Únorové Jeseníky

Z Lipové-lázní přes Šerák, Keprník, Vozku a Vřesovku do Koutů nad Desnou
Lipová-lázně Lipová-lázně PP Louka na Miroslavi a Lipová-lázně PP Louka na Miroslavi
PP Louka na Miroslavi Rozcestí Pod Strmým ve stoupání na Šerák Výhled z výstupu na Šerák k Bělé pod Pradědem Omezené výhledy z lesa zpestřovala rychle se měnící a ve větru letící oblaka...
Jak by řekli místní patrioti – Jes ;o) Vzadu samozřejmě polská placka... V horních partiích sněhu přibývalo, a když do toho zasvítilo sluníčko, tak to nemělo chybu... Zimní les na Šeráku Slunce lehce pronikalo oblačným závojem a drsným počasím ztýraný les na vrcholku Šeráku působil docela tajemně...
U chaty Jiřího na Šeráku se měnilo počasí jak na Apríla v intervalech sekund... Rychle jsem nacvakal fotky na skládačku a za pár sekund nebylo vidět pomalu ani chatu, i když jste stáli před ní :o) Takovýto výhled z hajzlíku bych si doma nechal líbit :o) Panorama od chaty Jiřího na Šeráku
Tak ještě jedno, když je tam tak krásný výhled ;o) Sedělo by se tady moc dobře, ale je potřeba zase pohnout zadkem... Ještě jeden pohled přes rameno a jde se dál... Ve stoupání na Keprník shazuje silný vítr vodu z rozpuštěného sněhu z okolních stromů, takže si připadám jak ve sprše :o)
Nad horní hranicí lesa mohl vítr v nárazech dosahovat až ke 100 km/h a cloumalo to se mnou občas pěkně. Ale atmošku to má, co? A ty výhledy nahoře stály stoprocentně za to... V Ostružné a okolí se topili v husté nízké oblačnosti, já si medil nahoře na sluníčku. No medil, spíš jsem se snažil, aby mě větřisko neodfouklo někam na Praděd ;o) Vítr hnal hustá oblaka horskými údolími jako stádo divokých koní...
Copak se takovéto pohledy mohou někdy omrzet? Vpravo vzadu Králičák se šlehačkovou čepicí... Pohled k Šeráku, vzadu polské Otmuchovské jezero a ještě dál za ním (asi) silueta vrcholku Ślęża Prostě paráda!
Pradědek s vysílačem a celý hlavní hřeben Hrubého Jeseníku Dva světy. Nahoře sníh, kosa, vichorec... u Otmuchovského a Nyského jezera skoro jaro Ještě jeden pohled zpod Keprníku k Pradědu a jde se na Vozku... Jen tak ;o)
Zimní pohádka mezi Keprníkem a Vozkou Zpětný pohled ke Keprníku Podvečer u Vozky Nikde nikdo... jen já, hučení větru a mrazivá nádhera kolem...
Západ slunce se ale u Vozky dneska skrz oblačnost konat nebude Skály na Vozkovi Po mírně náročnějším sestupu v hlubokém sněhu docházím k Hučivé Desné. Teď vypadá jako roztomilý potůček, ale při jarním tání nebo po velkých deštích umí být pěkně „hučivá“... Za neustálého kvílení hodně silného větru docházím houstnoucím soumrakem přes sedlo až k Vřesové studánce, kde přespím...
Ráno vyrážím ještě za tmy (doku-cvak z mobilu ;o)) Přítoky Hučivky pramenící na úbočí Červené hory to berou dolů cesta-necesta... Kaskády Hučivé Desné... Kaskády Hučivé Desné...
Hučivá Desná má „pod čepicí“ ;o) Rozcestí Údolí Hučivé Desné, ze kterého pokračuji podél říčky stále dolů. Sněhu dost ;o) Kaskády Hučivé Desné... Kaskády Hučivé Desné...
Kaskády Hučivé Desné... Kaskády Hučivé Desné s „ledovou náušnicí“ Zasněženou cestou docházím přes Annín do Koutů nad Desnou... Tak zase někdy, Altvatergebirge…