité plochy, i spousta drobných detailů, některé jsem nechal tisknout barevně, některé černobíle, některé lesk, některé pololesk.
Do pěti dnů od zaplacení byla zásilka doma a velmi vyzdvihnout musím způsob zabalení. Fotky samotné v průhledné košilce (s přiloženou fakturou) a to celé ve velmi tvrdých papírových deskách (obálce) s moc příjemným způsobem otevírání. Oproti všem těm šíleně zafačovaným balíkům, které mně chodí z mých nákupů na Aukru, eBayi apod. byla čirá radost tohle otevírat :o)
S celkem velkým napětím jsem fotky vybalil a nestačil zírat. Drobné detaily pěkně prokreslené, velké plochy čisté, bez jakýchkoliv fleků a artefaktů, černobílé snímky jsou SKUTEČNĚ černobílé, barevnost naprosto v pohodě. Lesklá 250gramová křída je krásná, pololesklá (obzvlášť na čb fotkách) ještě hezčí. Prostě jsem byl skutečně nadšen. Jediné co mě štve, že u nich netisknu už dávno - ten poměr cena/výkon je famózní a já vám můžu s klidným srdcem firmu 24print.cz vřele doporučit. A kdyby se přece jen vyskytl nějaký problém, tak dle referencí ostatních zákazníků přistupuje firma k reklamacím velmi zodpovědně a vždy se snaží maximálně vyjít klientovi vstříc.
PS: A nyní si můžete do 14. 2. vytočit k těm báječným cenám ještě slevu na jejich Kole štěstí.
Na závěr pro jistotu prohlašuji, že s výše zmíněnou firmou nemám skutečně nic společného, a že tento článek není žádnou skrytou reklamou.
Tip pro Photoshop – dávkové zmenšení fotek na určený rozměr nezávisle na jejich orientaci
V tomhle článku bych vám chtěl pouze ukázat jednu malou „fintu“, kterou využijeme při zmenšování obrázků v akci. Představte si záplavu fotek, každá je jinak velká a některé jsou orientovány horizontálně (na šířku) a některé vertikálně (na výšku). A nyní chceme ze všech těchto obrázků udělat náhledy o velikosti delší strany řekněme 600 obrazových bodů.
Při nahrávání akce s klasickými postupy transformace nevystačíme a jediným řešením je nachystat si akce dvě - jednu pro obrázky horizontální a jednu pro vertikální. ANEBO! Anebo začlenit do akce skript Fit Image, který máte nachystaný ve vašem Photoshopu, aniž o tom možná víte.
Na místě akce, kde má dojít ke zmenšení fotky zvolte Soubor > Skripty > Procházet a vyhledejte následující cestu .../Adobe Photoshop/Přednastavení/Skripty/Fit Image.jsx.
Do obou polí
zadejte vámi zvolený rozměr (my jsme
si pro příklad řekli 600 px), potvrďte
a dokončete nahrávání akce.
Nyní je úplně jedno, jestli tuto vaši akci pustíte
na fotku, která je na šířku nebo
na výšku, vždycky z ní vypadne
výsledný (nezdeformovaný!) obrázek
o delší straně 600 obrazových
bodů.
Dvě „background“ fotky pro vás zdarma
Dvě nová panoramata
Procházka slunečným prosincem s foťákem
Výhled z mého oblíbeného kopce Hlinek byl impozantní, u polozamrzlých rybníků mezi obcemi Letkovice a Řeznovice bylo překrásně, slunce a stromy odrážející se v hladině Jihlavky neměly chybu... Kdo má zájem se mrknout na šestatřicetipoložkovou fotosérii, tak ať zabrousí do fotogalerie na Série nebo klikne na následující ukázkový snímek.
Rok 2009 ve fotografiích na BigPicture
Rosický vánoční jarmark v černobílém…
Klikněte
na náhled pro vstup
do fotogalerie
Popíjela se
medovina, punč
a svařák, zněla „středověká“
hudba v podání kapely Weytora,
koupit jste si mohli sladkosti,
hrníčky, betlémy,
pravé kožešiny a další podobné
zboží, na plechu se pekly echt
placky a mazaly se povidlím,
rytíři ze skupiny Taranis
se mydlili hlava-nehlava o svou čest,
sníh se drobně snášel,
kosa jak v Rusku…
ej, dobře nám bylo :o) Kdo
má chuť se aspoň zpětně a na dálku
zúčastnit, nechť ráčí nahlédnout do fotogalerie na šedesátku
černobílých snímků...
Babická zabijačka
Škoda, že u stánků, kde se prodávaly vepřové dobroty z několika pašíků poražených den předem, byly takové fronty, že bychom tam stáli snad ještě teď. Takže domů jsme dorazili sice bez výslužky, zato přesvědčeni o pravdivosti a nádheře legendární věty pana Hanzlíka ze Slavností sněženek: „...když se pan farář ptal, jaké jsou největší katolické svátky, tak sem řek, když je zabité prase.“
V doprovodné
fotosérii najdete skoro šedesát
snímků, stačí kliknout ZDE nebo
na náhledovou fotku výše nebo se projít
do sekce Série v mojí fotogalerii.
Přemýšlel jsem o barevnosti fotek... barevnou
klasiku jsem zavrhl jako nudnou, v černobílé
škále nevynikly zajímavé barvy zabijačky (krev
apod.), takže jsem se nakonec uchýlil
k jakémusi retro-tónu. Může
se vám to nelíbit, můžete s tím
i nesouhlasit, ale to je v podstatě tak
všechno, co s tím můžete
dělat :o)
A malá douška na závěr:
Pokud jste přecitlivělý městský jedinec, jehož jediné
setkání s přírodou a rurální živočišností
spočívá v tom, že jste kdysi srazil svým Volvem
ovci, případně si myslíte, že vepřové řízky rostou
v Tesku rovnou z mrazáku a není kvůli
nim potřeba nic zabíjet anebo jste stoupencem bezmasé
stravy a zabíjení zvířat pro maso se vám
protiví z principu, pak prosím do odkazované fotogalerie raději
nevstupujte.
Podzimní svítání
45 nových podzimních fotek
Drobná změna u panoramat
Dead Flies Art
Thnx Onehalph!
Čankišou – Model Bazaar – Mashy Muxx – Blue Smoke Band v Rosicích
Model Bazaar miluju a už jsem o nich tady párkrát psal. Tentokrát jsem se konečně seznámil i osobně se zpěvákem a kytaristou Radkem Malým... sympatický člověk (zdravím ;o)). V jedné skladbě měli i hostující klavíristku a představili i jednu novinku. Srdce mně zase nejvíc zaplesalo u mých megaoblíbených What's Better a Chocolate.
Jako druzí na to doslova a dopísmene vlétli Čankišou a byla to opravdu šou jako blázen. Tahle muzika vás nenechá na vteřinku v klidu a rytmy dávného lidu Čanki si v pár vteřinách podmanily celý sál. Celá kapela se hraním neuvěřitelně bavila a hustila svou osobitou verzi ethno-world music do lidí s intenzitou kyslíkového hořáku olizujícího nedobytnou pokladnu.
Následovalo poněkud dramaturgicky nevychytané zklidnění v podobě Blue Smoke Band. Dobře zahraná a zazpívaná (sic!) bluesová muzika se do tohoto večera hodila asi jako gumová kačenka do třetihor a drtivá většina lidí utekla ze sálu k občerstvení rychleji než Kubiška z čínské restaurace.
To už se ale na pódiu pomalu chystají „skoromístní“ a v regionu velmi oblíbení Mashy Muxx. Osobně sice jejich nadžánrovou muziku rozkročenou nad škatulemi s tituly jako crossover, rock-metal, HC, jazz, ... nemám naposlouchanou, ale na pódiu mají šťávu a drajv a to bylo kolem půlnoci pro všechny v sále to nejdůležitější. V jedné skladbě se ke kapele připojil na pódiu již zmíněný Radek z Model Bazaar a bylo to perfektní oživení.
Finále večírku snad ještě obstaral nějaký DJ, ale to už jednak není hudba pro moje uši a druhak i těch piv bylo v tu chvíli ve mně až-až :o) Takže nezapomenout foťák a tradáá k domovu. Ono to tedy popravdě nějaké extra „tradáá“ nebylo, ale to už je jiný příběh :o)))
Nová fotosérie „V říjnovém lese“
Barevný podzim je tady...
Panoramata ze svítání na Mohelně
Svítání na Mohelenské hadcové stepi
Kdybyste měl někdo zájem si s náma aspoň přeneseně ono ráno prožít, tak je vám k dispozici menší fotosérie. Snad se mně tu atmosféru alespoň částečně podařilo zachytit...
Fotosérie „Na břehu řeky...“
Čtyřicítka nových snímků v galeriích
Devět novinek na vás
čeká v galerii Makro II.
Jedna blbina přibyla
v šuplíku Ostatní a dva záběry
kostela sv. Jakuba v Ivančicích
v protisvětle najdete ve fotogalerii
Architektura.
Jedno nové panorama
Nové fotky...
Panorama z Javorníků
Ufff... brutální umění!
PrettyPhoto
Žďárské vrchy – srpen 2009
Procházíme novoměstskou část Maršovice s velice pohlednou Maršovskou rychtou a konečně vycházíme do polí a luk. Krajina je tady naprosto úžasná, pastviny a louky se střídají s remízky a krásnými čistými jehličnatými lesy, žádný extrémní kopec, sem tam malá vesnička nebo pár chalup o samotě - nádhera. Pokud se chcete jen tak courat po polních cestách, polehávat po mezích, zobat maliny a borůvky a podobně si v klidu užívat letní pohodu, tak tenhle kraj berte jako jednu z možností...
V obci
Studnice odbočujeme směrem
na ves s kouzelným názvem
Odranec. Pokecáme se stádem
krav a přes krásný les si to štrádujeme dál.
V Odranci chvilku kufrujeme, ale nakonec je
správná značka nalezena a míříme po modré
směrem k Bohdalci. Nad vesnicí
dáváme ještě jednu z příjemných přestávek, kdy
si jen tak ležíme ve stínu stromu
v trávě na mezi, za zády nám šumí
dozrávající obilí, slunce prosvítá mezi listy nad
hlavou... neskutečná pohodička... léto jak má
být...
Po mírném, ale
táhlém kopečku přes louku stoupáme
k Bohdalci, což je jedna
z mnoha skal a skalek ukrytých
v místních lesích a následně sestupujeme
voňavými smrčinami do Sněžného.
Dáváme oběd a já po dlouhé době zkouším ochutnat
Bernarda. Ufff, sorry pane Bernard,
ale můžete bojovat proti „europivu“ jak chcete
a místo klasické pasterizace používat
mikrofiltraci, ale moje chuťové buňky si
nezískáte.
Ze Sněžného jsme podle plánu měli ještě mazat
přes Devět skal až do Svratky,
ale padá rozhodnutí na změnu s novým cílem
dnešní cesty – kemp Milovy. Co
se budeme honit, když si můžeme dělat, co chceme
a nikdo nás přece do ničeho nenutí, no ne? Takže
se v klídku couráme po červené mezi poli
a loukami nad Sněžným a po malém
lehárku s krásným výhledem
do kraje, vyšlapáváme jeden z mála
kopců směrem k Drátenické
skále. Moc pěknej „šutrák“ uprostřed
smrkového lesa, na kterém zrovna zkouší svůj um
několik horolezců. Chvilku koukáme a pak už
scházíme pomalu po zelené do kempu.
Kemp Milovy
u Milovského rybníka je sice poměrně
velký a rozlehlý, lidí je tu celkem dost, ale
není to nic strašného, co by nám nějak extrémně
vadilo. Takže si obcházíme rybník, vyhlížíme místo
k dnešnímu přenocování a šup na terasu
jedné z místních restaurací na pár
zasloužených orosených odměn
po celodenním šlapání :o)
Kolem půlnoci sebou jdem plácnout jen tak pod
širák na louku za posledním
barákem a musím teda přiznat, že v noci
pěkně klepu kosu. Ještěže na nás hned
po východu pěkně svítí sluníčko, které nás
trochu rozehřívá. Špetka ranní hygieny a jdem
do kempu na ranní kávičku.
Otevřeno má v tuhle brzkou hodinu akorát dřevěná
bouda u recepce a řeknu vám, že
takovou „dobrotu“ už jsme dlouho
nepili! Tohle kafe by bylo schopno prorazit
stěnu a způsobit cévní potíže i mrtvé
lišce. Skoro celý je vylíváme, dělám pár fotek
ranního rybníka a vydáváme se radši
na cestu.
Sluníčko je dneska celej
den za takovým divným oparem, takže
na fotky krajinek to moc není. Ale
na druhou stranu není aspoň takovej pařák
a dobře se šlape. Jdem kousek po silnici
směrem na Křižánky
a následně odbočujeme do lesa
a vycházíme kopec na Čtyři
palice. Odtud scházíme lesem a přes
louky do Březiny a přes
kopec k Drašarově lípě
a po silničce do Pusté
Rybné. Tenhle kraj už dobře známe, protože
jsme tady byli na jarním výletě v roce
2006, kdy jsme v dubnu hrubě podcenili možnost
pozůstatků zimní sněhové nadílky
a brodili se závějemi skoro po
pás :o) Dodneška na to moc
vzpomínáme a kdo má chuť může mrknout
na fotogalerii z tohoto
staršího výšlapu.
Takhle jsme dopadli
u Pusté Rybné na jaře
2006 :o)
V Pusté Rybné
do sebe hážem smažák a kofolu a pak ta
svá napapaná bříška pěkně táhnem do kopce nad
vesnicí :o) Znovu se kocháme
pěknými výhledy na okolní zvlněnou krajinu
a mezi políčky vycházíme až
na Lucký vrch. Pokračujeme dále
po červené a přes Přibylov
a Sádek docházíme až do Poličky.
Jsme tady celkem brzo, takže procházíme střed města
a přilehlé uličky (hezké!)
a pak sedáme se zmrzkou za městské
hradby a přes Synský rybník pozorujeme právě
probíhající mistrovství Evropy ve skate
slalomu na protějším nábřeží. No
a pak už jen lokálkou do Svitav,
rychlíkem do Brna a osobákem
do Rosic. Nádhernej
víkend!!!
FOTOGALERII K TOMUTO ČLÁNKU NAJDETE
ZDE!!!
PS:
Na louce před výšlapem na Drátenickou skálu jsem
nacvakal sedm fotek na výšku a spojil je
do celkem pěkného panoramátka,
které najdete buď v příslušné sekci fotogalerie nebo si je
můžete zobrazit klikem na následující
náhled.
Trasa
našeho výletu je naznačena tečkovanou čarou.
Klikněte si na náhled pro větší velikost:
Několik (snad) zajímavých odkazů 102
Propojený text
Hezký tutoriál na jednoduchou tvorbu „propleteného“ textu v Illustratoru.Editovatelný text s reliéfem
Kvalitní návod na tvorbu zajímavého
grafického stylu v Illustratoru, kdy text
vypadá jako by byl použit nějaký „úkos
a reliéf“, ale přesto je plně editovatelný.
CDčko jednoduše a rychle
Další povedený tutoriál
najdou uživatelé Illustratoru na vectortuts+.
Makro jak má být...
Set osmdesáti makro
a close-up snímků si můžete prohlédnout
na instantshift.com.
Jak vzniká obálka Macworldu...
Na tohle časosběrné „video“ složené
z fotek upozornil v e-mailové konferenci
KPPM Ivan Berka (díky) a dovoluji si to hodit
i sem. Myslím si totiž, že by to mohlo
zajímat nejenom fanoušky firmy Apple nebo lidi
z DTP, ale že by vznik obálky světového
časopisu mohl zajímat i laiky. Všimněte si
například hned první fáze - nafocení hlavního
motivu (iPhone 3GS). Co to dá práce DOBŘE vyfotit
takovou „drobnost“, jako je mobilní telefon...
Několik (snad) zajímavých odkazů 101
Pluginy do Photoshopu
Pokud vás baví zkoušet a přidávat do fotokrámu nové a nové doplňky, mrkněte na Smashing mag. Vyšel tam nedávno článek upozorňující na freewarové pluginy seřazené od A do Z. A že jich tam je...Sakra povedené štětce
Když jsme u toho
Photoshopu, tak na „envaťáckém“ psdtuts+
v sekci freebies si můžete zdarma stáhnout hodně
dobrou sérii kouřových brushů.
Potěšte oko pěknými fotkami
Stovka zajímavých
a většinou kreativních snímků na vás čeká
na 2fotoz, což je mimochodem
celkem zajímavý fotoblog, který si zaslouží celý
trošku prolézt...
Autostopem přes krvavý Kavkaz
Celkem masakrální zážitky z krušné, ale sakra zajímavé cesty Tomáše Poláčka můžete téměř každý den číst na Cestování.iDnes. Já přelouskal zatím všechny díly a má teda, chlapec, můj neskonalý obdiv. Těším se na další pokračování...Malá Fatra 2009
Den prvý: Cestujeme, okukujeme...
Jako dopravní prostředek volíme „žluťáska“ od Student Agency z Brna do Žiliny. Sice už odjezd z Brna je zpožděn skoro o hodinu, ale nikam zvlášť nespěcháme a chápeme, že se může stát cokoliv. Pohodlí sedadel a vybavenost busu nám vše nahrazuje. Z dlouhého cestování autobusem nikdy nijak zvlášť nadšen nejsem, ale tady jsem usnul jak budulínek hned za Brnem a než se stačím rozkoukat, vystupujeme po cca čtyřech hoďkách v Žilině. Přesouváme se na nástupiště odkud to jezdí do Terchové, kde nám má jet asi za půl hodinky autobus přímo na místo pobytu. Chvilku před odjezdem přichází chlapík a láká lidi jedoucí do Terchové na cestu svým mikrobusem. Neváháme a jedeme... je to pohodlnější, levnější a rychlejší. Jen nevím, co na tento způsob přebírání zákazníků říká společnost SAD :o) Borec nás háže až skoro před penzion v Bielom Potoku (místní část Terchové), kde máme domluvené ubytování. Velký pokoj pro čtyři, kde budeme s manželkou sami dva, s vlastním WC a sprcháčem za €8,5/osoba/noc je víc než v pohodě, takže spokojeně vybalujeme a zabydlujeme se. Ještě skočit do nedalekého obchodu pro něco na snídaně a svačiny a vyrážíme se projít po Terchové. Upřímně - čekal jsem roztomilou vesničku plnou dřevěných chaloupek se spoustou služeb pro turisty, ale tak nějak jsem byl zklamán. A to nemluvím o nechutném a předraženém jídle, které jsme dostali v restauraci Kulturný dôm. Raději se přesunujeme do Hotelu Diery, který leží na kraji Bieleho Potoka a který nám byl doporučen. Moc hezky udělaná koliba, všechno ve dřevě, uprostřed velká „krbo-kamna“, ze kterých se line vůně grilovaného masa. Prndáme a popíjíme skoro do půlnoci, plánujeme nad mapou výlety a doufáme, že se rozjasní zakaboněné počasí.
Den druhý: Procházka na rozcvičení
Ráno je sice pořád dost zataženo, ale nechce se nám smrdět celý den na penzionu, takže dáváme do batůžku větrovky a deštníky a jdem se projít. Když po chvilce šplhání do kopce naproti penzionu vyleze na pár minut slunko a nasvítí tu kopcovitou krásu okolo, ani nemluvím a fotím jak o život. Stojíme na rozkvetlé podhorské louce, kolem ani živáčka, nedaleko se pasou ovce... naprostá bomba! Proplétáme se malými osadami a kolem jednotlivých chalup a užíváme si tu pohodičku. Boty a kalhoty máme sice durch z mokré vysoké trávy, ale to nám radost nekazí, však to uschne. Přes osadu Jánošíkovci, kde se narodil sám velký Juraj přecházíme přes kopec a tak nějak cestou necestou po ne zrovna pěkné silnici docházíme do Terchové. Zkoušíme s jídlem jinou restauraci (s „radostným“ názvem Šibenice), ale ani tady nejsme moc spokojeni. A jelikož je do večera času dost, jdeme se projít do oblíbených Jánošíkových dier. Jedná se o komplex tří úseků: Dolné diery, Horné diery a Tesná rizňa. Procházíme jenom spodní část a moc se nám tam líbí. Potok si tady prořezává cestu úzkým kaňonem, jdete přes různé kaskády a vodopádky, po žebřících a řetězech... moc hezké místo. Večer opět pár piv v kolibě a psychická příprava na první větší výšlap. V noci je nádherně jasno a tušíme, že se počasí umoudřilo.
Den třetí: Konečně na hřebeny!
Ráno busem do Vrátné a nahoru pěkně pohodlně moderní kabinkovou lanovkou - zas takoví šílenci, abysme se drápali do toho neskutečnýho kopce pěšky, nejsme :o) Vystupujeme a otevíráme nadšením huby dokořán. Konečně máme na dosah ruky tu nádheru, kterou jsme doposud obdivovali jen z fotek a pohlednic. Travnaté hřebeny s dechberoucími výhledy na všechny strany, kvetoucí horská květena, azurové nebe s krajinářskými mraky... co víc si přát?! A uzávěrka mé zrcadlovky zase dostává co proto :o) Máme čas, lidí je málo, takže jdem pomalinku a užíváme si tu parádu. Přecházíme vrchol Chleb a přes sedlo za Hromovým a sedlo v Stenách docházíme na Poludňový Grúň. Upřímně řečeno - vědět, co nás čeká, tak tam snad ani nejdem :o) Dělám si srandu, šli bychom, ale sestup z Poludňového Grúňa na chatu Grúň po sjezdovce je něco, co jsme fakt nečekali. Tak brutální kopec dolů jsem snad ještě v životě nesešel! Po pár metrech nás tak bolí lýtka, stehna a kolena, že si říkáme, že dolů se snad ani nemůžeme nikdy dostat. A všichni lidi okolo jsou na tom stejně, ne-li hůř. Někteří zoufalci zkouší jít chvílemi i pozadu, ale tenhle styl zavání tím, dostat se dolů k chatě rychleji, než by bylo zdrávo :o) Posledních asi sto metrů už se naštvu a chci to mít co nejdřív za sebou, takže traverzovitým kličkováním sbíhám poslední úsek poklusem. Dole jsem totálně vyřízenej, ale zmákl jsem to. Jdu k okýnku u chaty koupit pivko a manželce kofolu a jdu jí naproti... schází pěkných pár minut po mně a má toho taky až po krk. Sedáme k bufetu a dáváme polívku a klobásku. Mezitím nohy krááásně zatuhají, takže zvednout se a rozejít mně pomalu vhání slzy do očí :o) A to nás čeká hned další sestup po modré dolů do Štefanové. Tam dáváme odpočinek a poté pokračujeme v šíleném vedru po žluté přes kopec lesem a loukami až k bufetu Podžiar, kde se opět noříme do již navštívených dier a scházíme rovnou k milované a toužebně očekávané kolibě :o) Na penzion se vracíme jak „osleplí Bulhaři do vlasti“ a říkáme si, jestli jsme ten začátek dovolené krapínek nepřepálili.
Den čtvrtý: Znovu na hřebeny a úplně nejvýš
Ráno máme sice oba pocit, že už v životě neuděláme ani jeden normální krok, ale nakonec se přemůžeme a vyrážíme znovu busem přes Terchovou do Vrátné a znovu lanovkou nahoru. Od horní stanice ve Snilovském sedle tentokrát vyrážíme na druhou stranu než včera - na Velký Kriváň. Počasí je stále parádní, možná až moc. Člověk by čekal, že nahoře bude příjemně, ale jsou tady taková vedra, že i na hřebenech se to snad musí šplhat kolem poledního ke třicítce. Vycházíme na vrchol zmíněného nejvyššího kopce Malé Fatry (1709 m n.m.) a opět se kocháme neskutečnými výhledy. Jeli jsme nahoru hned první lanovkou v 8,30 h, takže je nás tady všehovšudy tak deset. Odpoledne a za pěkného počasí (nedejbože, když to bude navíc o víkendu) se tady přes davy lidí ani nepohnete :o( Dáváme pauzu, fotíme a po chvilce už si to štrádujeme směrem k vrcholu Pekelník a následně sestupujeme do sedla Bublen. Opět oddech a vzhůru na Malý Kriváň. Cesta je tady naprosto úžasná a vede po nádherném hřebeni, místy přes skály a skalky... Teplý vzduch stoupající vzhůru s sebou přináší tak intenzívní vůni květin kvetoucích na svazích pod námi, že je to jak u Channelů ve fabrice :o) Za zpěvu písní „V zorném poli studánečka“ a „Cikánský kotlet jsem já“ dorážíme na Malý Kriváň a dáváme poctivou pauzu - to vedro je fakt neskutečně úmorný. Stejnou cestou se potom pomalinku vracíme zpátky k lanovce, kde se proplétáme mezi hordami turistů mířících na Velký Kriváň. Brrr... skutečně doporučuji tam jít co nejdřív ráno (případně pak později večer). Tohle byla zatraceně krásná túra!!!
Den pátý: Sám na Malém Rozsutci
Máme toho po těch dvou dnech na hřebenech celkem dost, takže se celé dopoledne vyvalujeme v posteli a přemýšlíme, co s náma. Když nás hlad vyhání na oběd do oblíbeného Hotelu Diery, Ája se rozhoduje, že to dneska zabalí a dá si pauzu. Já neodolávám a plánuju si na odpoledne samostatný výstup na Malý Rozsutec. Batůžek s pitím a spol. si beru rovnou na oběd a po něm hned od hotelu Diery vyrážím již známou cestou kaňonem nahoru. První úsek jsme šli již dvakrát, takže se nezdržuji a mezi lidmi tady skoro probíhám. Za loukou u bufáče Podžiar se cesta opět vrací do lesa a to jsem již konečně v místech, kde jsme ještě nebyli. A jestli se nám Dolné diery líbily hodně, tak tady už jen slintám blahem. Lidi skoro žádní, vodopády a kaskády větší, žebříky strmější, stěny kaňonu kolmější - prostě paráda. Jen kdyby nebylo pořád to zdrcující vedro. I tady dole mezi skalami a u potůčku je to fakt hrozný. Co deset metrů si cákám vodu z potoka na obličej a hlavu a děsím se chvíle, kdy potok uhne od cesty. Po nějakých dvou, dvou a půl hodinách vycházím z lesa a otevírá se mně fascinující pohled na oba Rozsutce.
Sice jsem z vyšlapaného kopce a děsného horka dost vyřízenej, ale vrchol Malého Rozsutce mě láká s neodbytností požadavků daňového úřadu. Přecházím po nádherné louce se solitérními smrky a po chvíli stojím pod majestátní stěnou. Cestička se rozdvojuje a tak se ptám opodál svačící holčiny, kudy že to nahoru. Posílám mně dál do lesa po zelené, což se mně zdá trošku divné, ale jsem zde poprvé, vím kulový, tak se rozhodnu jí věřit. Po pár minutách chůze lesem a trošku nepříjemnou suťovitou cestičkou s kolmou stěnou Rozsutce nad hlavou mně to začíná být divné, ale šlapu dál. Po chvilce slyším nějaké hlasy, takže se ujišťuji, že jdu snad dobře. A skutečně - zelená značka se stáčí a míří takřka kolmo nahoru. Nadechuji se a jde se na věc. Ze začátku mezi stromy to ještě jde, i když je to hang strmej jako kráva, ale po chvilce začne jít cesta sutí a začíná nefalšované peklo. Suť ve sklonu snad 80 stupňů ujíždí brutálně pod nohama a párkrát mám na mále, když se na poslední chvíli zachytím za nějaký pevný kámen nebo kleč. Slunko do mě praží jak Héfaistovo kladivo a začínám podléhat trudomyslnosti. Potkávám pár lidí, kteří mě litují za cestu nahoru, kterou jsem si vybral a ptají se, proč jsem nešel druhou stranou po celkem pohodových řetězech. V tu chvíli bych snad té slečně dole sežral svačinu! :o) Za chvilku kecám s nějakou sestupující rodinkou, která mně říká totéž a navíc potvrdí, že jako já se tam splete spousta lidí. Šajze! A to mám ještě dost velkou kliku, když na poslední chvíli uhnu dvěma letícím kamenům o velikosti lidské pěsti, které nechtěně seslal do údolí kolem mé hlavy synáček z téhle rodiny asi 15 metrů nade mnou. Po několika dalších minutách boje ale vítězím nad horou i nad sebou a padám vysíleně nahoře do trávy. Vedle se fotí sympatický pár starších lidí a když se po chvilce dáváme do řeči, říkají mi to samé, co všichni (až na tu babiznu s paštikou dole!!! :o)) - mnohem lepší je výstup druhou stranou po řetězech. Po chvilce odcházejí a já zůstávám na celkem malinkém vrcholu Malého Rozsutce úplně sám. Slunko už začíná svítit aspoň trošku ze šikma (je po čtvrté hodině) a krásně nasvěcuje krajinu okolo. Naproti přes sedlo mně zdraví větší brácha kopce na kterém právě stojím - Velký Rozsutec a všude kolem kam až oko dohlédne se ukazují další a další kopce a hory. Je úplný ticho, já si sedám do stínu do trávy pod kleč a vychutnávám tu neskutečnou atmosféru. V takové chvíli je okamžitě veškerá dosavadní dřina zapomenuta a já nelituji ani jednoho ujitého metru, ani jedné protrápené vteřiny.
Dělám ještě pár vrcholových fotek a i když mám pak pokračovat znovu po zelené, která začíná pod tím suťoviskem, kterým jsem se sem vydrápal, rozhoduji se pro sestup druhou stranou. Jednak se mně do toho „brajglu“ už nechce a jednak si chci užít i ty tolik proklamované řetězy. Ukazují se opravdu jako pohodové a pokud se sem chystáte, vůbec se toho nebojte - tohle musí zmáknout i desetiletý špunt (pokud nemá nějaké extrémní závratě). Dole se dívám po „svačinářce“, ale má kliku - už je fuč :o) Znovu obcházím Malý Rozsutec po zelené těsně kolem skály a v místě, kde jsem předtím začal výstup, teď naopak zahajuji sestup lesem. Ještě se snažím poradit dvěma Polákům, ale snadné to není. To jejich š, šč, žč, chš, šš mně zní všechno nějak stejně a rozumím jim pěknej prd :o) Nakonec to ale nějak zmáknem, poradím jim kudy kam a mažu dál. Sestup je celkem náročnej, ale celou cestu až k hotelu Diery, která má podle mapy a rozcestníku trvat dvě hodiny zvládám za hoďku deset a to si ještě báječně zafotím v podvečerním slunci dole na loukách u osady Podrozsutec. Z koliby posílám manželce SMSku, že to její muž přežil a ať za mnou dojde :o) Teče ze mě jako z vola, hlavu mám rozžhavenou ze slunka jak sklenářskou pec a první pivo bych nejradši vylil na sebe než do sebe, ale stejně jsem šťastnej... těch pár minut nahoře za to všechno zatraceně stálo!
Den šestý: Pokus o Velký Rozsutec
Ája je po včerejším odpočinku odhodlaná dneska vylézt na „Velkej“ a já se samosebou přidávám. Už někdy v sedm ráno je takový vedro a vlhko, že se ani nedá dýchat, ale jdem na to. Stejnou cestou přes Diery, kterou jsem se drápal včera a kde Ája ještě nebyla vystupujeme do sedla Medzirosutce, kde se bohužel manželce dělá špatně a má celkem velký potíže s dýcháním, takže rušíme plán výstupu nahoru na Velký Rozsutec a pomalinku v klidu ho obcházíme. Modrá je ze začátku celkem hnusná a vede takovým fujtajblovým zapleveleným lesem, ale po nějaké době vychází na famózní horskou louku, která je samozřejmě v plném květu. Po levé ruce máme bohovský výhledy na okolní pohoří, před sebou vrchol Stoh a po pravé ruce námi nepokořeného krále místních hor. Obcházíme ho až do sedla Medziholie a já fotím spoustu „pohlednicovek“ s Rozsutcem, podhorskými loukami s roztroušenými stromy a modrým nebem. Ještě jeden pohled na Rozsutec přes rameno a vzhůru dolů lesem do Štefanové. Ale máš to u mě schovaný, Velkej Súťo... já se vrátím a dostanu tě!
Den sedmý: Na pivo pod Chleb
Už jsme oba celkem zmordovaní, takže na dnešek volíme něco oddychovějšího - malou okružní procházku po hřebenech. V noci se přehnala malá bouřka, ráno je trochu pod mrakem, ale vypadá to, že se to během dne protrhá. A navíc se nám na okolní hory naskytl zase jiný pohled, kdy se nízko ležící oblačnost válí v údolích mezi jednotlivými hřebeny... moc pěkný. Vyjíždíme zase lanovkou nahoru do Snilovského sedla a dáváme se doleva po červené na již navštívený Chleb. Mraky se válí pod námi i nad námi a vítr je žene přes okraj hřebene přímo nám pod nohama. Docela hororová atmosféra, kterou se Ája snaží zachytit v krátkém videu natočeném na foťák.
Přehraj video
kliknutím na náhled
Po pár desítkách minut se
ale obloha rozjasňuje a Oskar nám zase začíná
nemilosrdně bušit do hlav. V sedle
za Hromovým odbočujeme na žlutou šikmo zpět pod
kopec a po úbočí po celkem nepříjemné
štěrkovité, klouzavé a nakloněné cestě pomalu
docházíme k Chatě pod Chlebom. Chajda je
umístěná na nádherným místě s krásným výhledem
a je před ní pár dřevených stolů a lavic.
Takže sedáme a dáváme točenou kofolu
a pivko. Po chvilce odchází skupina uřvanejch
polskejch děcek, takže tam zůstáváme skoro sami
a vychutnáváme si tu letní pohodu. Asi po půl
hodince se zvedáme a v klidu se vracíme po
široké cestě ke stanici lanovky a sjíždíme zpět
do civilizace.
Den osmý: Zbojnickým chodníkem
Máme před sebou poslední den pobytu, na hlavním hřebeni už jsme byli třikrát, Rozsutec si necháme na příští návštěvu, takže volíme návštěvu jakéhosi místního skalního města a doliny Obšívanka. Kousek za Terchovou odbočuje od silnice vedoucí do Vrátné modrá značka doprava nahoru do kopce a označuje se jako Zbojnický chodník. Když se v děsným vedru (jak jinak!) drápeme mezi skalami a stromy nahoru, tak přemítáme o tom, jestli se těm Jánošíkovým zbojníkům chtělo fakt furt lítat nahoru a dolů po těchdle šílenejch kopcích? Co to muselo všechno obnášet, když jim třeba nahoře došel chleba a oni si potřebovali skočit do Terchové a zpátky. Bych radši chcípl hlady :o))) Přes pár nevinných řetězů a mezi skalami se vynořujeme u rozcestníku Malé nocľahy. Odtud sestupujeme zmiňovaným skalním městem (něco trošku jako naše Broumovky) do dolinky Obšívanka s moc hezkým potokem. A pak už jen po žluté po krásných loukách až do Terchové. Jedna rychlá kofola a busem do penzionu. Sprcha, převlíct a vzhůru na večeři a závěrečnou pařbu do koliby :o)
Den devátý: Překvapující Žilina
Ráno nám bohužel jedou spoje tak blbě, že musíme z Bieleho Potoka jet už v sedm a Student Agency ze Žiliny nám jede až v 10,30 h. Ale co, nějak to tam přečkáme. Vedro je i ráno v sedm k nevydržení a tak jen čumíme na SMSku z domova, že u nás u Brna je 18 stupňů a druhej den v tahu prší. V Žilině hážeme bágle do úschovny na vlakáč a jdem do města. Jsem zde poprvé a upřímně řečeno - čekal jsem nějaké víceméně industriální a ne moc pěkné město... ani nevím proč. Tímto se všem jeho obyvatelům hned také omlouvám a musím jen chválit a chválit. Žilina nás strašně příjemně překvapila nádherným historickým centrem s mnoha parádními malými uličkami kolem Mariánského náměstí. Couráme se sem a tam a jsem moc rád, že jsem si v úschovně nenechal i foťák, ale mám ho s sebou. Dvě hoďky utekly jak voda, takže dáváme zmrzku, odskakujeme si na veřejné WC (další pochvala za prostředí a čistotu!) a vzhůru na nádr. Brno nás po čtyřech hodinách v autobuse skutečně vítá ohavným počasím a nepřetržitým deštěm, ale to už je fuk. Špičková dovolená!!!
Několik osobních rad, tipů a poznatků na závěr
Hned úvodem zdůrazňuji, že se jedná o názory čistě osobní, které se nemusí shodovat s míněním jiných. Také berte ohled na to, že různé věci se samozřejmě mohou časem od naší návštěvy změnit, a to jak k lepšímu, tak k horšímu.- Autobusové spojení mezi Terchovou, Štefanovou a Vrátnou je naprosto v pohodě a nemusíte se bát, že během dne budete někde čekat déle než hodinu, hlavně v pracovní dny. O víkendech a v ranních a večerních časech je to samozřejmě trošku slabší, ale i tak se to dá zvládnout. Na všech zastávkách visí překvapivě nepotrhané a nepočmárané jízdní řády, na které si sice možná budete chvilku zvykat, ale dá se jim porozumět a skutečně platí.
- Nechoďte na autobus na poslední chvíli. Tamější řidiči nemají problém odjet ze zastávky o 6-7 minut dřív oproti jízdnímu řádu. Osobní zážitek :o)
- Další bombou je, že se vám možná stane to co nám. Řidič klasického linkového autobusu mi nabídl skoro poloviční cenu, když nebudu chtít lístek :o))) Chápu, že přivydělat si chce každý, ale nechápu, proč ten člověk tak riskuje pro pár eur vyhazov z práce. Tím nemyslím, že bych ho šel naprášit, ale že nemá strach, že natrefí třeba na někoho z podniku, který si to nenechá pro sebe...
- Pokud se budete pohybovat pěšky po silnici mezi Terchovou a Bielym Potokom, dávejte si zatracenýho majzla! To co jsme tam denodenně vídali, jsme nechápali. Jestli teda někde jezdí šoféři s odpuštěním jak prasata, tak je to právě tady. Naštěstí už se buduje chodník podél celé silnice a snad by měl být letos nebo příští rok hotový.
- Dobře vybavené infocentrum najdete přímo uprostřed Terchové hned u hlavní silnice za potokem. Za nás tam byla moc příjemná paní, která ochotně se vším poradila.
- Až do loňska jezdící turistický vláček z Terchové do Vrátné k lanovce je od letoška z finančních důvodů zrušen, takže se na něj nespoléhejte.
- Pokud půjdete navštívit zmíněné Jánošíkovy diery (což samozřejmě vřele doporučuji), pak určitě, ale určitě, nezůstávejte jen u první části. Horné diery jsou fakt mnohem hezčí, divočejší a je tam klid. Tam už totiž němečtí důchodci a městské fiflenky v pantoflíčcích nedolezou :o)
- Nakupovat doporučuji v místní dobře vybavené a velké Coop jednotě v Terchové. Je přímo u silnice vedoucí do Vrátné a každý místní vás tam samozřejmě kdyžtak nasměruje.
- Pokud to nemůžete vydržet ani na dovolené bez internetu, tak kousek od kostela v Terchové (ten nepřehlédnete) je vedle restaurace Kulturný dôm jakási čajovna v patře. Tam sice internet taky mají, ale pouze na jednom notebooku a placený. Pokud ale vejdete do dveří naproti této čajovně, ocitnete se v místní knihovně, kde je snad osm počítačů a internet pro všechny zcela zdarma. Kupoval jsem tam e-jízdenky na bus domů a platili jsme jen nějakých 7 centů za jednu vytištěnou A4ku, jinak nic. A paní knihovnice byla taky moc milá a ochotná.
- Když jsem zmínil kostel, tak zkuste vejít dovnitř a hned v zádveří po pravé straně se můžete mrknout na celkem velkolepě pojatý obrovský pohyblivý betlém vyřezaný ze dřeva.
- Co se cen týče, je to zhruba jako u nás, jen v restauracích si myslím o něco dražší. Ale ono zase záleží, s jakými cenami to člověk bude srovnávat. Pražáci si budou lebedit, jak je tam levno, člověk zvyklý na české venkovské ceny bude mít asi pocit mírné drahoty. Půllitr točené desítky stojí kolem eura, stejně tak kofola. Pivo tam točí většinou Zlatého bažanta, často také Kelt a překvapivě často českou Černou horu. Jídlo zhruba od €2,5 za smažák až po nějakých €6-7 za speciality.
- Pořád jsem v textu nahoře vychvaloval Hotel Diery, tak nakonec něco k němu. Vaří tam výborně a vřele doporučuji místní speciality na grilu. Když budete mít kliku, tak bude zatopeno v krbu/peci a grilované dobroty připravené na elektrickém grilu vám před naservírováním nechají chvíli navonět kouřem z dubového dřeva a dřevěného uhlí. Za nás tam točili 12° Bažanta a 10° Kelta. Kofola jen lahvová, ale zaplaťsatan za ni... všechny ty předražený ulepený fantosprajty nemůžu ani vystát. Místnosti tam najdete jak pro kuřáky, tak nekuřácké, před kolibou je taky celkem velké venkovní posezení. Jediné z čeho jsem tam byl dost často na prášky je obsluha. Dělal jsem v hospodě devět let, takže si malinko troufnu tvrdit, že o tom něco vím. Netvrdím, že by byli nepříjemní, to naopak... byli všichni milí a usměvaví, ale tak zoufale po-ma-lí a nevšímaví, že to ani nebylo možný. Situace, kterou jsme tam za ten týden zažili snad padesátkrát: Sedíme sami v celé místnosti, kolem se jako duch plouží servírka. Prochází kolem našeho stolu, prohlédne si všechny prázdné sklenice na stole, evidentně vidí, že nemáme co pít, otočí se a odejde si sednout za bar. Jediné co bylo vždy rychle, byla první objednávka. Jak ale chcete něco dalšího, nebo nedejbože sedm piv za večer jako já :o), tak se učekáte k smrti. A nebyl to jenom náš dojem, stejně otráveně jsme za ten týden viděli se tvářit desítky dalších lidí.
A na závěr si samozřejmě neodpustím vás pozvat do fotogalerie, kde už na vás čeká 150 fotek z téhle naší dovolené. A kdyby měl někdo náhodou k čemukoliv dotaz, klidně napište buď do komentářů pod článkem nebo do mejlu.
FOTOGALERII K TOMUTO ČLÁNKU NAJDETE
ZDE!!!
A kdo
nezaregistroval moji upoutávku na panoramata
z Fatry a Žiliny, tak ať navštíví příslušnou sekci
ve fotogalerii a omrkne desítku
velkých skládaček.
Deset nových panoramat!
Troška chlubení :o)
Rozhovor s úžasným člověkem...
Spousta nových fotek
A jelikož
v kategorii Makro už bylo přes 200 fotek
a bylo to zbytečně nepřehledné, založil
jsem další galerii s názvem Makro II., kde
najdete 15 nových fotek
hmyzáků. Také galerie Příroda VI. už
„dobobtnala“ nynějším doplněním
27 nových snímků do 200
položek, takže se co nevidět objeví „pokračovatel“
Příroda VII. Když k tomu připočtete
14 novinek ve Fauně a dvě věci
v Ostatních, můžete se mrknout
celkem na 58 čerstvých
fotografií.
Jedno nové panoramátko
Další poletuchy...
Tři nové fotky
Dvakrát z foto-soudku
Photoserver.cz
Na této adrese najdete moc pěkně udělaný web pro umisťování vašich fotografií, hodnocení fotek ostatních, nějaké novinky z oblasti fotografie apod. Opravdu příjemné stránky... líbí se mně.Nejblbější rodinná fota
Na těchto stránkách taky najdete
zajímavé snímky, ale „malinko jinak
zajímavé“ :o) Záplava dementních rodinných
výcvaků vás donutí buď k udivenému kroucení
hlavou nebo k záchvatu šíleného smíchu -
dle chuti každého soudruha :o)))
A narazit tam můžete na opravdové
lahůdky...
Dvakrát pro fotografy
A jestli si chcete
zaexperimentovat s dvacítkou předpřipravených
akcí na úpravu fotografií
ve Photoshopu, zajeďte na designm.ag. Třeba se vám tam
něco šikne...
Nové fotky
70MB „blank“ reklamních předmětů a ploch zdarma
Textury a fotky zdarma!
A na webu
tutorialblog.org pro vás
nachystali pěknou sbírku pětadvaceti odkazů
na stránky, kde můžete najít free
fotografie i pro komerční
užití.
Nové panorama – vodní nádrž Lubí
Jinak, když jsme
u těch panoramat, celá sekce byla trošku
„přeladěna“, protože
na ovi.com, kde jsem měl
umístěny velké verze jednotlivých snímků asi nějak
změnili systém fungování a fotky už se
nezobrazovaly v plné velikosti.
Takže jsem všechna panoramátka přemístil
na svůj Dropbox a ještě je upravil
na stejnou velikost 2500px
po delší straně. Tak kdo má zájem, může nahlédnout.
Fotosérie „První jarní den 2009“
Ale sem tam už se přece jenom náznaky jara objevují a nejinak tomu bylo i tuto sobotu, která byla dokonce prvním jarním dnem. U nás na Brněnsku bylo po ránu fakt krásně, čistá modrá obloha, čistý vzduch, na zemi jeden z posledních poprašků sněhu, na větvích první pučící pupeny... hřející slunko... pohodička. Procházka kolem oblíbené kapličky a lesem se zhmotnila do skoro padesátky fotek v této fotosérii. Pro zobrazení galerie si klikněte buď na následující náhled fotek nebo nahlédněte do celé sekce Série.
Nový web o focení a prodeji fotek
- vše o prodeji fotografií
- rady pro všechny fotografy
- tutoriály pro grafiky
- další zajímavosti
Hlavní náplní stránek by měly být informace o všech možných fotobankách a možnostech prodeje vašich snímků. Rozhodně to může být zajímavý web, uvidíme, jak budou tvůrci pokračovat...
Lampa a stíny
The Big Picture Notes
Pola – fotky jako z Polaroidu
Pola se
od Poladroidu liší větším mnnožstvím
možností nastavení. Můžete snímky
otáčet, zoomovat,
přidávat text apod. Oproti tomu Pola
nepřidává do snímků škrábance,
otisky prstů a podobně.
Rozhodnutí je na vás, oba programy jsou
zdarma a jsou ve verzi jak
pro Mac,
tak pro PC...
SimpleViewer - tvorba vkusné flashové fotogalerie rychle a zdarma
My si ale dnes ukážeme, jak zprovoznit SimpleViewer v „zadarmové“ (a bohatě dostačující) verzi coby plugin do RapidWeaveru a také jako skript do Photoshopu. Obojí je jednoduché jak syn vesnického prosťáčka a televizní rosničky. Pojďme na to...
SimpleViewer jako plugin do RW
1) Stáhněte plugin odsud a na disku na něj (při spuštěném RapidWeaveru) poklepejte, aby se nainstaloval. Při tvorbě nové stránky ve vašem RW projektu pak vyberte tento plugin z nabídky.
2) Přetáhněte svoje fotky či obrázky do RapidWeaveru. Pokud chcete, můžete k jednotlivým fotkám přidat popisky, stačí dvojklik do políčka Caption u každého snímku.
3) V téhle fázi můžete vyzkoušet, zda SimpleViewer bude fungovat ve vámi zvoleném tématu. S mnohými si totiž nerozumí a je třeba volit co nejnovější témata RapidWeaveru, ideálně verzi 4.0.
4) Až zvolíte funkční téma, klikněte na tlačítko Setup vpravo dole a nastavte si parametry, jak potřebujete. Zkuste si měnit jednotlivé hodnoty a průběžně si klikem na Preview můžete kontrolovat, jak to vypadá. Všechny tři záložky jsou, myslím, jasné a k jednotlivým parametrům netřeba bližšího vysvětlování. Snad jen na záložce Navigation, položka Enable Right Click Open - když ji zatrhnete, může si potom potenciální návštěvník vaší fotogalerie kliknout na fotku v galerii pravým myšítkem a otevřít si tak fotku do „obyčejného, ne-flashového“ nového okna prohlížeče a odtud stáhnout.
5) Toť vše. Vyexportujte stránku na server a pošlete link kámošům :o)
SimpleViewer (a spol.) jako skripty do PS
1) Stáhněte skript pro vaši verzi Photoshopu (podporované jsou CS2, CS3 a CS4) a nainstalujte dle instrukcí... vše tady.
2) Restartujte Photoshop a zvolte Soubor > Skripty. Uvidíte tam celkem čtyři nové položky: AutoViewer, PostcardViewer, SimpleViewer a TiltViewer. Všechno to jsou skripty, kterým stačí ukázat zdrojovou složku s obrázky, cílovou složku pro vyexportovanou galerii, nastavit parametry a kliknout na Build web gallery.
- SimpleViewer - udělá v podstatě to samé, co jsme si ukázali před chvílí v RapidWeaveru (Drobný tip – pokud vás rozčilují automaticky zobrazované názvy jednotlivých fotografií, zvolte barvu textu stejnou jako barvu pozadí a budou fuč :o)).
- AutoViewer – vyexportuje jakési slideshow, které se dá ale klasicky zastavit a posouvat šipkami.
- PostcardViewer - výsledná galerie vypadá jako vytištěné fotky poházené na stole a při kliku na některou z nich se přizoomuje, jako kdyby ji člověk vzal do ruky a strčil si ji pod nos :o)
- TiltViewer - taková podivná pseudo3D úchylárna, která se těžko vysvětluje. Mrkněte se raději na ukázku a zkuste hýbat nad fotkami kurzorem či na nějakou kliknout :o)
3) Celou cílovou složku se všemi soubory opět nahrajte někam na vaše FTP apod. a odkaz na spouštěcí soubor index.html pošlete známým...
Tip pro Photoshop – více oken pro jeden obrázek
Upozornění: Všechny náhledy níže jsou „klikací“.
Otevřete fotku (obrázek) v barevném režimu RGB a zvolte Okna > Uspořádat > Nové okno pro...
Pro nové okno obrázku
zvolte Zobrazení > Kontrolní náhled
barev (Cmnd/Ctrl + Y)
a v tom okamžiku vidíte ten stejný obrázek
jak v RGB, tak ve CMYKu.
A co víc, jak naznačeno v úvodu, můžete
na obou obrázcích sledovat, jak se budou
chovat při aplikování různých typů úprav...
Další možností jak využít
funkce Nové okno pro... je zobrazení
detailu při úpravě fotografie, zatímco v druhém
okně sledujete celý snímek...
Zdroj: The Graphic Mac
Export údajů z EXIFu fotky
Picasa for Mac! No konečně!!!
Travel Photographer of the Year 2008
Končící rok 2008 hledáčkem světových fotoreportérů
Vánoční jarmark v našem městečku
K fotkám z jarmarku se dostanete klikem na některou z následujících fotografií nebo přes galerii Série.
Po čase nové fotky...
A aby toho nebylo
málo, tak pro milovníky depresivních nálad jsem
nachystal 21položkovou sérii s názvem Sychravé prosincové ráno. Moc
optimismu tam nenajdete, ale třeba někoho tohle
podzimně-zimní „smutnění“ zaujme. Zkuste
nakouknout...
Dvanáct do tuctu
Petr Poppl
Michal Balada
Tomáš Vítek
Vojta Herout
Radek Bidlo
Pavel Szabo
Marian Garai
Macro World
Lukáš Buryánec
Daryl Benson
Alice Prokopová
Jiří Šmíd
Doslova MASAKR!!!
Kap... kap... kap...
Procházka pozdním podzimem...
Picasa potřetí
Mně osobně nemožnost pracovat s tímto programem na Macu naštěstí nevadí, používám jiný software a jiné postupy, ale kvůli ostatním potenciálním uživatelům mě to fakt mrzí. A tak doufám, že léta slibovaná verze pro Mac se jednou stane realitou. A vy, písíčkáři, kteří náááhodou slyšíte o Picase (...ovi? Jak se to, sakra, skloňuje? :o)) poprvé, neváhejte a stahujte. Hodně o programu vám také napoví tohle video...
Aktualizováno: Jak si můžete
všimnout v komentech pod tímto příspěvkem,
existuje možnost jak používat Picasu
i pro uživatele
Mac OS X – pod
virtualizačním softwarem CrossOver frčí jak
o život! A jelikož byl před pár dny
CrossOver na chvíli zdarma (čehož
jste podle přetíženosti serverů určitě
využili :o)), předpokládám,
že je tato informace pro spoustu z vás
užitečná. Díky JR!
Poladroid - retro snímky v pár vteřinách
Nové snímky...
Podzim 2008 mým objektivem...
Důležité drobnosti...
Nové fotky...
Abstraktní tapeta na vaši plochu
Panoramata od nás...
Foto A4 z minilabu za 29 Kč!!!
V síti fotoprodejen a digitálních minilabů AZ FOTO / FOSH FOTO si můžete od začátku října až do 15. listopadu nechat udělat A4ku za zmíněných necelých třicet kaček, což je podle mě velmi příjemná nabídka, které osobně určitě využiji. Více na azfoto.cz...
Panoramata z Javorníků
26.-28. 9. 2008 - Podzimní Javorníky
Probouzíme se do krásného rána, dáváme kafčo, platíme nocleh a hurá na štreku. Cesta mezi Kmínkem a Bumbálkou je krásná... svítí slunko, modrou oblohu zdobí bílé mraky a otevírají se nám krásné výhledy na Beskydy.
U Bumbálky překračujeme silnici
a jdeme celkem nudným lesem odkud není nic vidět
až k památníku U Tabulí na
česko-slovenské hranici. Pokračujeme opět tou lesní
nudou, cesty jsou rozježděný od lesáků, takže buď
jdete po kolena v blatě nebo pořád něco
obcházíte... lesy jsou zarostlé náletovým plevelem...
začínám být pěkně naštvaný. Navíc se
zatáhlo a ocelová šeď oblohy na náladě taky
nepřidává. Snažíme se ji vylepšit zpěvem písní jako
"Červená se prase v páře" nebo
"Milá má, vola má...", ale nějak to stejně
není ono :o) Scházíme do
sedla pod Lemešnou, dáváme pauzu
a čeká nás celkem obstojný výstup nahoru
na Černou vodu. Když procházíme
kolem Kasáreň, začíná se obloha
trošku protrhávat a občas zase vykoukne
slunko... sem tam se jde i po kraji lesa nebo
přes louky s výhledy, tudíž se nálada
zlepšuje. A to ani nemluvím o tom,
jak se mi zlepšila, když jsem si odskočil na chvíli
dřepnout do křoví :o)))
Přes sedlo se dostáváme konečně na nejvyšší vrchol
s názvem Velký Javorník
a příroda a okolí se konečně začínají
podobat představám se kterými jsme sem jeli.
Krásné čisté smrkové lesy
s podrostem borůvčí se střídají
s pralesovitými bučinami s pokroucenými
nahloučenými buky a to celé je doplněno
o famózní výhledy na Vsetínské vrchy
a Beskydy. Po obloze se neuvěřitelnou
rychlostí honí mraky, které střídavě odkrývají
a zakrývají slunce, takže na exponování snímku
nasvícené krajiny má člověk vždycky tak dvě,
tři sekundy... kolikrát než jsem stihl zvednout
foťák k očím a zaostřit, tak se "zatáhlo"
a já už cvakal "do
tmy" :o)
V podobném duchu
pozvolna procházíme celý krásný hřeben
Javorníků... přes Stratenec
(betonové kříže na počest osvobozeneckých bojů na
konci II. světové války a malá
rozhlednička), Bukovinu, Malý Javorník,
Frňovské sedlo, Frňovské a Stolečný
vrch až k cíli našeho dnešního putování
hotelu Portáš. Vítá nás nádherná
horská chata (hotel) s milým personálem, pěknými
interiéry, parádním ubytováním za velice rozumné
ceny, horkou sprchou, opulentní večeří, šesti
Radegasty a posilujícím spánkem :o)
Ráno je ještě hezčí než
včera, obloha jak vymetená a v údolích pod
Portášem se válí romantické chuchvalce
mlhy. Po parádní snídani
(v ceně ubytování 290Kč/noc/osoba!)
hážeme bágle na záda, chvíli se ještě kocháme
výhledy do údolí a na protější
kopce, vracíme se kousek stejnou cestou,
kterou jsme včera přišli a začínáme scházet po
zelené značce do údolí k vodní nádrži
Stanovnice a obci s půvabným jménem
Karolinka. Po sejití do údolí se jde sice až
do Karolinky po asfaltce, ale tentokrát nám to vůbec
nevadí. Nikde ani živáčka, čerstvý ranní
vzduch začínajícího podzimu, modré nebe... sem tam
nějaká osada či drevenica... vybarvující se stromy...
paráda!!!
Přehrada Stanovnice se
nám (po přejití na žlutou turistickou) ukazuje jen
občas a nesměle mezi stromy - stezka totiž
vede celkem daleko od vody v úbočí nad přehradou
a k vodě je z důvodu ochranného
hygienického pásma vstup zakázán. Nakonec ale
docházíme těsně nad Karolinkou na přehradní
hráz a nádrž se nám představuje
v celé své kráse... stejně jako okolní kopce
s vybarvujícími se stromy. Oddychujeme, dělám
pár fotek, Ája se láme smíchy nad infantilním
nápisem na zdi (hahaha!) a mažeme do
dědiny.
V první hospodě
dáváme pivko a brču na žízeň, ale jelikož máme
hlad, přesunujeme se do hotelu Koník
a nacpáváme si bříška před dlouhou cestou
k domovu. Z roztomilého vesnického
nádraží v Karolince si to drndáme
parádní krajinou v místní
lokálce, kde průvodčí zná většinu lidí jmény
a s každým prohodí pár slov a nadšeně
pozorujeme okolní krajinu plnou pastvin, luk,
remízků a zalesněných kopečků. Přes
vesničky s kouzelnými názvy jako Hrozenkov,
Halenkov či Huslenky dorážíme do Vsetína a pak
už směr Brno a domů...
Resumé:
Když pominu nepříjemnou lesní anabázi mezi Bumbálkou
a Kasárňami, od které všechny potenciální
návštěvníky těchto míst upřímně odrazuji, pak to byl
nádherný víkend! Počasí na 95 %
excelentní, ubytování a přístup lidí dokonalý,
ceny přiměřené kvalitě, hřeben Javorníků
s výhledy na Beskydy s typickou "špičkou"
Lysé hory úžasný, záda propocená, nohy bolavé...
prostě paráda!!! :o)
Klikni pro zvětšení
FOTOGALERII Z VÝLETU NAJDETE
ZDE!!!
Nová fotosérie – letní podvečer na Trojici
MAXIpanorama!
Zleva Rosice, pole
směrem k brněnské Velké ceně, obec Tetčice
a bývalá sopka - vrch Bučín
Jasně, že na tomto
prťavém náhledu je houby vidět,
takže si na něj klikněte
a otevře se vám větší velikost
(3000 pixelů - delší strana).
A uživatelům s rychlejším připojením
a aspoň trošku výkonnějším počítačem navíc
doporučuji kliknout na následující
obrázek, který vás hodí do okna, kde najdete
zmíněné panorama ve stoprocentní velikosti
vyexportované pomocí Zoomify, kde si můžete
fotku přibližovat a posouvat. A doporučuji
nastavit zoomovací posuvník cca do
poloviny - v této pozici se mně
zdá vykreslení obrazu nejlepší.
Panoramata z Broumovek
Týden v Broumovských stěnách a okolí
Ale jednu drobnou poznámku si neodpustím. Pokud někdy vaše kroky zamíří do těchto končin, vykašlete se na nejprofláklejší okruh v Adršpašských skalách, protože tam dostanete tik (citlivější jedinci nauseu) z hord převážně polských turistů. Kdybych na vlastní oči neviděl to přeplněné parkoviště se stovkami osobních aut a dvoupatrových autobusů, tak tomu snad ani neuvěřím. Ono to tam samozřejmě není škaredé, třeba taková pískovna je parádní, ale těch lidí... těch lidí... A tak raději zamiřte třeba na stolovou horu Ostaš nebo do odlehlejších částí skal Teplických. Anebo úplně nejlépe do Broumovských stěn. Podle mě jsou mnohem, mnohem hezčí (Kovářova rokle!!!) a lidí je tam minimum. A kdyby vás už osud na výše zmíněné parkoviště před Adršpašským areálem zavál, tak se otočte přesně na druhou stranu než kam zamíří ta "hejna turistických kobylek" a vyšlápněte si na Křížový vrch s naprosto úžasnou vyhlídkou.
PS: Pozdravy a poděkování za krásnou dovolenou letí celé té bandě, co se zúčastnila. Letos nás bylo tolik, že jsme taky občas vypadali jako "polská výprava" :o)))
PPS: A té fotogalerie se nelekněte – je toho "trošku" víc... asi 250 fotek :o) Tady pár na ukázku:
Kamenná brána
Výhled
z Koruny
Kamenné hřiby nad
obcí Slavný
Výhled ze Supího
hnízda
Kaple Hvězda
V Kovářově
rokli
Pískovna
v Adršpašských skalách
Vyhlídka
z Křížového vrchu
KOMPLETNÍ FOTOGALERII NAJDETE
ZDE!!!
Fotografia otworkowa
Pár nových fotek...
Deset nových fotek...
ZOO Brno
Tip pro fotoamatéry - začátečníky i pokročilé
Třicet nových fotek...
Co říkáte na startujícího
drozda? :o))) Jen tak tam stál
u cesty, zobák plnej červíků a žížal,
a když jsem se přiblížil na dosah a stiskl
spoušť, tak akorát vystartoval. Vypadá akčně,
co? :o)
Vozatajské závody – Rosice 2008
Homolko, to jsou panoramata...!
Panoramata
(i s popisky) najdete samozřejmě také
nastálo umístěná v příslušné sekci fotogalerie
a s některými technickými podrobnostmi
také v mém "fotokanále" na ovi.com.




























































































































































