V souvislosti se začátkem natáčení čtvrté řady seriálu Zdivočelá země jsem si vzpomněl na „věc“, která mě nedávno velmi zaujala. Pokud se zajímáte o „zkušenosti“ lidí jako je např. seriálový Tonda Maděra, dovoluji si vám vřele doporučit on-line čtení na několik dní.

Jedná se o vzpomínky leteckého akrobata a bojovníka proti komunistické zvůli Milo Komínka, který před nedávnem zemřel. Pan Komínek si odseděl jako „politický“ v různých komunistických lágrech celkem 17 let! V osmašedesátém emigroval přes Rakousko a Švýcarsko do Kanady, kde po léta vydával časopisy (např. Svědomí), organizoval petice proti sovětské okupaci ČSSR, upozorňoval na porušování lidských práv atd. Životní příběh Milo Komínka byl také zachycen v jednom dílu seriálu ČT V zajetí železné opony, na který se můžete podívat ZDE.

O jeho pobytu v neuvěřitelném prostředí vězeňských lágrů sepsal knížku I pod oblohou je peklo, která je v knižní podobě už dávno rozebrána, ale můžete si ji přečíst přímo on-line na internetu. Připravte se na zážitky jen pro silné žaludky, o kterých se vám bude ještě dlouho zdát. Brutalita bachařů, nezměrné lidské utrpení, ponížení, hlad, bití, mrzačení, vraždy, ... A všechno tzv. „na vlastní oči“.

Ženou nás na Novou samovazbu (já nemám ani boty, jsem bos), tam se musíme postavit čelem ke zdi a čekáme. Kolem nás uragán řevu bachařů, rány, sténání. Na všech korekčních celách kolem se vyvíjí sadismus těchto nadlidí formou, která přesahuje naše dosavadní zkušenosti. Jsou opravdu puštěni ze řetězu jako ti jejich služební psi, hnáni touhou ničit a zabíjet. Neustávají dříve, dokud vězeň bezvládně neleží na betonové podlaze v kaluži své krve a pak do bezvědomých trosek kopou a dobíjejí v křeči chvějící se údy.Prvního z nás šesti vhodili do korekce Mikuláše Kalinu, přímo za našimi zády a po několika okamžicích při opatrném ohlédnutí vidím Kalinu padat na podlahu v bezvědomí s rozbitým obličejem. Pak odvlékají Vlastu Gajera, Rosůlka, Prokopa a já zůstávám u zdi sám. Za mými zády proletí skupina bachařů a otevřenými dveřmi slyším sborový křik z „Prvního a Druhého oddílu“: „My chceme komisi z ministerstva vnitra, my chceme komisi z ministerstva vnitra ... gestapáci, vrazi, vraziii...!“Bachaři mne přetáhnou jen obuškem přes záda a hází na celu, zavírají a všichni rychle odbíhají potlačovat „vzpouru“ na „První a Druhý oddíl“.V porovnání s ostatními jsem měl doposud nesmírně štěstí, protože z některých zdivočelá banda bachařů za několik minut nadělala mrzáky nadosmrti. Druhý den je ke mně na celu č. 115 vhozen Otto Kobylka (hoteliér z Vysokého Mýta), dvoumetrový dlouhán, dnes ale pokroucený a docela malý. Má pravděpodobně přeražené ruce a jen sténá. Nemám nic jiného než ručník a studenou vodu a tak mu dávám alespoň studené obklady – Bože, ta bezmocnost! Dole z přízemí doléhá stále nářek, sténání a štěkot rozběsněných služebních psů.

Až vám zas začne nějaký horlivý stoupenec zvrácené komunistické ideologie rvát klíny do hlavy, tak mu jenom jednoduše pošlete odkaz na tuhle knihu. A hned potom ho pošlete s jednosměrnou letenkou do Severní Koreje. Anebo do prdele!

Tag: ostatní, kniha, tip, odkazy, názor

„Tzv. karpatsko-dukelskou operaci mnozí účastníci označovali za zbytečná lidská jatka. Kniha přináší objevná, často až překvapivě neznámá fakta nejen o apokalypse v Karpatech, ale i o jejích širších souvislostech. Díky názorové svobodě a zpřístupnění mnohých nejutajovanějších archivních dokumentů se autorovi podařilo vrátit této významné kapitole dějin Čechů a Slováků historickou pravdivost. Ukazuje nejen obětavost a neokázalé hrdinství bojovníků, ale odhaluje i zákulisí diplomacie, intrik, zbabělostí i zrad, rozporuplného velení.“

Tolik obecná anotace k této knize. Já můžu jen dodat, že pokud se zajímáte o II. světovou válku, tak si tohle drsné čtení rozhodně nenechte ujít! Člověku se tají dech při osobních vzpomínkách statečných vojáků a velitelů a pak jen bezmocně zatínáte vzteky zuby a pěsti, když se dočítáte, čemu byli tito čeští a slovenští (ale samozřejmě i ruští a další) hrdinové v ohavných poúnorových letech vystaveni (zatýkání, mučení, popravy, … v SSSR pak pracovní lágry atp.). Jak ruské nejvyšší velení schválně nepodporovalo SNP, protože nějaký osvobozenecký boj slovenského lidu se jim nehodil do krámu, neboť potřebovali Slovensko před světem osvobodit sami… Jak dokonce existovaly plány na připojení Slovenska k Sovětskému svazu (stejně jako to udělali s podkarpatskými Rusíny)… Jak už na frontě mezi hromadami mrtvol a nezměrným lidským utrpením působili zasraní komunističtí agitátoři, fízli a špiclové a už dopředu si sháněli smyšlené kompromitující materiály na české a slovenské velitele, nedejbože, když tito ještě navíc přišli z výcviku v Anglii. A tak dále, a tak dále…

Po dočtení jsem kromě obrovského zhnusení nad válkou jako takovou a všemi jejími nevyslovitelnými hrůzami cítil neskutečnou nasranost a vztek. Podobná dějinná fakta by se měla povinně vtloukat do hlavy dětem ve školách snad už od první třídy, aby je potom v životě ani omylem nenapadlo důvěřovat žádnému hajzlovi slibujícímu „světlé zítřky a ráj na zemi pro všechny – pod rudou hvězdou“!

Tag: kniha, tip, názor, ostatní

Dostala se mně do ruky tahle pětisetstránková bichle a po jejím přečtení se tady o ní prostě MUSÍM zmínit. Autor Luděk Frýbort v této „kronice zvráceného času“ (jak zní zatraceně trefný podtitul knihy) proplétá osudy několika lidí, které ovlivnil (tak či onak) komunistický režim.

Druhá světové válka, řádění revolučních gard a divoké odsuny Němců, formování StB, faktická likvidace soukromého podnikání a hospodaření, rozkulačování, procesy 50. let, nadechnutí v letech šedesátých rozdrcené pod pásy tanků v roce 1968, děsivá normalizace let sedmdesátých, přerod v nový režim na konci let osmdesátých i raná léta budování „toho našeho kapitalismu“. To vše propletené v příbězích estébáků, jejich obětí, lidí toužících po svobodě a dobrovolně/nedobrovolně opouštějících tuto zemi, jejich protloukání se v emigraci, návraty a rozčarování z polistopadového vývoje i jakési prozření, odpouštění a rozhřešení na závěr…

Pan Frýbort je sám emigrant (Německo), takže spousta situací bude asi částečně autobiografická, jeho jazyk je naprosto neskutečně zábavný a čtivý, takovouhle češtinu jsem snad ještě od nikoho neslyšel… nádhera! Těch cca 500 stran jsem zhltnul jak malinu, častokrát mně šel mráz po zádech a po závěrečném zaklapnutí této báječné knihy nemohlo následovat absolutně jiné zhodnocení než jediná dvě slova: „Ku*vy komunistický!!!!“ Vřele doporučuji!

Tag: kniha, názor, tip

Když nedávno vyšla na Grafice recenze Richarda Krejčího na knihu Zdenky Dvořákové „DTP a předtisková příprava“, tušil jsem, že se na ni budu muset mrknout zblízka. V této chvíli už ji mám přečtenou a mohu jen a jen chválit. Opravdu povedená záležitost a takřka nutnost pro všechny DTPáky (vyjma tedy asi těch nejzkušenějších :o)). Pokud jste v tomto oboru začátečník či středně pokročilý, tak nad koupí stoprocentně zauvažujte... rozhodně neprohloupíte. Více se tady rozepisovat nebudu, nemá to cenu... vše podstatné již výstižně napsal pan Krejčí.

Tag: DTP, grafika, kniha, tip

Nedávno jsem tady avízoval, že si objednávám novou knihu od Jaroslava Rudiše a Jaromíra 99 s názvem Na trati. Knížka došla, já ji slupnul na jeden nádech a jsem opět nadšen. Kdo si jednou zamiluje neskutečné příběhy Aloise Nebela a dalších postaviček z Bílého potoka, ten je navždy ztracen. Vždyť já tam loni dokonce jel na dovolenou, abych nasál atmosféru kraje, který „dodnes čerpá sílu ze starých německých kostí“!

Až vás někdy bude něco „tlačit na vnitřní straně duše“ nebo si budete potřebovat ujasnit, „kam vlastně patříte“ sáhněte po příbězích Aloise Nebela a spol. A pak i vy budete tyhle okamžiky milovat. Myslím ty krásné chvíle, kdy... zasvěcení vědí...

Tag: názor, kniha

A když už zmiňuji na konci předchozího příspěvku ty Vánoce, co takhle naznačit blízkým, že byste rádi dostali nějakou knížku? :o) Pokud děláte s Photoshopem, mohly by vás zajímat dva nové tituly: Adobe Photoshop - hotová řešení od Jiřího Fotra a Photoshop barevný režim LAB z pera Dana Margulise (nad tou přemýšlím já). Pokud chcete nahlédnout do všech zákoutí operačního systému Mac OS X Leopard, tak se mrkněte po novinkovém kompletním průvodci (jen ta cena... chmm).

A na závěr z jiného soudku. Milovníci nepřekonatelného Aloise Nebela by měli zbystřit, protože Jaroslav Rudiš s Jaromírem 99 nedávno vydali další Aloisovy osudy pod souhrnným názvem Na trati (a tu si jdu teď hned objednat :o)). Tak pěkné počtení...

Tag: tip, kniha

Tak jsem si zase po čase udělal radost a zakoupil něco v mém oblíbeném e-knihkupectví u Kosmase. Volba tentokrát padla díky doporučení Jaroslava Rudiše v Reflexu na titul uvedený výše.

Jaromír Konečný emigroval počátkem 80. let do SRN a v této knize vzpomíná na 70. léta prožitá v ocelovém srdci republiky - Ostravě. Poutavé vyprávění pomocí ich-formy vás vtáhne do pochmurné atmosféry normalizačního bezčasí, ani nebudete vědět jak. Ale nebojte - nejedná se o nějaké zapškle politické dílko příslušníka tehdejšího disentu.

Konečný líčí hlavně běžný život "mániček a hašišů" v té době (mladší generace asi vůbec nebudou tušit, která bije)... příběh se proplétá mezi hospodami, mejdany a nekonečným souložením, ale i touhou po lásce, romantickými verši či vzdorem proti "rudým mravencům". A velmi sympatický je i ironický tón popisující "třetí kulturu" a zmíněný disent...

Na rovinu - knížka není pro útlocitné povahy. Jadrná ostravština řinčí sprostými slovy až to zvoní. Na druhou stranu si vůbec nemyslím, že tvrdý slovník by tady byl použit samoúčelně. Naopak - má zde své nezastupitelné místo a dotváří náladu děje.

Prostě knížka "dobra jak cyp", mohu ji jen a jen doporučit.

PS: A koho by ostravština chytla za srdce, tak může studovat slovník :o)

Tag: kniha, tip

Milujete Červeného trpaslíka? Jestli ano a doposud jste se nesetkali s knihou Kolonie, kterou má na svědomí Rob Grant (jeden z dvojice tvůrců zmíněného Red Dwarfa), nesmíte nyní váhat ani chviličku! Tohle je naprostá nutnost pro všechny opravdové milovníky tohoto trhlého humoru. Já prvně zakoupil všechny čtyři díly Trpaslíka v knižní podobě a po jejich druhém dočtení jsem věděl, že chci víc, víc... jen víc! Takže Colony byla jasná volba.

Kolonie se v podstatě Trpaslíkovi celkem podobá... taky se většina děje odehrává na obrovské kosmické lodi a taky celou dobu fandíte naprosto neschopnému, ale sympatickému chlapíkovi. Na palubě se nachází poslední zástupci lidské rasy, kteří mají osídlit nějakou planetu a pokračovat v zachování lidského rodu. Cestou se ale všechno seběhne poněkud "jinak"...

Některé postavy jsou naprosto fantastické a z puberťáckého kapitána Gwenta, "porno-kněze" Lewise nebo flagelantní náboženské fanatičky Peckové budete naprosto vyřízení :o) Stejně jako z různých hlášek a přirovnání, kterými se kniha jenom hemží:

"...pohybuje se s veškerou přesvědčivostí čerstvě zrozeného koloucha, který byl procpán mlýnkem na kávu a jehož pak znovu poskládal slepý hodinář s Parkinsonovou nemocí..."

Generační sága o zradě, pomstě a zářivě růžových ponožkách. Seženete např. u Kosmase.

Tag: kniha, tip

Po prvotině Vernon Bůh Little, která mě nadchla, přichází DBC Pierre (vlastním jménem Peter Warren Finlay) s druhým dílkem - až surrealistickým románkem Ludmilina lámaná angličtina. Neuvěřitelné osudy ještě neuvěřitelnějších lidí posazené částečně do Londýna blízké budoucnosti a částečně do imaginární postsovětské republiky zmítané válkou. Satira, černý humor, cynismus, vulgární dialogy... to jsou hlavní esence této absurdní knihy plné neskutečných situací. Dovolím si zde ocitovat část předsádky, která vypovídá o mnohém:

"Bratři Heathovi se narodili jako siamská dvojčata a byli odděleni až po dlouhých letech. Nadále bydlí spolu a pokoušejí se žít jako ostatní lidé. Jeden z nich si v opilosti vyhlédne na internetu krásnou dívku odkudsi z Arménie a rozhodne se, že si ji přiveze do Londýna... Ve druhé dějové linii se ocitáme v "typické" nuzné vesnici; Ludmilin bratr prodá družstevní traktor, aby měl na vodku, dívka sama způsobí smrt svého dědečka, ale protože na jeho poukázky fasují chleba, raději jeho úmrtí zapřou. Ve chvíli, kdy se hrdinka setkává s oběma bratry, je země napadena sousední republikou..."

Knížku jsem opět přečetl jedním dechem a všem, které oslovují "ingredience" zmíněné výše ji můžu jen doporučit. Seženete např. u vydavatele. A na závěr jeden z mých oblíbených úryvků :o)

"Protože co nám kdy dali vegani? Pár písniček o vlasech. Pár receptů na tofu. Jezdí naším metrem, létají našimi letadly - a kašlou na to, co jim to udělá s čakrami. Postavil někdy nějaký vegan metro? Ne, mají moc práce se zapalováním svíček a pojídáním placenty."

:o) :o) :o)

Tag: kniha, názor

Přítelkyně mě k mému nedávnému svátku obdarovala parádním dárkem, ze kterého mám neskutečnou radost. Jde o kompletní trilogii Alois Nebel. Všechny tři díly - Bílý Potok, Hlavní nádraží a Zlaté Hory v jedné knize a navíc jako bonus alternativní konec.

Tuším, že spousta z vás nemá ponětí o co jde, tak následuje malé představení. Autory černobílého komiksu jsou Jaroslav Rudiš (možná znáte knihu Nebe pod Berlínem, za kterou získal Ortenovu cenu, Rudišovu kapelu U-Bahn nebo film Grandhotel, ke kterému napsal scénář) a Jaromír 99 (zpěvák a textař skupiny Priessnitz). Někteří z vás si mohli všimnout stripů tohoto komiksu v časopise Reflex, kde už nějaký čas vycházejí, a kde jsem se do příběhů ze zapadlých sudetských nádraží zamiloval i já.

Hlavní hrdina Alois Nebel je nádražák tělem i duší a občas vidí věci, které jiní nevidí, což ho mimo jiné přivede do psychiatrické léčebny. Spolu s ním procházíte různými příběhy podivných i obyčejných lidí, dostanete se do koncentračního tábora, mezi roztodivné existence na pražském Hlavním nádraží, do sovětských kasáren, ... Kulisou všech příběhů jsou Sudety v okolí Jeseníku, kraj s nelítostnou minulostí, kraj syrový jako lidé v něm a jejich osudy. A člověk po dočtení všech příběhů najednou vidí, jak malí jsme proti kolečku dějin, které se otáčí dál a dál podle svého ...

Černobílé kresby jsou natolik výmluvné a sugestivní, že když v knize prší (a to dost často), máte chuť roztáhnout deštník, a když probíhá pařba v nádražní hospodě, tak slyšíte cinkot půllitrů a cítíte tabákový dým ...

Báječná kniha! Doporučuji všem, kteří: a) mají rádi inteligentní komiks, b) mají rádi inteligentně a zajímavě podané lidské osudy, c) zajímají se o historii v netradičním balení, d) nade všechno milují dráhu nebo e) se nechali nalákat mou pseudorecenzí :o) Koho by zajímalo víc, tak šup na aloisnebel.com ...

Tag: názor, kniha