Předpověď na víkend byla víc než geniální, takže ve čtvrtek večer padlo rychlé rozhodnutí „někam vyrazit". A jelikož jsme byli letos s manželkou z různých důvodů nuceni zrušit obě dovolené (Nízké Tatry, Hostýnské vrchy) a celé léto se nikam nedostali, těšili jsme se ven jak děcko na dudlík.

Východní Čechy jsou pro nás (s výjimkou parádních Toulovcových maštalí) zatím velkou neznámou, takže jsme se rozhodli zamířit právě tam – konkrétně do Železných hor v okolí Třemošnice a přehrady Seč. V pátek po obědě frčíme prázdným rychlíkem z Brna do Čáslavi a odtud místní lokálkou do Třemošnice.

Viděl a zažil jsem už pár „úsměvných“ lokálních mini-tratí, ale ta z Čáslavi do Třemošnice patří v mém žebříčku k nejkouzelnějším. Jediný vagónek s kabinou pro mašinfíru vpředu i vzadu, velmi (ale VELMI!) bodrý průvodčí vyřvávající co chvíli názvy blížících se zastávek a vtipkující s cestujícími včetně psů, vlak řítící se krajinou ohromující rychlostí umírajícího hlemýždě, zastavení lokálky a přechod „fíry“ na druhou stranu vlaku do druhé řídicí kabiny kvůli změně směru jízdy (tzv. úvraťová trať), zastavení vlaku a ruční přehazování vekslu (výhybky), všechny zastávky pouze na znamení a to ještě takové zastávky, kdy to vlak zapíchne uprostřed polí u nějaké plané jabloně a dědinku, po níž se „stanice“ jmenuje, tušíte někde na obzoru za pěti kilometry obilných lánů atd. No prostě bomba bombastická! :o))) Pokud jste milovníky tohoto druhu romantiky, pak si tuhle železniční trať nenechte ujít.

Chvilku nám trvá než se vymotáme z Třemošnice, ale pak už v krásném podvečerním slunci procházíme smíšenými lesy s převažujícími majestátními buky a po pár kilometrech scházíme k dvojici rybníků Dolní a Horní Peklo. U druhého ze jmenovaných se nachází malinký kempík – místo našeho dnešního noclehu. Lidí je tam málo, hospůdka taková „nic-moc-oidní“, ale stejně dáváme pár piv a pak už jen nádherná teplá letní noc pod širákem u rybníka.

Ráno se chvilku procházím po břehu s foťákem, pak nasnídat, nějaká ta hygiena, sbalit a pokračujeme. Dopoledním cílem je zřícenina hradu Lichnice, kam taky po nějakých dvou hoďkách docházíme. Bohužel zjišťujeme, že otevírací doba začíná až v 10.00 hod. a jelikož je teprve půl, budeme muset počkat. Nicméně po chvilce vidíme cestičku kolem zamčené brány, která patrně vede nahoru ke zřícenině. Zkoušíme to a po pár desítkách metrů se před námi zjevuje Lichnice v celé své kráse. Nikde ani živáčka, světlo taky ještě jakž takž ujde, takže fotím jak o život. Po půl hoďce se zjevuje pohodová kastelánka, která nás jenom poprosí o zaplacení vstupného (20 Kč/osoba), ale jinak neřekne na náš drobný „prohřešek“ ani slovo. Asi to tam bude normální, takže pokud byste na Lichnici někdy zamířili (vřele doporučuji!) a bylo zavřeno, zkuste v klidu bránu obejít a počkat na „pověřeného pracovníka“ až nahoře.

Po prohlídce se ještě zastavujeme o pár set metrů dál na pěkné vyhlídce Dívčí skok se zajímavou pověstí o kruté princezně Miladě z hradu Lichnice. Ta si prý vymínila, že její nápadníci se musí s koněm třikrát otočit na kluzkém vrcholu skály. Rytíři padali dolů do rokle jak na běžícím pásu a vyzrál na ni až ten, který si dal koně okovat diamantovými podkovami. Po splnění úkolu Miladu, coby pomstu za její krutost, zastřelil kuší. Tož tak na tom světě :o)

Z vyhlídky scházíme do Lovětínské rokle, což je celkem zajímavý zářez do krajiny, který tady vytvořil Lovětínský potok. Místo je Lesy ČR ponecháno napospas přirozenému koloběhu a tato přírodní památka tak získává docela dobrý pralesoidní nádech. Pokud se tam vydáte, tak si dovolím doporučit pevné, nejlépe kotníkové, boty. V nějakých sandálkách si při neustálém poskakování po mokrých a kluzkých kamenech a padlých kmenech stromů koledujete o epesní výron kotníku či něco podobného.

Krátkou zastávku v Třemošnici využíváme samozřejmě k naplnění našich kručících žaludků. Hotel (ehm… hotel… no, je to na tom baráku napsaný) u silnice sice vypadá (a je cítit) jako nefalšovaná „čtyřka bez obsluhy v roce 1985“, ale na zahrádce za hospodou sedí celkem dost lidí a jídla před nimi vypadají normálně, takže sedáme taky. A byli jsme příjemně překvapeni. Rychlý a šikovný číšník kmitá seč může a dřív se dočkáte sněhu na povrchu supernovy než byste tady byli chvilku bez pití. Dávám si kus vepříka s hlívou a bramboráčky a bylo to velmi ucházející. Snad jen ty bramboráky by nebylo od věci po dosmažení nechat trošku okapat na ubrousku nebo papírové utěrce. Slovy pana Pratchetta „když jsem bramboráčky nadzvedl a podíval se pod ně, několik loužiček oleje mi pohled oplatilo. Kuchař určitě někdy slyšel o nutričních tabulkách, ale nesouhlasil s nimi.“ :o)))

Z Třemošnice šlapeme po červené po okraji lesa tzv. Kaňkových hor s občasnými výhledy do okolní ploché krajiny, sem tam zahlédneme krásné bedly (fotit houby širokáčem 12-24 mm je teda oříšek :o)), za plotem velké usedlosti se na pastvinách popásají koně, krávy, ovce, … pohoda. Ta malinko končí, když zjišťujeme, že dvě ovečky (z nich jedna pěkně rohatá) nestojí za plotem, ale přesně uprostřed cesty, kterou míníme pokračovat :o) Nakonec se situace vyřeší a ovce nás obíhají zpět ke svým družkám. Možná se nás bály víc než my těch zatraceně špičatých rohů :o)

Pokračujeme dál po červené přes zaniklou osadu Javorka a ne moc pěknými (aspoň pro nás) smíšenými a netykavkou velmi zaplevelenými lesy pomalu scházíme k přehradě Seč. Na začátku obří chatové osady si s námi ještě Klub českých turistů a jejich „malíři značek“ zahrají povedenou hru „Zkus se dostat po žluté do kempu Pláž“, takže poslední dva kiláky nám trvají skoro hodinu. Grrr…

V kempu testujeme, která že to hospůdka bude mít tu čest hasit naši obrovskou žízeň a nakonec zůstáváme na terase hned u brány. Oddychujeme a pak až skoro do půlnoci prndáme u piva, vína, tlačenky, utopenců, … Noc je opět nádherně teplá a díky těm „pár“ Gambáčům, co mám v sobě, je mně celkem ukradená i „bájo diskoška“, která chrlí do noci Kabáty, Landy a další nesporné milníky naší špičkové hudební alternativy. Naštěstí fakt usínám hned po zalehnutí do spacáku :o)

V neděli ráno pokračujeme podél vody až na hráz Sečské přehrady a dál po modré podél moc hezké říčky Chrudimky, která vytéká z přehrady. Cesta vede konečně krásným smrkovým lesem s palouky mechu, kolem skalky a kameny, občas vás značka vyvede až na hřeben nad řekou a otevřou se výhledy… pohoda. Docházíme až do Bojanova a tam se bohužel pohoda mění na „malinko“ stresovou situaci. Zjišťujeme, že jsme si špatně zjistili autobusové spojení a autobus do Pardubic sice jede z Bojanova, ale přesněji řečeno z Bojanova-Hrbokova, což je dědina sedm kiláků daleko a to rozhodně už pěšky nestíháme. Je neděle poledne, vesnice úplně mrtvá, nikde ani noha, jediný jiný autobus jede až někdy v pět kamsi do Chrudimi… co teď? V zoufalství už přemýšlíme, komu z příbuzných či známých zavoláme a přesvědčíme ho, že neděle odpoledne je parádní čas na autovýlet do východních Čech, ale přecejen naděje umírá poslední a tak zkouším stopovat. Ehm… stopovat… ona tam teda za 20 minut projela až tři auta, ale osud tomu chtěl, že ve čtvrtém seděla sympatická mladá dvojice, která nás do toho zatracenýho Hrbokova hodila, i když tam původně vůbec neměla namířeno! Díky vám, dobří lidé, ať jsou vaše datlovníky navždy obsypány plody a váš velbloud nikdy nepocítí žízeň!

Co závěrem? CHKO Železné hory jsme navštívili poprvé a upřímně řečeno, nic nás tam už asi moc nepotáhne znovu. Lichnice je parádní, ale co se krajiny týče, tak máme asi náročnější představy na krásy přírody. Což neznamená, že jinému by se tam nemohlo líbit. Každému holt vyhovuje něco jiného a my to příště zkusíme zase jinam… Ale hlavně že jsme vypadli na víkend ven, bylo to moc fajn...

PS: Celou fotosérii z výletu najdete ZDE nebo si klikněte na jakýkoliv snímek výše. Na pláži u Seče jsem si ještě cvaknul pár snímků vertikálně na spojovačku a výsledné panorama najdete buď v příslušné sekci fotogalerie nebo si klikněte na tento náhled...

Tag: cestování, foto, fotosérie, panorama

Vylezl jsem si ondinojd na celkem známou rozhlednu na Réně nad rodištěm pana Menšíka a zablbnul trošku s foťákem :o) Výsledkem jsou tři panoramatické snímky, které můžete omrknout.

První je takové celkem klasické pano složené jenom ze čtyř fotek focených na výšku. Na web jsem je zmenšil na 3500 px a podívat se na ně můžete kliknutím na následující náhled...

Druhé panorama už je podstatně větší záležitost a seskládal jsem je z osmi fotek exponovaných tentokrát horizontálně. V plné velikosti má cca 30 000 px na šířku a pro web jsem je vyexportoval v plné velikosti pomocí Zoomify, takže si můžete rolovat, zoomovat atp. Opět si klikněte na náhled...

A macek na konec! Poslední panorama je složeno z celkem pětadvaceti snímků focených na výšku (!) a v plné forsáži má přes 42 000 pixelů po delší straně :o) Jen pro představu je to při 300 ppi asi 3,60 metru :o))) Bylo mně líto to na web nějak extrémně zmenšovat, takže jsem to smrsknul jen asi na polovinu. Tudíž kdo má zájem o poměrně detailní prohlídku Ivančic z rozhledny na Réně, tak ať se připraví na fotku o delší straně 20 000 pixelů a velikosti 13 MB. Takže pokud máte pomalejší připojení, tak bacha :o) Maxi-panorama zobrazíte klikem na tento náhled...

PS: Sorry za ty vodoznaky, ale znáte lidi ;o) A jinak všechna tři panoramata samozřejmě můžete také najít v příslušné sekci fotogalerie.

Tag: foto, panorama

Nádherné jarní počasí mě vytáhlo v pátek s foťákem na můj oblíbený kopec sv. Trojice v našem městečku. Sluníčko svítilo jak o život, řepka zářila do daleka, třešně a jabloně kvetly, ptáci hulákali, brablenci se hemžili a já si parádně zafotil… Kdo má chuť na malou jarní procházku, nechť se ráčí odebrat na tuto stránku, kde ho čeká třicetipoložková fotosérie nebo případně kliknout na následující ukázkovou fotku.

A kromě uvedené série jsem si nafotil i šest fotek vertikálně na spojení do panoramátka, které najdete ve velikosti 3500 px po delší straně v této sekci fotogalerie.

Tag: foto, fotosérie, panorama

Na níže zmiňované vycházce kolem Ivančic vznikla i dvě panoramata. Jedno ukazuje Letkovice a Ivančice pohledem z kopce Hlinek, druhé bylo pořízeno u rybníků mezi Letkovicemi a Řeznovicemi. Na větší rozlišení fotek se dostanete buď přes subgalerii Panorama nebo si klikněte na tyhle náhledy:

Tag: foto, panorama

Malinko jsem pozměnil sekci Panorama ve fotogalerii tím, že po rozkliknutí velkého náhledu je tento na černém pozadí a v bílém rámečku. Myslím, že to působí trošku lépe než předtím...

Tag: panorama, foto

Jak zmiňuji v předchozím příspěvku, byl jsem si zafotit za úsvitu na Mohelenské hadcové stepi. Samozřejmě jsem neodolal a nacvakal zase nějaký ten materiál na spojování do panoramat. Nakonec z toho jsou čtyři kousky (jeden 180stupňový!), které najdete buď v příslušné sekci fotogalerie anebo si velké náhledy (3500-4000 px po delší straně) zobrazte klikem na následující zmenšeniny...

Tag: foto, panorama

V sekci Panorama přibyla jedna slepovačka z mého rodného městečka... pohled na kopec Bučín a sousední obec Tetčice v končícím létě. Kdo se chce mrknout na 3500px velkou verzi, nechť ráčí kliknout na tento náhled...

Tag: foto, panorama

O příspěvek níže se zmiňuji o našem výletu do Javorníků. Jak píši, počasí nebylo focení moc nakloněno, ale aspoň jedno panoramátko jsem nakonec mezi Kohútkou a Vrančí nacvakal. Je to slepenec z pěti fotek snímaných na výšku a kdo má zájem, tak velkou verzi o délce 3500px najde buď v příslušné sekci fotogalerie nebo si může kliknout na následující náhled...

Tag: foto, panorama

Na baráku by sice bylo o uplynulém víkendu co dělat, ale když jsem viděl předpověď počasí, tak bylo rozhodnuto ve vteřině – ženo, jedem ven! Během pátku se rychle naplánovalo kudy kam a v sobotu ráno už to s Ájou svištíme vlakem směr Nové Město na Moravě. V cíli jsme po desáté, dáváme ještě kafčo na nádru a jdem na to. Počasí je přesně podle předpovědi excelentní, teplota kolem 26 °C, mírný větřík, modré nebe s úžasnými krajinářskými mraky - prostě paráda!

Procházíme novoměstskou část Maršovice s velice pohlednou Maršovskou rychtou a konečně vycházíme do polí a luk. Krajina je tady naprosto úžasná, pastviny a louky se střídají s remízky a krásnými čistými jehličnatými lesy, žádný extrémní kopec, sem tam malá vesnička nebo pár chalup o samotě - nádhera. Pokud se chcete jen tak courat po polních cestách, polehávat po mezích, zobat maliny a borůvky a podobně si v klidu užívat letní pohodu, tak tenhle kraj berte jako jednu z možností...

V obci Studnice odbočujeme směrem na ves s kouzelným názvem Odranec. Pokecáme se stádem krav a přes krásný les si to štrádujeme dál. V Odranci chvilku kufrujeme, ale nakonec je správná značka nalezena a míříme po modré směrem k Bohdalci. Nad vesnicí dáváme ještě jednu z příjemných přestávek, kdy si jen tak ležíme ve stínu stromu v trávě na mezi, za zády nám šumí dozrávající obilí, slunce prosvítá mezi listy nad hlavou... neskutečná pohodička... léto jak má být...

Po mírném, ale táhlém kopečku přes louku stoupáme k Bohdalci, což je jedna z mnoha skal a skalek ukrytých v místních lesích a následně sestupujeme voňavými smrčinami do Sněžného. Dáváme oběd a já po dlouhé době zkouším ochutnat Bernarda. Ufff, sorry pane Bernard, ale můžete bojovat proti „europivu“ jak chcete a místo klasické pasterizace používat mikrofiltraci, ale moje chuťové buňky si nezískáte.

Ze Sněžného jsme podle plánu měli ještě mazat přes Devět skal až do Svratky, ale padá rozhodnutí na změnu s novým cílem dnešní cesty – kemp Milovy. Co se budeme honit, když si můžeme dělat, co chceme a nikdo nás přece do ničeho nenutí, no ne? Takže se v klídku couráme po červené mezi poli a loukami nad Sněžným a po malém lehárku s krásným výhledem do kraje, vyšlapáváme jeden z mála kopců směrem k Drátenické skále. Moc pěknej „šutrák“ uprostřed smrkového lesa, na kterém zrovna zkouší svůj um několik horolezců. Chvilku koukáme a pak už scházíme pomalu po zelené do kempu.

Kemp Milovy u Milovského rybníka je sice poměrně velký a rozlehlý, lidí je tu celkem dost, ale není to nic strašného, co by nám nějak extrémně vadilo. Takže si obcházíme rybník, vyhlížíme místo k dnešnímu přenocování a šup na terasu jedné z místních restaurací na pár zasloužených orosených odměn po celodenním šlapání :o) Kolem půlnoci sebou jdem plácnout jen tak pod širák na louku za posledním barákem a musím teda přiznat, že v noci pěkně klepu kosu. Ještěže na nás hned po východu pěkně svítí sluníčko, které nás trochu rozehřívá. Špetka ranní hygieny a jdem do kempu na ranní kávičku. Otevřeno má v tuhle brzkou hodinu akorát dřevěná bouda u recepce a řeknu vám, že takovou „dobrotu“ už jsme dlouho nepili! Tohle kafe by bylo schopno prorazit stěnu a způsobit cévní potíže i mrtvé lišce. Skoro celý je vylíváme, dělám pár fotek ranního rybníka a vydáváme se radši na cestu.

Sluníčko je dneska celej den za takovým divným oparem, takže na fotky krajinek to moc není. Ale na druhou stranu není aspoň takovej pařák a dobře se šlape. Jdem kousek po silnici směrem na Křižánky a následně odbočujeme do lesa a vycházíme kopec na Čtyři palice. Odtud scházíme lesem a přes louky do Březiny a přes kopec k Drašarově lípě a po silničce do Pusté Rybné. Tenhle kraj už dobře známe, protože jsme tady byli na jarním výletě v roce 2006, kdy jsme v dubnu hrubě podcenili možnost pozůstatků zimní sněhové nadílky a brodili se závějemi skoro po pás :o) Dodneška na to moc vzpomínáme a kdo má chuť může mrknout na fotogalerii z tohoto staršího výšlapu.

Takhle jsme dopadli u Pusté Rybné na jaře 2006 :o)

V Pusté Rybné do sebe hážem smažák a kofolu a pak ta svá napapaná bříška pěkně táhnem do kopce nad vesnicí :o) Znovu se kocháme pěknými výhledy na okolní zvlněnou krajinu a mezi políčky vycházíme až na Lucký vrch. Pokračujeme dále po červené a přes Přibylov a Sádek docházíme až do Poličky. Jsme tady celkem brzo, takže procházíme střed města a přilehlé uličky (hezké!) a pak sedáme se zmrzkou za městské hradby a přes Synský rybník pozorujeme právě probíhající mistrovství Evropy ve skate slalomu na protějším nábřeží. No a pak už jen lokálkou do Svitav, rychlíkem do Brna a osobákem do Rosic. Nádhernej víkend!!!

FOTOGALERII K TOMUTO ČLÁNKU NAJDETE ZDE!!!

PS: Na louce před výšlapem na Drátenickou skálu jsem nacvakal sedm fotek na výšku a spojil je do celkem pěkného panoramátka, které najdete buď v příslušné sekci fotogalerie nebo si je můžete zobrazit klikem na následující náhled.

Trasa našeho výletu je naznačena tečkovanou čarou.
Klikněte si na náhled pro větší velikost:

Tag: cestování, foto, fotosérie, panorama

V prvé řadě - byl to naprosto úžasný týden v neskutečně nádherné přírodě. Jestli něco Slovákům závidím, tak jsou to jejich hory, protože pro nás, nížinné krysy od Brna, je to prostě krajina jako sen. Pokud rádi couráte po kopcích a Malou Fatru jste ještě nenavštívili, rozhodně výletem do tohoto kraje neprohloupíte a můžu vám ho jen a jen doporučit. A jestli máte zájem, tak vám nyní nabízím pár řádků o tom, jak jsme tam ten týden prožili. V závěru článku pak najdete několik osobních poznatků, rad a tipů, které by se vám třeba při cestě po stopách Juraje Jánošíka mohli hodit.

Den prvý: Cestujeme, okukujeme...

Jako dopravní prostředek volíme „žluťáska“ od Student Agency z Brna do Žiliny. Sice už odjezd z Brna je zpožděn skoro o hodinu, ale nikam zvlášť nespěcháme a chápeme, že se může stát cokoliv. Pohodlí sedadel a vybavenost busu nám vše nahrazuje. Z dlouhého cestování autobusem nikdy nijak zvlášť nadšen nejsem, ale tady jsem usnul jak budulínek hned za Brnem a než se stačím rozkoukat, vystupujeme po cca čtyřech hoďkách v Žilině. Přesouváme se na nástupiště odkud to jezdí do Terchové, kde nám má jet asi za půl hodinky autobus přímo na místo pobytu. Chvilku před odjezdem přichází chlapík a láká lidi jedoucí do Terchové na cestu svým mikrobusem. Neváháme a jedeme... je to pohodlnější, levnější a rychlejší. Jen nevím, co na tento způsob přebírání zákazníků říká společnost SAD :o) Borec nás háže až skoro před penzion v Bielom Potoku (místní část Terchové), kde máme domluvené ubytování. Velký pokoj pro čtyři, kde budeme s manželkou sami dva, s vlastním WC a sprcháčem za €8,5/osoba/noc je víc než v pohodě, takže spokojeně vybalujeme a zabydlujeme se. Ještě skočit do nedalekého obchodu pro něco na snídaně a svačiny a vyrážíme se projít po Terchové. Upřímně - čekal jsem roztomilou vesničku plnou dřevěných chaloupek se spoustou služeb pro turisty, ale tak nějak jsem byl zklamán. A to nemluvím o nechutném a předraženém jídle, které jsme dostali v restauraci Kulturný dôm. Raději se přesunujeme do Hotelu Diery, který leží na kraji Bieleho Potoka a který nám byl doporučen. Moc hezky udělaná koliba, všechno ve dřevě, uprostřed velká „krbo-kamna“, ze kterých se line vůně grilovaného masa. Prndáme a popíjíme skoro do půlnoci, plánujeme nad mapou výlety a doufáme, že se rozjasní zakaboněné počasí.

Den druhý: Procházka na rozcvičení

Ráno je sice pořád dost zataženo, ale nechce se nám smrdět celý den na penzionu, takže dáváme do batůžku větrovky a deštníky a jdem se projít. Když po chvilce šplhání do kopce naproti penzionu vyleze na pár minut slunko a nasvítí tu kopcovitou krásu okolo, ani nemluvím a fotím jak o život. Stojíme na rozkvetlé podhorské louce, kolem ani živáčka, nedaleko se pasou ovce... naprostá bomba! Proplétáme se malými osadami a kolem jednotlivých chalup a užíváme si tu pohodičku. Boty a kalhoty máme sice durch z mokré vysoké trávy, ale to nám radost nekazí, však to uschne. Přes osadu Jánošíkovci, kde se narodil sám velký Juraj přecházíme přes kopec a tak nějak cestou necestou po ne zrovna pěkné silnici docházíme do Terchové. Zkoušíme s jídlem jinou restauraci (s „radostným“ názvem Šibenice), ale ani tady nejsme moc spokojeni. A jelikož je do večera času dost, jdeme se projít do oblíbených Jánošíkových dier. Jedná se o komplex tří úseků: Dolné diery, Horné diery a Tesná rizňa. Procházíme jenom spodní část a moc se nám tam líbí. Potok si tady prořezává cestu úzkým kaňonem, jdete přes různé kaskády a vodopádky, po žebřících a řetězech... moc hezké místo. Večer opět pár piv v kolibě a psychická příprava na první větší výšlap. V noci je nádherně jasno a tušíme, že se počasí umoudřilo.

Den třetí: Konečně na hřebeny!

Ráno busem do Vrátné a nahoru pěkně pohodlně moderní kabinkovou lanovkou - zas takoví šílenci, abysme se drápali do toho neskutečnýho kopce pěšky, nejsme :o) Vystupujeme a otevíráme nadšením huby dokořán. Konečně máme na dosah ruky tu nádheru, kterou jsme doposud obdivovali jen z fotek a pohlednic. Travnaté hřebeny s dechberoucími výhledy na všechny strany, kvetoucí horská květena, azurové nebe s krajinářskými mraky... co víc si přát?! A uzávěrka mé zrcadlovky zase dostává co proto :o) Máme čas, lidí je málo, takže jdem pomalinku a užíváme si tu parádu. Přecházíme vrchol Chleb a přes sedlo za Hromovým a sedlo v Stenách docházíme na Poludňový Grúň. Upřímně řečeno - vědět, co nás čeká, tak tam snad ani nejdem :o) Dělám si srandu, šli bychom, ale sestup z Poludňového Grúňa na chatu Grúň po sjezdovce je něco, co jsme fakt nečekali. Tak brutální kopec dolů jsem snad ještě v životě nesešel! Po pár metrech nás tak bolí lýtka, stehna a kolena, že si říkáme, že dolů se snad ani nemůžeme nikdy dostat. A všichni lidi okolo jsou na tom stejně, ne-li hůř. Někteří zoufalci zkouší jít chvílemi i pozadu, ale tenhle styl zavání tím, dostat se dolů k chatě rychleji, než by bylo zdrávo :o) Posledních asi sto metrů už se naštvu a chci to mít co nejdřív za sebou, takže traverzovitým kličkováním sbíhám poslední úsek poklusem. Dole jsem totálně vyřízenej, ale zmákl jsem to. Jdu k okýnku u chaty koupit pivko a manželce kofolu a jdu jí naproti... schází pěkných pár minut po mně a má toho taky až po krk. Sedáme k bufetu a dáváme polívku a klobásku. Mezitím nohy krááásně zatuhají, takže zvednout se a rozejít mně pomalu vhání slzy do očí :o) A to nás čeká hned další sestup po modré dolů do Štefanové. Tam dáváme odpočinek a poté pokračujeme v šíleném vedru po žluté přes kopec lesem a loukami až k bufetu Podžiar, kde se opět noříme do již navštívených dier a scházíme rovnou k milované a toužebně očekávané kolibě :o) Na penzion se vracíme jak „osleplí Bulhaři do vlasti“ a říkáme si, jestli jsme ten začátek dovolené krapínek nepřepálili.

Den čtvrtý: Znovu na hřebeny a úplně nejvýš

Ráno máme sice oba pocit, že už v životě neuděláme ani jeden normální krok, ale nakonec se přemůžeme a vyrážíme znovu busem přes Terchovou do Vrátné a znovu lanovkou nahoru. Od horní stanice ve Snilovském sedle tentokrát vyrážíme na druhou stranu než včera - na Velký Kriváň. Počasí je stále parádní, možná až moc. Člověk by čekal, že nahoře bude příjemně, ale jsou tady taková vedra, že i na hřebenech se to snad musí šplhat kolem poledního ke třicítce. Vycházíme na vrchol zmíněného nejvyššího kopce Malé Fatry (1709 m n.m.) a opět se kocháme neskutečnými výhledy. Jeli jsme nahoru hned první lanovkou v 8,30 h, takže je nás tady všehovšudy tak deset. Odpoledne a za pěkného počasí (nedejbože, když to bude navíc o víkendu) se tady přes davy lidí ani nepohnete :o( Dáváme pauzu, fotíme a po chvilce už si to štrádujeme směrem k vrcholu Pekelník a následně sestupujeme do sedla Bublen. Opět oddech a vzhůru na Malý Kriváň. Cesta je tady naprosto úžasná a vede po nádherném hřebeni, místy přes skály a skalky... Teplý vzduch stoupající vzhůru s sebou přináší tak intenzívní vůni květin kvetoucích na svazích pod námi, že je to jak u Channelů ve fabrice :o) Za zpěvu písní „V zorném poli studánečka“ a „Cikánský kotlet jsem já“ dorážíme na Malý Kriváň a dáváme poctivou pauzu - to vedro je fakt neskutečně úmorný. Stejnou cestou se potom pomalinku vracíme zpátky k lanovce, kde se proplétáme mezi hordami turistů mířících na Velký Kriváň. Brrr... skutečně doporučuji tam jít co nejdřív ráno (případně pak později večer). Tohle byla zatraceně krásná túra!!!

Den pátý: Sám na Malém Rozsutci

Máme toho po těch dvou dnech na hřebenech celkem dost, takže se celé dopoledne vyvalujeme v posteli a přemýšlíme, co s náma. Když nás hlad vyhání na oběd do oblíbeného Hotelu Diery, Ája se rozhoduje, že to dneska zabalí a dá si pauzu. Já neodolávám a plánuju si na odpoledne samostatný výstup na Malý Rozsutec. Batůžek s pitím a spol. si beru rovnou na oběd a po něm hned od hotelu Diery vyrážím již známou cestou kaňonem nahoru. První úsek jsme šli již dvakrát, takže se nezdržuji a mezi lidmi tady skoro probíhám. Za loukou u bufáče Podžiar se cesta opět vrací do lesa a to jsem již konečně v místech, kde jsme ještě nebyli. A jestli se nám Dolné diery líbily hodně, tak tady už jen slintám blahem. Lidi skoro žádní, vodopády a kaskády větší, žebříky strmější, stěny kaňonu kolmější - prostě paráda. Jen kdyby nebylo pořád to zdrcující vedro. I tady dole mezi skalami a u potůčku je to fakt hrozný. Co deset metrů si cákám vodu z potoka na obličej a hlavu a děsím se chvíle, kdy potok uhne od cesty. Po nějakých dvou, dvou a půl hodinách vycházím z lesa a otevírá se mně fascinující pohled na oba Rozsutce.



Sice jsem z vyšlapaného kopce a děsného horka dost vyřízenej, ale vrchol Malého Rozsutce mě láká s neodbytností požadavků daňového úřadu. Přecházím po nádherné louce se solitérními smrky a po chvíli stojím pod majestátní stěnou. Cestička se rozdvojuje a tak se ptám opodál svačící holčiny, kudy že to nahoru. Posílám mně dál do lesa po zelené, což se mně zdá trošku divné, ale jsem zde poprvé, vím kulový, tak se rozhodnu jí věřit. Po pár minutách chůze lesem a trošku nepříjemnou suťovitou cestičkou s kolmou stěnou Rozsutce nad hlavou mně to začíná být divné, ale šlapu dál. Po chvilce slyším nějaké hlasy, takže se ujišťuji, že jdu snad dobře. A skutečně - zelená značka se stáčí a míří takřka kolmo nahoru. Nadechuji se a jde se na věc. Ze začátku mezi stromy to ještě jde, i když je to hang strmej jako kráva, ale po chvilce začne jít cesta sutí a začíná nefalšované peklo. Suť ve sklonu snad 80 stupňů ujíždí brutálně pod nohama a párkrát mám na mále, když se na poslední chvíli zachytím za nějaký pevný kámen nebo kleč. Slunko do mě praží jak Héfaistovo kladivo a začínám podléhat trudomyslnosti. Potkávám pár lidí, kteří mě litují za cestu nahoru, kterou jsem si vybral a ptají se, proč jsem nešel druhou stranou po celkem pohodových řetězech. V tu chvíli bych snad té slečně dole sežral svačinu! :o) Za chvilku kecám s nějakou sestupující rodinkou, která mně říká totéž a navíc potvrdí, že jako já se tam splete spousta lidí. Šajze! A to mám ještě dost velkou kliku, když na poslední chvíli uhnu dvěma letícím kamenům o velikosti lidské pěsti, které nechtěně seslal do údolí kolem mé hlavy synáček z téhle rodiny asi 15 metrů nade mnou. Po několika dalších minutách boje ale vítězím nad horou i nad sebou a padám vysíleně nahoře do trávy. Vedle se fotí sympatický pár starších lidí a když se po chvilce dáváme do řeči, říkají mi to samé, co všichni (až na tu babiznu s paštikou dole!!! :o)) - mnohem lepší je výstup druhou stranou po řetězech. Po chvilce odcházejí a já zůstávám na celkem malinkém vrcholu Malého Rozsutce úplně sám. Slunko už začíná svítit aspoň trošku ze šikma (je po čtvrté hodině) a krásně nasvěcuje krajinu okolo. Naproti přes sedlo mně zdraví větší brácha kopce na kterém právě stojím - Velký Rozsutec a všude kolem kam až oko dohlédne se ukazují další a další kopce a hory. Je úplný ticho, já si sedám do stínu do trávy pod kleč a vychutnávám tu neskutečnou atmosféru. V takové chvíli je okamžitě veškerá dosavadní dřina zapomenuta a já nelituji ani jednoho ujitého metru, ani jedné protrápené vteřiny.



Dělám ještě pár vrcholových fotek a i když mám pak pokračovat znovu po zelené, která začíná pod tím suťoviskem, kterým jsem se sem vydrápal, rozhoduji se pro sestup druhou stranou. Jednak se mně do toho „brajglu“ už nechce a jednak si chci užít i ty tolik proklamované řetězy. Ukazují se opravdu jako pohodové a pokud se sem chystáte, vůbec se toho nebojte - tohle musí zmáknout i desetiletý špunt (pokud nemá nějaké extrémní závratě). Dole se dívám po „svačinářce“, ale má kliku - už je fuč :o) Znovu obcházím Malý Rozsutec po zelené těsně kolem skály a v místě, kde jsem předtím začal výstup, teď naopak zahajuji sestup lesem. Ještě se snažím poradit dvěma Polákům, ale snadné to není. To jejich š, šč, žč, chš, šš mně zní všechno nějak stejně a rozumím jim pěknej prd :o) Nakonec to ale nějak zmáknem, poradím jim kudy kam a mažu dál. Sestup je celkem náročnej, ale celou cestu až k hotelu Diery, která má podle mapy a rozcestníku trvat dvě hodiny zvládám za hoďku deset a to si ještě báječně zafotím v podvečerním slunci dole na loukách u osady Podrozsutec. Z koliby posílám manželce SMSku, že to její muž přežil a ať za mnou dojde :o) Teče ze mě jako z vola, hlavu mám rozžhavenou ze slunka jak sklenářskou pec a první pivo bych nejradši vylil na sebe než do sebe, ale stejně jsem šťastnej... těch pár minut nahoře za to všechno zatraceně stálo!

Den šestý: Pokus o Velký Rozsutec

Ája je po včerejším odpočinku odhodlaná dneska vylézt na „Velkej“ a já se samosebou přidávám. Už někdy v sedm ráno je takový vedro a vlhko, že se ani nedá dýchat, ale jdem na to. Stejnou cestou přes Diery, kterou jsem se drápal včera a kde Ája ještě nebyla vystupujeme do sedla Medzirosutce, kde se bohužel manželce dělá špatně a má celkem velký potíže s dýcháním, takže rušíme plán výstupu nahoru na Velký Rozsutec a pomalinku v klidu ho obcházíme. Modrá je ze začátku celkem hnusná a vede takovým fujtajblovým zapleveleným lesem, ale po nějaké době vychází na famózní horskou louku, která je samozřejmě v plném květu. Po levé ruce máme bohovský výhledy na okolní pohoří, před sebou vrchol Stoh a po pravé ruce námi nepokořeného krále místních hor. Obcházíme ho až do sedla Medziholie a já fotím spoustu „pohlednicovek“ s Rozsutcem, podhorskými loukami s roztroušenými stromy a modrým nebem. Ještě jeden pohled na Rozsutec přes rameno a vzhůru dolů lesem do Štefanové. Ale máš to u mě schovaný, Velkej Súťo... já se vrátím a dostanu tě!

Den sedmý: Na pivo pod Chleb

Už jsme oba celkem zmordovaní, takže na dnešek volíme něco oddychovějšího - malou okružní procházku po hřebenech. V noci se přehnala malá bouřka, ráno je trochu pod mrakem, ale vypadá to, že se to během dne protrhá. A navíc se nám na okolní hory naskytl zase jiný pohled, kdy se nízko ležící oblačnost válí v údolích mezi jednotlivými hřebeny... moc pěkný. Vyjíždíme zase lanovkou nahoru do Snilovského sedla a dáváme se doleva po červené na již navštívený Chleb. Mraky se válí pod námi i nad námi a vítr je žene přes okraj hřebene přímo nám pod nohama. Docela hororová atmosféra, kterou se Ája snaží zachytit v krátkém videu natočeném na foťák.

Přehraj video kliknutím na náhled

Po pár desítkách minut se ale obloha rozjasňuje a Oskar nám zase začíná nemilosrdně bušit do hlav. V sedle za Hromovým odbočujeme na žlutou šikmo zpět pod kopec a po úbočí po celkem nepříjemné štěrkovité, klouzavé a nakloněné cestě pomalu docházíme k Chatě pod Chlebom. Chajda je umístěná na nádherným místě s krásným výhledem a je před ní pár dřevených stolů a lavic. Takže sedáme a dáváme točenou kofolu a pivko. Po chvilce odchází skupina uřvanejch polskejch děcek, takže tam zůstáváme skoro sami a vychutnáváme si tu letní pohodu. Asi po půl hodince se zvedáme a v klidu se vracíme po široké cestě ke stanici lanovky a sjíždíme zpět do civilizace.

Den osmý: Zbojnickým chodníkem

Máme před sebou poslední den pobytu, na hlavním hřebeni už jsme byli třikrát, Rozsutec si necháme na příští návštěvu, takže volíme návštěvu jakéhosi místního skalního města a doliny Obšívanka. Kousek za Terchovou odbočuje od silnice vedoucí do Vrátné modrá značka doprava nahoru do kopce a označuje se jako Zbojnický chodník. Když se v děsným vedru (jak jinak!) drápeme mezi skalami a stromy nahoru, tak přemítáme o tom, jestli se těm Jánošíkovým zbojníkům chtělo fakt furt lítat nahoru a dolů po těchdle šílenejch kopcích? Co to muselo všechno obnášet, když jim třeba nahoře došel chleba a oni si potřebovali skočit do Terchové a zpátky. Bych radši chcípl hlady :o))) Přes pár nevinných řetězů a mezi skalami se vynořujeme u rozcestníku Malé nocľahy. Odtud sestupujeme zmiňovaným skalním městem (něco trošku jako naše Broumovky) do dolinky Obšívanka s moc hezkým potokem. A pak už jen po žluté po krásných loukách až do Terchové. Jedna rychlá kofola a busem do penzionu. Sprcha, převlíct a vzhůru na večeři a závěrečnou pařbu do koliby :o)

Den devátý: Překvapující Žilina

Ráno nám bohužel jedou spoje tak blbě, že musíme z Bieleho Potoka jet už v sedm a Student Agency ze Žiliny nám jede až v 10,30 h. Ale co, nějak to tam přečkáme. Vedro je i ráno v sedm k nevydržení a tak jen čumíme na SMSku z domova, že u nás u Brna je 18 stupňů a druhej den v tahu prší. V Žilině hážeme bágle do úschovny na vlakáč a jdem do města. Jsem zde poprvé a upřímně řečeno - čekal jsem nějaké víceméně industriální a ne moc pěkné město... ani nevím proč. Tímto se všem jeho obyvatelům hned také omlouvám a musím jen chválit a chválit. Žilina nás strašně příjemně překvapila nádherným historickým centrem s mnoha parádními malými uličkami kolem Mariánského náměstí. Couráme se sem a tam a jsem moc rád, že jsem si v úschovně nenechal i foťák, ale mám ho s sebou. Dvě hoďky utekly jak voda, takže dáváme zmrzku, odskakujeme si na veřejné WC (další pochvala za prostředí a čistotu!) a vzhůru na nádr. Brno nás po čtyřech hodinách v autobuse skutečně vítá ohavným počasím a nepřetržitým deštěm, ale to už je fuk. Špičková dovolená!!!

Několik osobních rad, tipů a poznatků na závěr

Hned úvodem zdůrazňuji, že se jedná o názory čistě osobní, které se nemusí shodovat s míněním jiných. Také berte ohled na to, že různé věci se samozřejmě mohou časem od naší návštěvy změnit, a to jak k lepšímu, tak k horšímu.

• Autobusové spojení mezi Terchovou, Štefanovou a Vrátnou je naprosto v pohodě a nemusíte se bát, že během dne budete někde čekat déle než hodinu, hlavně v pracovní dny. O víkendech a v ranních a večerních časech je to samozřejmě trošku slabší, ale i tak se to dá zvládnout. Na všech zastávkách visí překvapivě nepotrhané a nepočmárané jízdní řády, na které si sice možná budete chvilku zvykat, ale dá se jim porozumět a skutečně platí.

• Nechoďte na autobus na poslední chvíli. Tamější řidiči nemají problém odjet ze zastávky o 6-7 minut dřív oproti jízdnímu řádu. Osobní zážitek :o)

• Další bombou je, že se vám možná stane to co nám. Řidič klasického linkového autobusu mi nabídl skoro poloviční cenu, když nebudu chtít lístek :o))) Chápu, že přivydělat si chce každý, ale nechápu, proč ten člověk tak riskuje pro pár eur vyhazov z práce. Tím nemyslím, že bych ho šel naprášit, ale že nemá strach, že natrefí třeba na někoho z podniku, který si to nenechá pro sebe...

• Pokud se budete pohybovat pěšky po silnici mezi Terchovou a Bielym Potokom, dávejte si zatracenýho majzla! To co jsme tam denodenně vídali, jsme nechápali. Jestli teda někde jezdí šoféři s odpuštěním jak prasata, tak je to právě tady. Naštěstí už se buduje chodník podél celé silnice a snad by měl být letos nebo příští rok hotový.

• Dobře vybavené infocentrum najdete přímo uprostřed Terchové hned u hlavní silnice za potokem. Za nás tam byla moc příjemná paní, která ochotně se vším poradila.

• Až do loňska jezdící turistický vláček z Terchové do Vrátné k lanovce je od letoška z finančních důvodů zrušen, takže se na něj nespoléhejte.

• Pokud půjdete navštívit zmíněné Jánošíkovy diery (což samozřejmě vřele doporučuji), pak určitě, ale určitě, nezůstávejte jen u první části. Horné diery jsou fakt mnohem hezčí, divočejší a je tam klid. Tam už totiž němečtí důchodci a městské fiflenky v pantoflíčcích nedolezou :o)

• Nakupovat doporučuji v místní dobře vybavené a velké Coop jednotě v Terchové. Je přímo u silnice vedoucí do Vrátné a každý místní vás tam samozřejmě kdyžtak nasměruje.

• Pokud to nemůžete vydržet ani na dovolené bez internetu, tak kousek od kostela v Terchové (ten nepřehlédnete) je vedle restaurace Kulturný dôm jakási čajovna v patře. Tam sice internet taky mají, ale pouze na jednom notebooku a placený. Pokud ale vejdete do dveří naproti této čajovně, ocitnete se v místní knihovně, kde je snad osm počítačů a internet pro všechny zcela zdarma. Kupoval jsem tam e-jízdenky na bus domů a platili jsme jen nějakých 7 centů za jednu vytištěnou A4ku, jinak nic. A paní knihovnice byla taky moc milá a ochotná.

• Když jsem zmínil kostel, tak zkuste vejít dovnitř a hned v zádveří po pravé straně se můžete mrknout na celkem velkolepě pojatý obrovský pohyblivý betlém vyřezaný ze dřeva.

• Co se cen týče, je to zhruba jako u nás, jen v restauracích si myslím o něco dražší. Ale ono zase záleží, s jakými cenami to člověk bude srovnávat. Pražáci si budou lebedit, jak je tam levno, člověk zvyklý na české venkovské ceny bude mít asi pocit mírné drahoty. Půllitr točené desítky stojí kolem eura, stejně tak kofola. Pivo tam točí většinou Zlatého bažanta, často také Kelt a překvapivě často českou Černou horu. Jídlo zhruba od €2,5 za smažák až po nějakých €6-7 za speciality.

• Pořád jsem v textu nahoře vychvaloval Hotel Diery, tak nakonec něco k němu. Vaří tam výborně a vřele doporučuji místní speciality na grilu. Když budete mít kliku, tak bude zatopeno v krbu/peci a grilované dobroty připravené na elektrickém grilu vám před naservírováním nechají chvíli navonět kouřem z dubového dřeva a dřevěného uhlí. Za nás tam točili 12° Bažanta a 10° Kelta. Kofola jen lahvová, ale zaplaťsatan za ni... všechny ty předražený ulepený fantosprajty nemůžu ani vystát. Místnosti tam najdete jak pro kuřáky, tak nekuřácké, před kolibou je taky celkem velké venkovní posezení. Jediné z čeho jsem tam byl dost často na prášky je obsluha. Dělal jsem v hospodě devět let, takže si malinko troufnu tvrdit, že o tom něco vím. Netvrdím, že by byli nepříjemní, to naopak... byli všichni milí a usměvaví, ale tak zoufale po-ma-lí a nevšímaví, že to ani nebylo možný. Situace, kterou jsme tam za ten týden zažili snad padesátkrát: Sedíme sami v celé místnosti, kolem se jako duch plouží servírka. Prochází kolem našeho stolu, prohlédne si všechny prázdné sklenice na stole, evidentně vidí, že nemáme co pít, otočí se a odejde si sednout za bar. Jediné co bylo vždy rychle, byla první objednávka. Jak ale chcete něco dalšího, nebo nedejbože sedm piv za večer jako já :o), tak se učekáte k smrti. A nebyl to jenom náš dojem, stejně otráveně jsme za ten týden viděli se tvářit desítky dalších lidí.

A na závěr si samozřejmě neodpustím vás pozvat do fotogalerie, kde už na vás čeká 150 fotek z téhle naší dovolené. A kdyby měl někdo náhodou k čemukoliv dotaz, klidně napište buď do komentářů pod článkem nebo do mejlu.

FOTOGALERII K TOMUTO ČLÁNKU NAJDETE ZDE!!!

A kdo nezaregistroval moji upoutávku na panoramata z Fatry a Žiliny, tak ať navštíví příslušnou sekci ve fotogalerii a omrkne desítku velkých skládaček.

Tag: cestování, foto, fotosérie, panorama

Pomalu dokončuji zpracování všech fotek z naší dovolené na Slovensku. Obsáhlý článek a neméně obsáhlou fotogalerii sem hodím po neděli, nyní nabízím (snad chutný) předkrm. Devět panoramat z Malé Fatry plus jedna skládačka z pěkného náměstí v Žilině už na vás čeká v příslušné sekci fotogalerie, kde najdete i popisky konkrétního místa pořízení jednotlivých fotografií. Koho místopis nezajímá, může se přes následující náhledy prokliknout rovnou na velké náhledy panoramat (2500 pixelů po delší straně). Takže si račte nabídnout...

Tag: foto, panorama

...spojovačku ze tří snímků na výšku od mého oblíbeného rybníčka nedaleko obce Řeznovice u Ivančic najdete ve fotogalerii Panorama. Anebo si případně klikněte na tento náhled:

Tag: foto, panorama

V sekci fotogalerie Panorama přibyla jedna nová skládačka. Je z výletu zmiňovaného o příspěvek níže a byla pořízena u vodní nádrže Lubí nedaleko Třebíče-Nových Dvorů. Jen pro upřesnění... ta cesta kolem vody je ve skutečnosti úplně rovná, ta „zatáčka“ je výsledkem zkreslení při skládání jednotlivých snímků. Tak abyste se nedivili, kdybyste tam náhodou někdy zavítali :o)

Jinak, když jsme u těch panoramat, celá sekce byla trošku „přeladěna“, protože na ovi.com, kde jsem měl umístěny velké verze jednotlivých snímků asi nějak změnili systém fungování a fotky už se nezobrazovaly v plné velikosti. Takže jsem všechna panoramátka přemístil na svůj Dropbox a ještě je upravil na stejnou velikost 2500px po delší straně. Tak kdo má zájem, může nahlédnout.

Tag: foto, panorama

Neodolal jsem krásnému světlu a barvám začínajícího podzimu a při procházce kolem Rosic nacvakal materiál na čtyři spojovačky. Dvě ukazují část sousední obce Tetčice a kopec Bučín, další dvě jsou pohledem na mé milované Rosice. Obzvlášť poslední pano se celkem povedlo, je složeno z devíti fotek nasnímaných vertikálně a v originále má 18 206 x 3542 px!!! Vzal jsem na to elko 70-200/4 a je to radost :o) Kdo se bude chtít pokochat spoustou detailů, tak se kromě "klasické" fotky může podívat i na snímek v plné velikosti vyexportovaný pomocí Zoomify.

Pro zvětšení klikněte na náhledy:

Tag: foto, panorama

Pět skládaček vzniklo na níže popisovaném přechodu české části Javorníků. Po kliku na náhled se vám načte panorama v rozlišení 2500 px (delší strana). A taky je samozřejmě najdete v patřičné části fotogalerie...

Tag: foto, panorama, cestování

Ehm... trošku jsem se "rozparádil" a jen tak ze srandy vytvořil doposud svoje největší panorama. Jedná se o "slepenec" 20 (!!!) fotek snímaných horizontálně a vidět na něm můžete opět mé rodné městečko Rosice u Brna a okolí. V plné velikosti má tohle pano rozměr 36 967 x 3333 px!

Zleva Rosice, pole směrem k brněnské Velké ceně, obec Tetčice a bývalá sopka - vrch Bučín

Jasně, že na tomto prťavém náhledu je houby vidět, takže si na něj klikněte a otevře se vám větší velikost (3000 pixelů - delší strana). A uživatelům s rychlejším připojením a aspoň trošku výkonnějším počítačem navíc doporučuji kliknout na následující obrázek, který vás hodí do okna, kde najdete zmíněné panorama ve stoprocentní velikosti vyexportované pomocí Zoomify, kde si můžete fotku přibližovat a posouvat. A doporučuji nastavit zoomovací posuvník cca do poloviny - v této pozici se mně zdá vykreslení obrazu nejlepší.

Tag: foto, panorama

Pochopitelně jsem na níže zmíněné dovolené neodolal krásným vyhlídkám a rozhledům a nacvakal nějaký ten materiál na "spojovačky". Takže pět panoramátek ke shlédnutí zde, kdo by toužil po pár technických podrobnostech a popiscích, ať ráčí navštívit můj účet na ovi.com, panoramata můžete samosebou omrknout i v příslušné sekci fotogalerie. Jinak samozřejmě klikem na následující náhledy otevřete větší verzi (2500px – delší strana).

Tag: cestování, foto, panorama

V Krkonoších jsem samozřejmě neodolal spoustě krásných výhledů a nacvakal dostatek materiálu pro spojení několika fotek do panoramat. Klikem na následující náhledy vyvoláte snímky o velikosti 1500 pixelů. Navíc bych si dovolil doporučit vaší pozornosti dvě panoramata, která jsem vyexportoval v plné velikosti pomocí Zoomify. Na jednom můžete vidět louky před Novopackou boudou s výhledem na Medvědín a Zlaté návrší (klikněte SEM) a druhé je moje první 360stupňové panorama z Bílé louky (klikněte SEM).

Panoramata (i s popisky) najdete samozřejmě také nastálo umístěná v příslušné sekci fotogalerie a s některými technickými podrobnostmi také v mém "fotokanále" na ovi.com.

Tag: panorama, foto, cestování

Na výletě po Slavonicku popsaném v předchozím příspěvku jsem si vystřihnul i pár panoramátek, tak kdo bude mít chuť, ať si rozklikne náhledy.

Tag: panorama, cestování, foto

Dvě skládačky z výletu k Číchovu na kraji Vysočiny... první je krásná louka u osady Hrutov, druhá pohled směrem k Salatovu kopci nedaleko Okříšek. Klikněte si na fotky pro větší náhledy...

Tag: panorama, foto, cestování

Několik nových skládaček z krásného jarního výletu na Valašsko. Klikem na jednotlivé náhledy si zobrazíte snímky ve velikosti 1500px.

Tag: panorama, foto, cestování

Tak jsem si konečně v nabitém víkendu našel pár chvil na úpravu a upload nových fotek, takže nabídka je následující...

1) Ještě jedno panorama městečka, kde žiji. Opět je vyexportováno pomocí Zoomify, takže je v plném rozlišení a můžete se tak řádně porozhlédnout po okolí Rosic u Brna.

2) Osm nových kousků najdete ve fotogalerii, v subkategorii Příroda V.

3) No a na závěr se se mnou můžete projít kolem jarních Ivančic. Čeká na vás skoro padesátipoložková série...

Tag: foto, fotosérie, panorama

Už dlouho jsem se chystal udělat panorama svého rodného městečka a před pár dny bylo takové hezké podvečerní světlo, že jsem neodolal a šel konečně na to. Kór když místo odkud jsem chtěl fotit mám asi 50 metrů před domem :o) Myslím, že výsledek se celkem povedl, tohle zajímavé zkreslení reality (koleje po obou stranách) se mně zamlouvá. A navíc se můžete mrknout nejenom na větší náhled (1500px), ale i na plnou velikost vyexportovanou pomocí Zoomify. Takže zoomujte a posouvejte jak libo :o)

Klikni pro větší náhled


Klikni pro plnou velikost - Zoomify

Tag: panorama, foto

Tak jsem se byl zase po čase projít s foťákem okolo Ivančic a v jednom místě kousek pod známým kostelem sv. Jakuba jsem si jen tak pro radost vystřihl jedno panoramátko :o) Je složeno z šesti fotek snímaných vertikálně (z ruky), složeno v PS CS3 pomocí Soubor > Automaticky > Sloučení fotografií... a originál má 8066x3936 px.

Klikni pro větší náhled

Tag: panorama, foto

A máme tu další panorama ze sobotního courání kolem Ivančic. Tentokrát celkový záběr na město z rozhledny Alfonse Muchy na Réně (GPS: 49°5'49.263"N, 16°23'8.584"E).

Tag: panorama, foto

Celou sobotu jsem procoural v okolí Ivančic s foťákem na krku, takže tady co nevidět začnou přibývat nové fotky. Jako předkrm jsem si "švihnul" jedno panorama, které je slepené z šesti fotek snímaných vertikálně. Je z krásného místa (GPS: 49°5'24.891"N, 16°20'1.933"E) mezi Řeznovicemi a Letkovicemi a jedná se o takovou soustavu malých rybníčků, na nichž jejich soukromý majitel provozuje komerční rybolov.

Tag: panorama, foto

Čtyři nové "spojovačky" se uhnízdily v příslušné galerii. Rozkliknout si je můžete buď rovnou na 1500px náhled nebo na to mrkněte přes můj foto-kanál na Twangu, kde uvidíte i popisky, rozměry originálů a další informace. Uznávám, že ty dvě z rozhledny na Borůvkové hoře nejsou nic moc extra, ale jednak to tady mám pro vzpomínku na pěknou dovolenou a druhak - když už jsem se s tím pachtil, tak to přece nevyhodím, no néé?! :o) Ale třeba tohle panorama z pod Králického Sněžníku není až tak úplné zoufalství...

Tag: panorama, foto

Foceno z Dívčího hradu na Pálavě, složeno ze čtyř snímků pomocí PS CS3.

Tag: panorama

Nějak se mně tvorba panoramat spojováním více snímků do jednoho zalíbila, takže si říkám, že by byla škoda, aby za pár dní či týdnů ležely moje výtvory opomenuty někde v hlubinách tohoto webu. Tudíž jsem do své fotogalerie zařadil novou stálou sekci - Panorama. Tam bude vše pěkně stále na očích :o)

Tag: panorama

A je tu další předkrm před slibovanou fotosérií z báječného výletu na Pálavu. Opět pohled z Tabulové hory, tentokrát směrem k Novomlýnským nádržím. A omrknout ho můžete ve dvou "verzích". Buď opět jako klasickou fotku s velikostí delší strany 1500 px anebo ve full size pomocí Zoomify.

Tag: panorama

Kdo se chce rozhlédnout z Tabulové hory na Pálavských vrších, má nyní možnost ... Bylo tam neskutečně nádherně a kompletní fotosérie z celého výletu se chystá. Tohle panorama berte jako předkrm.

Tag: panorama, cestování

S novým Photoshopem bylo potřeba vyzkoušet některé jeho funkce a jednou z nich je i tvorba panoramat neboli složení několika na sebe navazujících fotografií v jednu. Na to, že šest "zdrojových" snímků bylo cvaknuto z ruky bez nějakého velkého špekulování se mně výsledek jeví jako poměrně zdařilý. Rozhodně si s tím PS poradil na výtečnou, protože ani při sledování v poměru 1:1 neuvidíte sebemenší chybu ve švech. Jinak se jedná o panorama obce Tetčice a kopce zvaného Bučín, foceno v Rosicích u Brna od kaple Nejsv. Trojice.

Výsledný snímek můžete omrknout ve dvou podobách. Buď klasicky (zmenšeno na 1500 px - širší strana) anebo v plné velikosti pomocí Zoomify. K tomu je potřeba mít nainstalovaný flash player a rozhodně doporučuji tuto variantu.

PS: Poděkování letí za Martinem Lánem na pixie.cz, který mně hodně pomohl při zvládnutí prográmku Zoomify. Pokud by měl někdo další zájem, tak Martin na svých stránkách zvěřejnil podrobný "how to" návod.

Tag: panorama